Jak na barevnost betonu?
Barevnost v první řadě závisí na použitém cementu. Beton tak může mít - bez použití zvláštních nečistot - barvu od bílé (vápenatá složka cementu tvoří vysokoprocentní vápenec nebo křída, hlinitá složka bílý jíl a kaolin) až po tmavě šedou (pokud cement obsahuje popílek nebo mletou trosku). Svůj vliv na barvu povrchu má i použité kamenivo. Pokud uvažujeme o jednolité barevné ploše pohledového betonu, nezbývá nic jiného, než naplánovat stavbu tak, aby se při jeho výrobě používala stejná šarže kameniva a stejný typ cementu. Ohlídat tento předpoklad může být složité, ale při individuální výstavbě podstatně jednodušší než v případě průmyslové výstavby. I když se podaří dodržet jednotu materiálu, zdaleka není vyhráno. Neméně důležité je rovnoměrné hutnění pojezdem, použití různých přísad (změkčovadel zlepšujících vlastnosti betonu) za rozličného času mezi jednotlivými vrstvami uložení a podobně. Pomoc odborníka - projektanta i technologa - je nezbytná. Od počátku by mělo být jasné, jaký má být výsledný odstín betonu, způsob povrchové úpravy (bednění), ale i jaká má být např. pórovitost povrchu. Lepší je kritéria stanovit na začátku, ještě před stavbou, než se pak domlouvat během jejího průběhu. Pohledové betony mají navíc značné omezení ve způsobu napravování různých nedostatků, proto by se přísloví dvakrát měř a jednou řež, mělo stát zaklínadlem všech zúčastněných.
Tvář betonu může být vždy jiná, záleží na použité technologii. Neupravené povrchy jsou spíše doménou dopravních staveb či protihlukových stěn, vyšší estetické nároky občanské výstavby, nemluvě o individuální, vyžadují některou z dalších povrchových úprav - v měkkém nebo v tvrdém stavu. Nejběžnějším typem neošetřených povrchů jsou povrchy vytvořené otlaky formy či bednění.Je třeba správně vybrat druh pláště bednění a jeho povrch - nasákavý (absorpční), například polypropylenová textilie nebo nehoblované dřevo nebo nenasákavé (nesavého), jako jsou bednící desky s přidanou vnější vrstvou, natřené desky, plastové bednění nebo ocelové desky. Nesavý materiál je sice rychlejší cestou k hladkému povrchu, ale s rizikem většího množství pórů nebo barevných odstínů. Výběr bednění definuje rozměr celistvých ploch, jak v interiéru, tak i v exteriéru, množství a rozložení spár, stavební spojů a v mnoha případech je dominantní rozvržení otvorů pro kotvy a způsob jejich uzavření.
Obvykle se používá tzv.. Systémové bednění
Tvoří ho speciálně konstruované panely, kde styk s betonem zajišťují překližkové desky naimpregnované odformovacím prostředkem, díky kterému lze pak bednění demontovat. Projektant vybere typ a rozměr panelů tak, aby výsledek odpovídal představě zákazníka. Dnes jsou v nabídce firem i různé druhy profilovaného bednění. Do bednění se vloží speciální plastová matrice, která vytvoří povrch imitující struktury dřeva, omítek, zdiva, kamene, rovné struktury, nebo vytváří speciální abstraktní texturu. Projekt bednění nelze podceňovat, projektant by měl zohlednit všechny detaily, které rozhodují o tom, jak bude plocha opticky působit.
