První přisátí hned po porodu aneb co nám příroda nadělila do vínku?
Porod druhého syna jsem si pečlivě naplánovala. Našla jsem si porodnici, kde byli opravdu vstřícní, a nekroutili nad každým mým požadavkem hlavou. Synek se narodil snadno, zcela přirozeně, po přibližně čtyřech hodinách kontrakcí (po předchozím císařském řezu), v poloze, kterou jsem si v daných podmínkách zvolila. Hned po porodu mi ho dali do rukou, na břicho, ke mně. Nechali mi ho nahého, tělo na tělo pár nádherných minut.
I v této porodnici ho však nakonec vzali na chvilku pryč s odůvodněním, že je třeba ho vyšetřit a obléci a jiné bla bla bla… Když mi ho po chvilce přinesli, byl již zabalen v peřince, oči doširoka otevřené, pěstičky v pusince… A já jsem si uvědomila, že něco mi chybí. Něco o čem jsem snila, ale v tom chaosu porodnice nestihla o to požádat.
To něco, byl pokus o samo přisátí. Co to je?
Každé děťátko, zdravé a vaginálně narozené má schopnost po porodu se samo přitisknout k prsu, samo ho uchopit a přisát se. Možná se některé ptáte, je to možné? A jak je to možné? Nuž, dejme si několik vědou potvrzených faktů. Možná namítnete, že nemusíte vědět všechno. Takže, ani naše babičky nevěděly všechno, nebyly však ovlivněny technikou, moudrými informacemi z každé strany a systémem porodnic. Rodily tak, jak jim to tělo kázalo, i po porodu se řídily v prvé řadě intuicí. My se ji však občas snažíme odsunout kdesi bokem.
Takže, co tak zázračné je na prvních chvílích po porodu? Miminko je první zázrak, který už dokáže mnohé věci.
Pokud se hned po porodu přiloží děťátko na bříško matky, hladina hormonů, které jsou tehdy v extrémně vysokých hodnotách, vám i miminku zabezpečí rychlou poporodní adaptaci, skvělý nástup laktace, bezproblémové přisátí a jiné výhody.
Příroda novorozenci "káže" po krátkém (či delším, podle průběhu porodu a individuálních schopnostech) oddychu na bříšku, "poznání" vůně mámy, jejího hlasu a tlukotu srdíčka dělat pohyby, které si nacvičili už v bříšku.
V první řadě jsou to pohyby pusinkou: slinění, sání, cucání, špulení pusinky… Zadruhé jsou to pohyby dolními končetinami. Už v bříšku si děťátko procvičovalo tzv. Reflex. Pokud mu dáme možnost, začne se chodidly zapírat do břicha mámy, odstrkovat se a pomalu se posouvat směrem k prsu. Mimo jiné tímto pohybem napomáhá zavinování dělohy a odloučení placenty, což je skvělý předpoklad k co nejnižší krevní ztrátě!
Dítě směřuje k bradavce
Hledá ji i podle vůně. Ruce novorozence by se neměly po porodu utírat (na rozdíl od ostatního těla) od plodové vody. Ta má totiž podobnou vůni jako vylučují žlázky na prsu mámy. Děťátko má ručičky obvykle před sebou, očichává je a posouvá se za nimi. To je ten třetí pohyb, ručičky směřují vpřed a dítě se plazí za vůní. I naše prsa při tom hrají svou roli. Většině z žen během těhotenství ztmavnou dvorce a bradavky. Pro dítě je to jakoby terčík, který říká "sem se máš dostat".
A když už se drobeček doplazí na úroveň bradavky, příroda mu naznačuje i dále co má dělat. Určitě jste už viděli děti, které mimovolně hladí. Dotýká se máminých bradavek. I novorozenec to dělá. Tímto drážděním totiž zajistí to, aby se bradavka vztyčila a ztvrdla. Pak je ještě jednodušší ji najít a uchopit.
U všech porodů, při kterých jsem byla, děťátko mělo dostatek času se přisát, bylo kojení na první pokus dokonalé. Ani jedno dítě si nestěžovalo, že máma má malé, velké, měkké či jakékoliv jiné bradavky. Všechny se přisály správně, s široce otevřenou pusinkou. Tak jim to totiž jejich reflexy či pudy či hormony či vše dohromady kážou.
Novorozenec doširoka otevře pusu, oblapí dvorec a přisaje se. A nemyslete si, že hned usne. Právě naopak. Dětem, kterým umožníme takové první přisátí, dokážou sát poměrně dlouho. Zažila jsem drobečky, které sály celé dvě hodiny pobytu na porodním sále po porodu, a možná by v tom pokračovali i nadále, kdyby nebyli přemístěni právě v té době na oddělení šestinedělí.
Autor: Martina Dvořáková
