Jak na vegetační střechy?
Zeleně v našich městech nikdy nebylo mnoho, v poslední době jí ubývá i v okolí rodinných domů. Pozemky v nových čtvrtích se neustále zmenšují, domy zvětšují - a na trávu, stromy a květiny zůstává stále méně místa. Bydlení v těsném kontaktu s přírodou je přitom jedním z hlavních důvodů pro stavbu či koupi rodinného domu. I na malém pozemku se však dá najít místo na zelenou oázu - pokud si ji vytvoříte na střeše, může vám toto řešení přinést i další výhody.
Obklopit se zelení se dá i na malém pozemku, dokonce i uprostřed města - stačí se již při plánování stavby domu zamyslet nad budoucím využitím jeho střechy, případně střechy garáže a podobně. Zelená střecha přinese i na minimální pozemek alespoň vlídný náznak přírody, navíc, v řeči realitních makléřů je synonymem nadstandardu, takže zvyšuje hodnotu nemovitosti.
Zelené střechy přinášejí nový rozměr
Zelená střecha přináší uživatelům domu několik významných pozitiv a zlepšuje kvalitu jejich života. Její výhody se přitom zdaleka nekončí využitím na relaxaci. Zelené střechy podporují zdravé klima v domě i v jeho okolí. V závislosti na typu vegetace na střeše zadržuje vegetace 30 až 90% srážkové vody. Její následné odpařování v letních měsících, kdy jsou stavební konstrukce rozpálené, zvlhčuje suchý vzduch. Zároveň zadržuje prach, eliminuje teplotní výkyvy, tlumí hluk okolního prostředí a snižuje náklady na vytápění i klimatizaci. Substrát spolu s rostlinami navíc chrání stavební konstrukci před extrémními vlivy počasí a krytinu před sluncem, což zvyšuje její životnost, a také snižuje teplotu v domě během horkých letních měsíců. Předností vegetačních střech je i jejich estetický vzhled. Zeleň na střeše spoluvytváří příjemnou podobu domu a zároveň ji lze využít na různé odpočinkové aktivity.
Nevýhodou vegetačních střech jsou však vyšší finanční prostředky na realizaci. Na druhé straně hodnota domu s takovou střechou je výrazně vyšší, což se může odrazit při jeho prodeji, a hodnota prostředí, které spolu se zelenou střechou získáte, je nevyčíslitelné.
Správná skladba střechy
Volba vhodné zelené střechy závisí především na vašich představách o jejím využití a požadovaných vlastnostech. Podle sestavy střešního pláště může mít vegetační střecha klasické pořadí vrstev (nosná konstrukce, spádová vrstva, parozábrana, tepelná izolace, povlakové krytiny, drenážní vrstva, filtrační vrstva a vegetačního souvrství), druhou možností je konstrukce s obráceným pořadím vrstev (nosná konstrukce, spádová vrstva , povlaková krytina, nenasákavá tepelná izolace, drenážní vrstva, filtrační vrstva, vegetační souvrství). Dnes je samozřejmou součástí každé, a tedy i vegetační střechy na obytném domě vhodná tepelná izolace. Do vegetační střechy se doporučuje použít tepelnou izolaci, která nemění svůj objem, vhodné jsou především materiály s vyšší pevností - extrudovaný polystyren, pěnové sklo nebo polystyren. Pro bezchybnou funkčnost vegetační střechy je důležitá také kvalitní povlaková krytina, odolná proti prorůstání kořenů. Drenážní a hydroakumulační vrstva má za úkol regulovat vodu na střeše - přebytečnou vodu přijímá a přivádí ke střešním odtokům, v případě sucha vodu odvádí přímo k rostlinám. Filtrační vrstva brání zanesení hydroakumulační vrstvy zeminou. Výška drenážní vrstvy závisí od výšce vegetačního souvrství, které je navrchu. Při návrhu vegetační střechy je třeba uvažovat o zakomponování závlahového systému.
Pozor na potenciální problémy
U vegetačních střech je nanejvýš důležité důsledné provedení všech detailů střechy, napojení na stěny i napojení na příruby vpustí.
Při provádění nelze podcenit dostatečné vyspádování střechy - srážková voda by měla odtékat do vpustí pod minimálním sklonem 1 stupeň. Střechy bez spádu, jaké byly běžné v minulosti, měly za následek nerovnoměrné namáhání hydroizolace stojatou vodou na více místech. To výrazně snižovalo životnost těchto krytin.
Během realizace je třeba dbát také na to, aby se činností dalších profesí neporušila povlaková krytina. Právě z tohoto důvodu se většina vegetačních střech dělá s obrácenou skladbou, t. j. krytina se před dalšími pracemi přikryje tepelnou izolací.
Hydroizolační vrstva
Pro správné fungování zelené střechy je důležitý nejen vhodný návrh skladby střešního pláště, ale i kvalita hydroizolačního systému. Důležitá je zejména kvalitní povlaková krytina, odolná proti prorůstání kořenů. Materiály vhodnými pro hydroizolační systém vegetačních střech jsou modifikované asfaltové pásy, polyolefinické zda polymerní fólie.
V závislosti na finančních prostředcích se hydroizolace vegetační střechy realizuje jako jedno-nebo dvouvrstvý systém. Významnou výhodou jednovrstvého je jeho nižší cena,je však třeba u něho dbát na vysokou kvalitu materiálu a na disciplínu i ohleduplnost během realizace - fóliové hydroizolace s menší tloušťkou jsou totiž náchylnější na poškození. Dvojvrstvový hydroizolačný systém je síce dražší, zato však bezpečnejší, tedy pro investora je jistější volbou. Hledat chybu na hotové vegetační střeše je totiž opravdu problematické. Výhodou dvouvrstvého systému je, že aplikací první vrstvy se zajistí hydroizolace střechy. Poté se mohou dělat na střeše další práce (například klempířské) a po dokončení všech prací se střecha uzavře druhou vrstvou povlakové krytiny. I v tomto případě je však potřeba kontrolovat kvalitu a průběh celé realizace.
Hydroizoláce brání pronikání vlhkosti a prorůstání kořenů rostlin do střešní konstrukce. Okraje hydroizolace musí být vyvedeny pod oplechování atiky, velmi pečlivě se musí zaizolovat i všechny prostupy (větráky, světlíky, komíny a podobně). Až po dokončení hydroizolace a drenážní vrstvy nastupuje zahradnická profese a vytváří se vegetační vrstva. V této fázi se musí zvláště dbát na to, aby se hydroizolace neporanila. Hydroizolaci je dobré chránit proti mechanickému poškození technickou tkaninou.
Drenážní vrstva slouží k odvádění přebytečné závlahové nebo srážkové vody od kořenů rostlin. Většinou ji tvoří sypké materiály, například štěrk, lehké póry kamení (rozdrcená lehká láva nebo pemza), cihlová drť, struska, umělé kamenivo (keramzit, expandid) a podobně. K tomuto účelu mohou sloužit i plastové drenážní rohože nebo perforovaná kuličková fólie. Voda vylučuje z půdy jemné částice, které by drenážní vrstvu soustavně zanášeli, proto se mezi vegetační substrát a drenážní vrstvu vkládá filtrační vrstva, většinou tvořena geotextilií nebo rohoží z minerální plsti.
Hydroakumulační vrstva se u střech s intenzivní střešní zelení (střešní zahrady) vkládá pod vegetační substrát, a slouží k udržení minimálního množství vody, potřebného pro život rostlin. Při intenzivních srážkách plní do jisté míry i funkci drenáže. Hydroakumulační vlastnosti mohou zajistit desky z minerálních vláken, schopné nasát velký objem vody. U střech s rozsáhlou zelení je hydroakumulační vrstva spíše výjimkou, používá se pouze při velmi tenké vrstvě substrátu (2 až 4 cm).
Na filtrační nebo podle potřeby na hydroakumulační vrstvu se klade vegetační substrát (nejčastěji směs rašeliny a zahradní zeminy). Její složení, tloušťka a četnost zálivky závisí na druhu zeleně.
Celistvost střešní konstrukce a pečlivé provedení jednotlivých vrstev včetně detailů jsou mimořádně důležité z hlediska výsledných vlastností střechy. Vynechání, nevhodný návrh nebo neodborné realizace některé části střechy může později způsobit vážné poruchy střešního pláště.
Intenzivní a extenzivní zeleň
Kromě způsobu sestavení střešního pláště se zelené střechy dělí na intenzivní a extenzivní. Extenzivní vegetační střecha s výškou vegetačního souvrství od 60 do 150 mm postačí zejména zahradníkům, kteří trpí nedostatkem času - je vhodná na nízkou zeleň, nenáročnou na péči, jako jsou například suché skalničky nebo trávy. Pokud by však střechu měli zdobit květiny, keře či zelenina, výška vegetačního souvrství by byla více než 300 mm, v případě větších stromů dokonce více než 500 mm. Zde je vhodnou volbou střecha pro intenzivní zeleň. Extenzivní i intenzivní zeleň vyžadují vhodnou a pravidelnou péči - doplňování živin a zalévání musí být stejné jako v běžné zahradě a nelze zanedbat. Rozhodnutí pro intenzivní nebo extenzivní vegetační střechu však má vliv nejen na vzhled střechy nebo nároky na péči o rostliny, ale zejména na nosnou konstrukci. Tu je totiž potřeba dimenzovat s ohledem na tloušťku, a tedy i hmotnost střešních vrstev.
Nezanedbatelnou výhodou plochých střech je jejich atmosféra a relaxační funkce. I uprostřed města tak může vzniknout prostor pro letní opalování, grilování, pěstování oblíbené zeleniny nebo čtení, nebo i ranní posezení u voňavé kávy. Možností je mnoho a záleží jen na vás, jakému způsobu trávení volného času dáte přednost.
Extenzivní a intenzivní zeleň
Střešní vegetace může být extenzivní nebo intenzivní - druh střechy si treba zvolit podle jejího budoucího využití a žádoucích vlastností.
Extenzivní střešní zeleň
se zakládá na střechách s nízkou únosností (60 až 300 kg/m2), výška substrátu se u tohoto typu zelene pohybuje od 2 do 5 cm. Je méně náročná technologicky i finančně, znamená však vyšší nároky na výběr rostlin, které musí snést extrémní podmínky takového stanoviště. Na tento druh střech jsou vhodné rostliny, které se rozrůstají do prostoru, při dostatku vláhy snadno regenerují a nevyžadují pravidelnou a častou údržbu. Komplikované je také stanovení optimální skladby extenzívního vegetačního substrátu, který umožňuje růst vysazených rostlin a zároveň zamezuje růst nežádoucích plevelů. Charakter výsadby je přirozený, skupiny rostlin se často prolínají a připomínají tak zahuštěné přirozené komunity.
Intenzivní střešní zeleň
se zakládá na střechách s vyšší únosností - od více než 300 do 2 000 kg/m2 - a je charakteristická větší tloušťkou substrátu - v rozpětí 30 až 100 cm (a více). Tyto střechy se už budují jako pochozy, mohou se zde využít i některé drobné architektonické prvky. V praxi to znamená široké možnosti využití střešní zahrady na různé odpočinkové aktivity nebo jako rozšíření obytného prostoru. Další možností je vybudování užitkové zahrady, to znamená pěstování zeleniny, bobulovin, bylinek atd. Kompoziční zásady jsou u střešních zahrad téměř shodné s běžnými zahradními a sadovníckými úpravami.
Autor: Martina Dvořáková
