Jak na rekonstrukci podkroví?
Mnoho stavebníků svépomocí zobytňuje podkroví vestavěním bytové jednotky do podkroví, a to navzdory potížím, které s sebou tato rekonstrukce přináší.
Nadstavba by výrazně změnila vzhled budovy, vestavbou se tomu můžeme vyhnout. V ideálním případě, pokud je střecha v pořádku, je potřeba prostor pod střechou alespoň zateplit, vybudovat příčky, podlahy, okna, dveře, přístupové schodiště, přivést do něj energie (elektřinu a plyn), vodu, odkanalizovat ho a vybudovat různé prostupy přes střechu.
Ve většině případů je potřeba zrenovovat i střechu včetně krovu. Musí vyhovovat nepružným protipožárním předpisům a musí být vybavena bleskosvody. Jelikož jde o rozsáhlou úpravu domu, potřebujeme na ni stavební povolení.
Krov
Hodně práce ušetříme, pokud krov tvoří krokvová konstrukce bez upevnění trámů nebo hambálková konstrukce. Mají sice nevýhodu, že se jimi nedá realizovat průnik dvou střešních rovin ani vybudovat větší vikýře, pro které je třeba posunout krokev, jejich plusem však je, že nepotřebují podpírání pomocí stolice, protože všechny síly ze střechy do zdí přenášejí krokve (s délkou do 5 m ). Stolice zmenšují využitelný prostor při budování podkroví. Z tohoto důvodu se dnes i na novostavbách menších domů opět dělají jednoduché krovy, které umožňují využívat celou výšku krovu jako obytný prostor.
Užitná plocha
Do užitné plochy v podkroví se započítává jen plocha, nad kterou je světlá výška nejméně 1 300 mm. Světlé výšky 2 600, 2 500 a 2 300 mm musí být v podkroví minimálně nad polovinou půdorysné plochy. Na vytvoření podkrovní místnosti, která by odpovídala místnosti s rovnými podhledy a plochou 18 m2, tedy potřebujeme přibližně 22,5 m2 plochy podkroví se šikmými stěnami.
Schodiště
V rodinných domech nebo dvoupatrových bytech musí být schodiště široké nejméně 80 cm. Na překonání výšky 250 cm (výška běžné místnosti) se navrhuje obvykle 16 stupňů (schodů), pokud jde o přístup k trvale obydlených prostorem.
Zateplení
Všechny nedostatky krovu, které by mohly mít vliv na bezpečnost a kvalitu bydlení, odstraníme, jelikož po zateplení střešního pláště již krov nebudeme moci vizuálně kontrolovat. Na zateplení se často využívá minerální vlna, polystyren, případně polyuretan v tloušťkách 20 cm a více, a to zejména jako ochrana proti žáru v letních měsících. Desky z těchto materiálů jsou uloženy na bednění nebo latovaní (tzv. izolace nad krokvemi) tepelně chrání všechny vnitřní části střechy. Takto mohou být krokve uvnitř viditelné (přiznané), čímž esteticky dotvářejí atmosféru podkrovních prostor.
Jinou možností je vkládat izolaci z minerálních vláken mezi krokve. Přestože má dřevo dobré izolační vlastnosti, vytváří v konstrukci tepelné mosty. Proto mezikrokvovou izolaci zpravidla doplňuje také izolace pod krokvemi. Tento nenáročný způsob je vhodný při svépomocných pracích. V praxi se často vyskytuje kombinace všech tří způsobů izolace.
Hydroizolace
Tepelnou izolaci, která může přijímat vodu, chráníme před vlhkostí z vnější strany střešní krytinou a pojistnou hydroizolací - difuzní fólií. Umístěna je pod střešní krytinou. Buď je položena přímo na tepelné izolaci, nebo těsně nad ní vytváří tzv.. větrací mezeru.
Fólie umožňuje odpařování vody z izolace, ale nepropouští vodu dovnitř. Z vnitřní (interiérové) strany, kde se vyskytuje vodní pára (z vydýchaného vzduchu, vlhkosti z koupelny, kuchyně a pod.), Chráníme tepelnou izolaci před zvlhnutím parozábranou (obvykle fólií z plastu a kovu). Zvlhnutím totiž tepelná izolace ztrácí své tepelně izolační vlastnosti. Všechny spoje na fólii se přilepí těsnící páskou, protože v prostoru pod izolací hrozí kondenzace vodní páry a vznik plísní.
Podhled
Jde o část střešního pláště viditelnou zevnitř podkroví (povrch šikmých stěn). Podhled můžeme udělat z dřevěného obkladu, sádrokartonu a pod. Můžeme ho montovat na celou šikmou rovinu střechy až k hřebenu (v halách, obývacích pokojích nebo jídelnách) nebo vytvořit vodorovný strop, který napojíme na šikmé plochy podkroví.
Prosvětlení střešním oknem
Střešními okny lze zajistit přístup světla i do středu podkrovních místností a tím je rovnoměrně prosvětlit. Sluneční paprsky mohou přes střešní okno dopadat přímo do místnosti i několik hodin denně. V zimních měsících střešní okna tímto způsobem přispívají k ohřívání podkrovních prostor. Navíc umožňují i účinné větrání.
Střešní okna umístíme ve správné výši! Při vysoko umístěných oknech ztrácíme kontakt s okolím. Pokud je spodní hrana okna vzdálena 90 cm od podlahy, zajistíme výhled i sedícím osobám. Okna se sklonem střechy do 60 ° by měly mít horní držadlo. Při vyšší podezdívce nebo při sklonech střechy nad 60 ° by měly mít dolní držadlo a měly by být výklopné.
Standardně se montují střešní okna s dvojitým sklem, přičemž vnější tabule je z kaleného skla a vnitřní sklo má ochrannou fólii. Rámy se vyrábějí převážně z dřevěných lepených profilů (borovice v kombinaci s hliníkem, mědí nebo titanzinku). Používají se i plastové rámy, které mohou být kombinovány se dřevem. U střešních oken je důležité i vnitřní zastínění (žaluzie, stínící roleta, svinovací síť).
Ostění okna můžeme zhotovit z 12,5 mm sádrokartonových desek nebo můžeme použít prefabrikované ostění. Rám okna parotěsně napojen na parozábranu.
Zásady při montáži
Je výhodné, pokud je šířka okna stejná jako světlá vzdálenost mezi krokvemi. Při širším okně je třeba poměrně komplikovaně posunout krokev. Spodní a vrchní ostění upravíme (spodní má být svislé, svrchní vodorovné). V spolupůsobení se vzduchem z topného tělesa takto zabráníme jeho zarosení v zimě a umožníme lepší prosvětlení interiéru a snazší ovládání okna.
Pro zajištění obtékání okna dešťovými vodami na okrajích necháme volný prostor široký zpravidla 6 cm (závisí od konkrétního okna), u horního ostění i více. Pojistnou hydroizolační fólii dáme až na rám okna. Rohy okna důkladně utěsněte. U větrané střechy osadíme nad okno žlab na odvádění zkondenzované vlhkosti. Okno tepelně zaizolujeme po celém obvodu. Parotěsné překážky připevníme i na rám okna.
Stavba vikýře je výrazným zásahem do vnějšího vzhledu budovy. Pokud jej použijeme při zobytnení podkroví, nejde už o vestavbu a nemusíme na něj vždy dostat stavební povolení.
Příčky
Na montované příčky a stropy lze využít sádrokartonové, sádrovláknité či dřevotřískové desky. Jejich výhodou je rychlost výstavby suchým způsobem (bez použití malty), menší zatížení nosných konstrukcí, rovný podklad pro případné obklady a snazší montáž instalací. Desky můžeme povrchově upravit omítkou, tapetami, malbou nebo obložit. Příčky ze sádrokartonu unesou i běžný keramický obklad. Na dostatečně únosných místech můžeme postavit těžší příčku i z tradičních zdicích materiálů, např.. z pórobetónových tvárnic nebo cihel příčkovek. Výhodou je také dostatečná pevnost pro zavěšení těžších předmětů (umyvadel, WC, skříněk a pod.).
Podlaha
Z desek si můžeme systémem suché montáže vybudovat tzv.. plovoucí podlahu. Na desky z minerálních vláken či na suchý násyp, který překryjeme dělicí fólií proti pronikání vlhkosti, ukládáme masivnější roznášecí vrstvu ze sádrokartonových, cementotřískových, dřevoštěpkových nebo podobných desek. Na nášlapnou vrstvu použijeme podlahovou krytinu z PVC, keramickou dlažbu, dřevěné či laminátové parkety.
Energie a vytápění
Při projektování a realizaci sítí elektřiny, vody a plynu se vždy obráťme na odborníka. Měli bychom však dopředu vědět, jaké spotřebiče budou v podkroví, kolik elektrických zásuvek budeme potřebovat a pod. Nejvýhodnější je napojit podkroví na topnou soustavu, případně využít lokální topná tělesa. Nové etážové topení s novým zdrojem tepla je finančně náročná alternativa, ale u větších ploch podkroví se jí asi nevyhneme.
Zdroj: Supellex - dřevěné podlahy, laminátové plovoucí podlahy, PVC podlahy
