Jak na obklady šikmých stěn v podkroví?
Na téma úprava podkroví na obytné účely se už napsalo nespočet populárních i odborných článků a téměř všechny se shodují v tom, že jako nejvhodnější materiál na obklad podkroví doporučují právě sádrokarton. Jeho přednostmi jsou především lehkost, elegance a čistota detailu na jedné straně a jednoduchá realizace na straně druhé.
Obklad šikmých stěn podkroví
Co vlastně tvoří sádrokartonový obklad? Při sádrokartonových konstrukcích jde v principu vždy o nosnou - podkladní konstrukci, která je opláštěná sádrokartonovými deskami. Podkladní konstrukce je v podstatě dřevěný nebo kovový rošt, který je naddimenzovaný podle určitých zásad a vytváří ideální rovinu na montáž sádrokartonových desek. Pokud hovoříme o podkroví, dřevěný rošt by měly tvořit přesné hoblované hranoly 5 x 3 cm, které jsou ošetřeny alespoň nátěrem proti škůdcům či plísním. Častěji se však používá kovový rošt z tenkostěnných pozinkovaných "CD" profilů (60 x 27 x 4000), pomocí kterých se dá dosáhnout mnohem vyšší přesnost, resp. rovinnost roštu. Hranoly či profily se připevňují příčně na krokve pomocí tzv. přímých závěsů, které umožní nezbytnou rektifikaci. Osová vzdálenost nosných profilů (resp. hranolů) prvků by měla být 40 cm. Na takto připravený rošt se mohou začít montovat sádrokartonové desky.
Sádrokartonovou desku tvoří sádrové jádro, které je oboustranně opláštěné vrstvou lepenky - papíru. Toto složení zabezpečuje dostatečnou pružnost a pevnost, v případě potřeby se dá pomocí speciálních přísad dosáhnout např. zvýšená požární odolnost nebo vyšší odolnost proti vlhkosti. Sádrokartonové desky se vyrábějí v šířkách 120 nebo 125 cm a v různých délkách (od 200 do 300 cm), avšak díky jednoduchému dělení či řezání desek není výrobní rozměr z hlediska montáže vůbec důležitý. Standardní tloušťka desky je 12,5 mm, 15 mm nebo 18 mm a výběr vhodné tloušťky závisí na účelu použití. Pokud hovoříme o podkroví, jednoznačně lze doporučit použití protipožárních sádrokartonových desek s tloušťkou 15 mm (označení GKF 15). Jen ty totiž dokáží zajistit v podkroví potřebnou tuhost, pevnost, ale i akustickou či požární odolnost opláštění. Sádrokartonové desky klademe na připravený rošt ve směru kolmém na nosníky a připevňujeme jejich pomocí speciální samořezné šrouby TN 25 (3,5 x25) každých 17 cm.
Po připevnění sádrokartonových desek následuje tmelení spár mezi jednotlivými deskami, jemuž je třeba věnovat maximální pozornost. Od kvality tmelení totiž závisí jednak tuhost celé konstrukce, ale především její estetický vzhled. Tmelení samé se dělá obvykle ve dvou, resp. tří pracovních krocích. Nejprve se dokonale zatmelí styk desek tak, aby tmel úplně vyplnil celou hloubku spáry. Ještě do čerstvého tmelu se vtlačí bandážní papírová nebo sklotextilní páska, která ztužuje celý spoj a zabrání případnému vzniku trhlin. V následných krocích se spoj jen povrchově přetmeluje tak, aby bylo dosaženo maximálního vyrovnání povrchu v místě styku desek. Případný přebytečný tmel se může zlehka přebrousit brusnou mřížkou nebo brusným papírem.
Před jakoukoliv další úpravou povrchu se musí na sádrokartonový obklad celoplošně aplikovat penetrační nátěr, který zajistí rovnoměrnou nasákavost celého povrchu. Pak jej lze natírat běžnými disperzními malířskými hmotami, resp. se na něj může lepit pomocí flexibilních lepidel keramický obklad. Samozřejmě, na sádrokartonové povrchy se dají lepit i tapety či montovat různé dekorační obklady.
Další možnosti sádrokartonu
Doposud jsme si dost podrobně popsali postup při montáži sádrokartonového obkladu šikmin či stropů v podkroví. Podkroví je však prostor, kde se dá použít sádrokarton také například na dělící konstrukce - příčky, na obklad zděných konstrukcí způsobem přímého lepení, ale i na zhotovení pevné podlahové vrstvy jako náhrady za betonový potěr. Ve všech těchto případech hovoří pro sádrokartonovou konstrukci její nízká hmotnost a také suchý způsob výstavby. Nízká hmotnost sádrokartonových příček se oceňuje zejména při rekonstrukcích a zobytňování starších podkroví, kde se nepočítalo s dodatečným zatížením stropů příčkami, a vystavět zde klasické zděné stěny by bylo ze statického a bezpečnostního hlediska neúnosné. Kromě toho v podkrovních prostorách bez výtahu záleží i na hmotnosti materiálu, který je třeba vynosit až pod krov.
Konstrukce sádrokartonových příček je velmi blízká obkladu podkroví, jen s tím rozdílem, že zde používané stojkové profily CW jsou o něco masivnější než zmíněné CD profily a jsou opláštěné oboustranně. Na zděné konstrukce (štítové stěny, nadezdívkou) můžeme lepit sádrokarton přímo, pomocí speciální sádrové malty (např. Perlfix) - tehdy hovoříme o tzv. suché omítce.
Možná trochu méně známou, ale velmi perspektivní oblastí použití sádrokartonu je zhotovení podlah, tedy plovoucí nosné vrstvy podlahy určené pod jakoukoli nášlapnou vrstvu (například parkety či dlažbu). S oblibou se tento systém používá tam, kde subtilnost nosného stropu nedovolí použít těžký betonový potěr, nebo tam, kde je jednoznačně vyloučeno použití jakýchkoli mokrých procesů (např. pokud jsou nižší patra obývaná). U sádrokartonových podlah tedy vstupují do hry kromě jejich nižší celkové hmotnosti i výhody suchého způsobu výstavby. Jakékoliv mokré procesy (například betonování roznášecích vrstev podlah nebo samonivelační potěry) totiž vnášejí do dřevěných konstrukcí stropů nežádoucí vlhkost a prodlužují celý proces výstavby (na položení nášlapné vrstvy je nezbytné nejen ztuhnutí betonu či potěru, ale i dosažení určitého stupně vlhkosti). Suchá výstavba je poměrně čistá a rychlá práce, což ocení zejména ti, kteří rekonstruují jen jistou část obývaného domu či bytu.
Při výstavbě suché podlahy jde v podstatě o vytvoření tuhé sádrokartonové plovoucí desky s tloušťkou 25 mm ze speciálních sádrokartonových desek nebo prvků. Taková deska musí ležet na vyrovnaném, plnoplošně únosném podkladu. Např. na původní dřevěný záklop stropu se rozprostře suchý vyrovnávající podsyp (na vyrovnání nerovností), na který se může položit např. kročejová izolace z minerální vlny nebo polystyrenu. Toto je dostatečný podklad pro položení podlahových dílců či desek (např. systémy KNAUF F141, F142, F146), které se navzájem spojují lepením, resp. spinkovaním. Na takový povrch lze klást v podstatě jakoukoli povrchovou vrstvu - například parkety, dlažbu či koberce.
Sádrokarton poskytuje skutečně nekonečné množství originálních řešení nejen v podkrovních prostorech, ale všeobecně při výstavbě jakýchkoliv obytných objektů. Když k tomu připočteme ještě absolutní čistotu a ekologickou nezávadnost tohoto stavebního materiálu, máme v rukou produkt, který se o svou budoucnost rozhodně nemusí bát.
