Jaké jsou vlastnosti betonu?
Vlastnosti betonu ovlivňují zejména skladba a poměr jeho základních složek. Do betonů se přidávají anorganická nebo organická pojidla. Plnivem bývá převážně anorganický zrnitý materiál, obecně označován jako kamenivo do betonu.
Speciálních vlastností lze dosáhnout přidáním vhodných přísad a nečistot s cílem pozitivně ovlivnit jeho počáteční (zpracovatelnost, čas tuhnutí) i konečné (pevnost, odolnost a trvanlivost) vlastnosti. Pro stavebnictví má největší význam cementový beton - materiál ze směsi cementu, hrubého a drobného kameniva, vody s přísadami a příměsí nebo bez. Mícháním složek vznikne čerstvý beton. Po zpracování se uloží do bednění, formy, případně se rozprostře a obvykle se ještě zhutňuje. Potom čerstvý beton tuhne a mění se na zatvrdlý beton, který již má určitou pevnost.
Beton při srovnání s jinými konstrukčními materiály (dřevo, ocel, keramika) má své výhody i nevýhody. Mezi výhody patří možnost libovolného tvarování v plastickém stavu, relativně vysoká pevnost v tlaku, nehořlavost, trvanlivost, ekonomičnost a možnost výroby na místě spotřeby. Při srovnání s ocelí nepotřebuje beton ochranu, pokud není umístěn do speciálně agresivního prostředí. Naopak, k jeho nevýhodám je třeba připočíst malou pevnost v tahu, objemovou nestálost a nízkou specifickou pevnost (poměr pevnosti a hmotnosti).
Při navrhování betonových konstrukcí je třeba zohlednit, že beton je velmi křehký materiál s velmi nízkou pevností v tahu, proto je třeba tahové napětí v betonu přenášet výztuží. Dalším nepříznivým faktorem, s kterým se musí počítat při navrhování betonových konstrukcí, jsou objemové změny betonu. Zatímco například keramika, ocel a další materiály jsou při normálních podmínkách stálé, v betonu při běžných teplotách nastává značné nevratné smršťování v důsledku ztráty vlhkosti a probíhající hydratace. Při běžném provozním zatížení dochází též k tečení.
