Konstrukce zateplené šikmé střechy je promyšlený systém, v němž všechno se vším souvisí a navzájem se ovlivňují. Pokud je v tomto systému chyba - něco se vynechá, použije se nesprávný materiál nebo se správný materiál nevhodně aplikuje -, střecha nebude fungovat tak, jak by měla a jak byste si představovali. Z praxe vyplývá, a dlouhodobé výzkumy to ověřili, že příčinou největších chyb a poruch způsobených vlhkostí v konstrukci střechy je právě špatně provedená parozábrana.
1. zamezuje konvekci, a tím kondenzaci vody v tepelné izolaci,
2. snižuje energetické ztráty přes střechu,
3. zvyšuje životnost nosné dřevěné konstrukce (nevznikají vhodné podmínky pro růst dřevokazných hub).
Přes střechy našich příbytků má tendenci přecházet zejména vzduch, a spolu s ním i vodní pára. Na střechu působí zvenku povětrnostní vlivy (déšť, vítr, teplota či sluneční záření), z vnitřní strany zase jiná teplota a vzdušná vlhkost. V našem klimatickém pásmu je v exteriéru celkem běžně -10 ° C a relativní vlhkost 80%, přičemž v interiéru je zároveň teplota +20 ° C a relativní vlhkost 50%. Když navíc fouká vítr, na závětrné straně střechy se vytvoří podtlak, který má tendenci vysávat vzduch přes střešní plášť. Při takových podmínkách má vodní pára z podkroví sklon tisknout se přes střešní plášť ven - hnacím motorem je rozdíl teplot a tlaků. V běžném obydlením interiéru se vytvoří za den až 12 litrů vodní páry (vzniká při vaření či sušení prádla, produkují ji rostliny i lidé a podobně), která by, teoreticky, mohla skončit ve střeše nad našimi hlavami.
Nato, aby se zabránilo difuzi a konvekcí vodní páry do jednotlivých vrstev konstrukce střechy, je součástí střešního pláště parozábrana - jejím úkolem je především zabránit vnikání vodní páry do tepelné izolace. Pokud totiž vzduch nasycený vodními parami proudí konstrukcí střechy směrem k exteriéru, ochlazuje se a vodní pára v něm kondenzuje na vodu. Pokud ke kondenzaci dojde v tepelné izolaci, nastává problém - mokrá tepelná izolace totiž funguje stejně jako mokrý kabát. To, co chrání před únikem tepla, je vzduch uzavřený v izolaci, a pokud ho nahradí voda, tepelná izolace přestane plnit svou úlohu.
Funkční parozábrana omezuje proudění (konvekce) vodní páry, a tedy i znemožňuje tvorbu kondenzátu v tepelné izolaci. Pokud se zabrání proudění vzduchu přes střechu z interiéru do exteriéru, omezí se tím zároveň i energetické ztráty. A do třetice - funkční parozábrana zvyšuje životnost nosné dřevěné konstrukce, protože při správném vlhkostním režimu ji nebudou ohrožovat dřevokazné houby. O kvalitě parotěsnosti říká hodnota sd - fólie s určitou hodnotou sd klade prostupu vodní páry stejný odpor jako vrstva vzduchu se stejnou tloušťku (v metrech), než je hodnota sd. Čím je tedy hodnota sd vyšší, tím lépe brání parozábrana pronikání pár. Parozábrana je vlastně robustní fólie s velmi nízkou difúzností - převážně na bázi polyethylenu s nízkou hustotou (se ztužující mřížkou nebo bez ní), používají se i takzvané kompozitní fólie na bázi polyesterového vlákna a s nepropustným polyethylenovým povrchem.
Aby parozábrana fungovala, musí být těsná: důležité je utěsnit spoje fólie, těsné musí být i všechna napojení na přesahující konstrukce jako jsou štítové zdi nebo nadezdívka, a také prostupu vedení nebo konstrukcí. Důležité je při všech těchto detailech zrealizovat správné postupy a používat k tomu určené materiály.
Funkce parozábrany může být ještě rozšířena tepelně reflexní vrstvou na povrchu - reflexní povrch odráží sálavé teplo zpět do interiéru, čímž snižuje energetické ztráty, a zároveň tato vrstva brání i pronikání škodlivého elektromagnetického záření do interiéru. Na trh se zavádějí i parozábrany s integrovanou lepící páskou, tak i tzv. inteligentně parotěsné, tedy fólie s pohyblivou hodnotou sd. Využívají se při rekonstrukcích, kde není povoleno narušit podhled, proto se k obnově střechy přistupuje ze strany krytiny, není ze strany interiéru. Parozábrana se tedy připíná ke krokvi z vrchu a není pod krokvemi, jak je to běžné. Aby ve styku dřeva s fólií nevznikaly problémy, je nutné, aby hodnota sd dokázala reagovat na vnější podmínky. Při ukládání parozábrany je vždy mimořádně důležité důkladně přelepit všechny výčnělky, utěsnit fólii na podlaze a zdivu a stejně utěsnit také všechny prostupy přes fólii - bez toho nebude fungovat ani nejkvalitnější parozábrana.
Zateplená šikmá střecha je systém složený z několika důležitých částí (ve směru od exteriéru k interiéru):
Krytina je hlavní hydroizolační vrstva, která chrání střešní plášť před působením povětrnostních vlivů.
Krytina je uložena na pomocné montážní konstrukci, kterou tvoří laťování nebo bednění.
Pojistná hydroizolace slouží k bezpečnému odvádění vody mimo střešní roviny, difúzní fólie umožňuje prostup vodní páry z tepelné izolace do prostoru pod krytinou.
Tepelná izolace zajišťuje vytvoření a udržení příjemné teploty v podkroví bez nežádoucích úniků tepla, a tedy bez zbytečných ztrát energie.
Parozábrana je folie, která propouští jen takové množství vodních par z interiéru, které se dá ze střešní konstrukce odvětrat.
Podhledové konstrukce vytváří estetický interiér.
Všechny části tohoto systému se podílí a sebe navzájem ovlivňují. Vynecháním, nevhodným návrhem nebo neodborným provedením některé z nich může dojít k vážným poruchám střešního pláště. Zateplená šikmá střecha je buď funkční, nebo není. Jiná možnost neexistuje.
Velkou a bohužel i typickou chybou je, že se parozábrana nahrazuje levnou stavební fólií nebo obyčejným balícím materiálem. Tyto materiály jsou však mechanicky nestabilní (protože mají nízkou plošnou hmotnost, čili jsou tenké), a tak v nich postupně vznikají mikrotrhliny. Důsledkem je masivní tvorba kondenzátu v tepelné izolaci. Na přelepení fólie v ploše se často používají nevhodné pásky, které jsou dlouhodobě nefunkční. Časem přestanou lepit, kroutí se a odpadávají. Napojení parozábrany na přesahující konstrukce (nadezdívku, podezdívku nebo štítové zdivo) se téměř vždy realizují nevhodným akrylátovým tmelem nebo nevhodnou těsnící páskou.
Častou chybou je také nesprávné umístění parozábrany v konstrukci střechy - mezi spodní plochou Parozábrany a horní plochou obkladu musí zůstat takzvaná montážní mezera, která slouží mimo jiné i na vedení elektroinstalace. V takovém případě lze také na obklad upevnit konstrukci podhledu, aniž by se narušila parozábrana. Pokud je parozábrana mezi podkonstrukcí podhledu a podhledů, zákonitě se při vedení elektroinstalací perforuje. Rovněž při kotvení podhledu k podkonstrukci se v parozábraně nutně vytvoří neopravitelné průchody. Navíc se při dotyku reflexní vrstvy parozábrany s obkladem výrazně sníží její schopnost odrážet sálavé teplo zpět do interiéru. Důsledkem všech zmíněných chyb je netěsnost vrstvy, která by měla být parotěsná, a tedy pronikání teplého vzduchu nasyceného vodními parami z interiéru do vyšších vrstev konstrukce střechy. Tam vlhkost zvýší tepelnou vodivost izolace (sníží tepelněizolační schopnost střechy) a vytvoří prostředí ideální pro růst dřevokazných hub, které způsobí degradaci nosné konstrukce. Navíc, v interiéru se mohou objevit plísně.
1. parozábrana se nahradí levnou, málo odolnou fólií,
2. na napojení, které by měly být parotěsné, se používají nevhodné materiály a nestabilní pásky,
3. parozábrana je na nesprávném místě v konstrukci střechy, proto se později naruší (elektroinstalace, při kotvení podhledu a podobně).
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu našeinfo.cz zakázáno.
Fotografie jsou pouze ilustrativní - zdroj fotografií sxc.hu