Rozhovor o sexu nezačínejte výtkou
Muži sexuální problémy dlouho odkládají a neřeší, protože to považují za velmi citlivé téma. Ženy jsou naopak ve všech oblastech otevřenější a přístupnější při vyjadřování emocí a snadněji hovoří také o problémech v sexuální oblasti.
* O jakých tématech se v páru říká těžko, kdy mohou vznikat konflikty a proč?
Těžká témata jsou například původní rodina, z níž partneři pocházejí a ujasnění si, pokud původní rodina může zasahovat do nové rodiny. Jinou těžkým tématem jsou finance a jejich rozdělení, například zda partneři budou mít společný účet. Konflikty mohou vznikat i při tématech výchova dětí, staří kamarádi a podobně.
* A samozřejmě sex. Proč se nám jaksi snadněji vypráví o sexu s kamarády než s blízkým člověkem?
Pod vlivem výchovy i předsudků se stále nedokážeme dívat na sex jako přirozenou součást partnerského života. U jiných není sex téma, o níž se třeba bavit-máme sex dvakrát do týdne, funguje to, tak co řešit?
* Nemůže se za tím skrývat i strach z toho, že intimní věci zneužije druhý partner při hádce? Setkáváte se s tím, že se z těchto informací stává "smrtonosná zbraň" například při rozvodu?
Při terapii párů jsem se s tím ještě nesetkal, vyloučit se to však nedá. Možná mám jen natolik tolerantní klienty, že intimitu na sebe nevytahují.
* Je lepší být v sexu upřímný hned od začátku vztahu či ne?
Upřímností nic nezkazíte. Je si však nutné uvědomit, že jak se vyvíjí vztah, vyvíjí se i sexualita. Pokud se i partneři na počátku vztahu - ať už slovně nebo i beze slov - na něčem v sexuální oblasti dohodnou, netřeba to brát jako dogma. O milování, o tom, co se mi líbí a co se mi líbí méně, nebo vůbec ne, je třeba průběžně komunikovat.
* Jak by měl vůbec vypadat takový rozhovor o sexu?
Samozřejmě by neměl odehrávat při večeři s dětmi. Obvykle to však závisí na konkrétní dvojici - někdo pozve svého partnera do restaurace, aby to spolu probrali, pro někoho je to absurdní představa. Důležité je najít místo, čas a náladu, když jsme oba správně naladěni a budeme se cítit příjemně. Důležité je nezačínat takový rozhovor výčitkou a třeba mluvit v první osobě: mě trápí ..., já se cítím ... A pokusit se být vyvážený - můžete mluvit o tom, co se vám nelíbí, ale určitě je při vašem milování i něco, co se vám líbí - a to třeba také zmínit. Nebo navrhnout, co by se vám případně líbilo a zajímat se, co by to vyhovovalo i druhému partnerovi, zeptat se zda by také nechtěl něco změnit, zlepšit, obměnit.
* Těžko se hovoří především o touhách po neobvyklých sexuálních praktikách .. Máte nějakou radu, jak partnera nevylekat?
Rozhodně o tom netřeba říkat hned na prvním rande ... Jenže například při sadomasochistické orientaci je velmi pravděpodobné, že člověk bude inklinovat a vybere si takový typ partnera, se kterým si budou vyhovovat i v této oblasti. To, co vypadá z venku jako "divoké", může být pro konkrétní dvojici úplně v pořádku, protože partneři se vzájemně doplňují.
* Jenže co dělat, pokud partner takový rozhovor úplně odmítá?
Vysvětlete mu, proč je pro vás důležité mluvit o sexu a co pro vás milostný život znamená. Ujistěte ho, že rozumíte, že pro něj to možná není důležitá "téma", ale ať on také pochopí, že pro vás ano. Pokuste se o kompromis. Ten se dá relativně nejlépe dosáhnout při rozdílné chuti na milování - třeba nalézt zlatou střední cestu, která bude vyhovovat oběma.
* Dá se říci, že ti partneři, kteří si dokáží o sexu povídat otevřeně, jsou spokojenější a mají lepší vztah?
Pokud si dokážou vyprávět o sexu, pravděpodobně dokáží otevřeně mluvit i o jiných oblastech soužití, a to je základ fungujícího vztahu. Sexualita je totiž barometrem fungování vztahu. I když se partneři při otevřeném rozhovoru o sexu nedohodnou, alespoň oba chápou situaci, vědí, proč ten druhý reaguje tak, jak reaguje - a postupně s tím mohou něco dělat. Když nekomunikují mohou mít jen domněnky a často mylné. Partner začne podezřívat partnerku, když odmítá sex, že má milence, ona však může být pouze vystresovaná z práce.
Autor: Martina Dvořáková
