Jak na zateplení ploché střechy?
Každá střešní konstrukce při svém zrodu nebo oživení a vylepšení vlastností projde náročným procesem. Nejprve je ji potřeba vymyslet přiměřeně stavbě a prostředí, navrhnout podle norem, důsledně realizovat a později se pravidelně starat o její údržbu. V případě, že se stará střecha neobejde bez rekonstrukce, pak je téměř jisté, že pokud není měněna původní tepelná izolace, alespoň se doplní. Současné nároky na izolační materiály vzrostly stejně jako požadavky na dimenzování tepelněizolačních vlastností plochých střech.
Klasická skladba zateplené střešní konstrukce se skládá ze tří vrstev. Horní část tvoří vodotěsná hydroizolační vrstva, pod ní se nachází tepelná izolace a ještě níže parotěsná vrstva. Celé souvrství podpírá nosná konstrukce. Příkladem může být železobetonová deska, trapézový plech či dřevěné trámy a záklopy. Hlavními požadavky na střešní konstrukce jsou, samozřejmě, vodotěsnost, zamezení nadměrného úniku tepelné energie, trvanlivost a zdravotní nezávadnost. Jednotlivé úkoly jsou ve střešním souvrství většinou rozloženy do jednotlivých vrstev:
- Vrchní hydroizolační vrstva slouží k zajištění vodotěsnosti střešního pláště. Běžně ji zhotoví v jedné nebo ve dvou, výjimečně více vrstvách, zejména z modifikovaných živičných pásů (hydroizolační vrstva na bázi pryskyřice - asfaltu), nebo fóliových systémů s hydroizolační vrstvou na bázi plastů (nejčastěji mPVC - měkčený polyvinylchlorid, PE - polyethylen). Nátěrové hydroizolace jsou spíše doplňkové.
- Tepelnou ochranu vnitřního prostoru zajišťuje tepelná izolace. Mezi běžně používané materiály patří polystyren nebo minerální vlna. Tloušťka tepelné izolace závisí od vlastností použitého materiálu a druhu chráněného prostoru, tedy od teplotních podmínek interiéru. Tloušťku izolační vrstvy (v rozpětí 100 až 250 mm) ovlivňují i klimatické podmínky.
- Parotěsná vrstva má své místo pod tepelnou izolací. Na provedení parozábrany se používá rozmanitý materiál; pro výběr je důležitá velmi nízká propustnost vzduchu a v něm obsažené vlhkosti, která dále prostupuje střešní skladbou do interiéru, kde může teplota klesat pod hodnotu rosného bodu. Toto riziko vzniká v případě střešních konstrukcí obecně kdekoli ve střešním souvrství, nejčastěji přímo ve vrstvě tepelné izolace nebo pod hydroizolační vrstvou.
Bez projektu to nepůjde
Prvním krokem při řešení jakékoli střechy je oslovení odborníka - projektanta na vypracování kvalitní projektové dokumentace. Ještě před návrhem projekčního řešení je potřeba provést průzkum původní střešní konstrukce a vypracovat posudek o způsobilosti nebo sanaci jednotlivých materiálů střešního pláště. K dokumentaci patří posouzení statické způsobilosti celé střešní konstrukce. Dalším důležitým krokem je správný výběr tepelné izolace podle typu střechy. V případě účelově zatížených střech se musí zvolit tepelněizolační materiály, které budou schopny přenášet účelové zatížení na střeše. Tloušťka tepelné izolace musí být dimenzována tak, aby i v nejnižších místech střechy (střešní vpusti, odtokové žlaby atd..) byla tepelněizolační vrstva v tloušťce odpovídající tepelnotechnickým požadavkům. Součástí posudku musí být i zpráva o stávajících nebo předpokládaných provozních podmínkách pod střešní konstrukcí, především o teplotě a relativní vlhkosti.
Dělení plochých střech
Podle nosných plášťů:
Jednoplášťové (nevětrané)
- Bez tepelné izolace
- S tepelnou izolací
- Bez parozábrany
- S parozábranou
- S opačným pořadím vrstev
dvouplášťové (odvětrávané)
- Větrané
- S uzavřenou vzduchovou mezerou víceplášťové
Podle pořadí vrstev:
- střechy s klasickým pořadím vrstev
- střechy s opačným pořadím vrstev (tepelná izolace je nad hydroizolací)
- střechy duo (doplnené o obrácenou skladbu nad původní klasickou skladbu)
- střechy plus s dodatečným zateplením a se zachováním původních vrstev
Podle využití:
- střechy s omezenou pochodností
- ploché střechy plně pochozí
- zelené střechy
- střechy s dopravním zatížením
Nejčastější příčiny poruchy střech
Mnoho problémů může způsobit špatný projekční návrh. Je třeba se přesvědčit, zda návrh řeší vhodný konstrukční typ, pořadí a funkci vrstev střešního pláště. Návrh izolace z minerální vlny bude nevhodný, pokud technické parametry izolace nejsou schopné odolávat konkrétním podmínkám. Poddimenzování tloušťky tepelné izolace má za následek velké energetické ztráty, a zejména kondenzaci v celém střešním plášti. Nevhodné typy izolace zas způsobují nefunkčnost a poruchovost celé střešní konstrukce. Životnost a funkčnost střechy výrazně snižuje i nedůsledná realizace, případně podcenění kvality zhotovení detailů řemeslných prací. Vysokým procentem se na poruchovosti střešních konstrukcí podílí nerespektování pokynů výrobců jednotlivých komponent. Nedodržují se podmínky jejich skladování, transportu, manipulace, montáže a zabezpečení po montáži, respektive v uživatelské fázi.
Tepelněizolační materiály
Starší střešní konstrukce tepelně izolovali struska, škvarobeton, keramzit, pórobeton a pěnový polystyren. V současnosti se používají hlavně desky z čedičových vláken, extrudovaného polystyrenu, expandovaného perlitu a PUR pěny. V případě dvoukolových a víceplášťových plochých střech se použijí rohože ze skleněných vláken, desky z čedičových vláken, případně foukané izolace z buničiny nebo čedičových vláken. Z důvodu zvýšené požární odolnosti střešní konstrukce se upřednostňují tepelněizolační materiály z čedičových vláken. Mají nejvyšší třídu požární odolnosti A1. Prioritu mají i v případě spádové tepelněizolační vrstvy. Při vyšších nárocích na přenos zatížení účelových střech nebo v případě vegetačních střech se používají tepelně izolační desky z čedičových vláken a extrudovaného polystyrenu. Výběr a zabudování konkrétního tepelněizolačního materiálu se musí řešit již v projektové dokumentaci ploché střechy. V žádném případě se nedoporučuje měnit nebo kombinovat tepelněizolační materiály ve stádiu realizace.
Zabudování tepelné izolace
Na základě posouzení lze přistoupit k návrhu skladby střešního pláště, ve kterém musí být správně zvolená a v dostatečné tloušťce projektovaná tepelná izolace. V případě vyšší relativní vlhkosti v interiéru pod střešní konstrukcí se ve střešní skladbě musí použít parozábrana, která je důležitým prvkem zabraňujícím přístupu vlhkosti do střešního pláště. Vláknité tepelně izolační materiály chrání před zvlhlnutím. V důsledku zvlhnutí by se snížily jejich tepelněizolační schopnosti. Optimální tloušťka a umístění tepelné izolace vychází z tepelnětechnických výpočtů. Z něj je patrná kondenzace vodních par. Z výpočtu vyplyne návrh parotěsnící fólie.
Tepelná izolace se ukládá spojitě a natěsno. Musí mít dostatečnou tepelnou roztažnost proti hydroizolačním vrstvám. Vyžaduje se, aby byla tvarově stálá a odolná proti teplotám vznikajícím ve střešním plášti. Tepelná izolace z minerální vlny se do střešní konstrukce zabuduje vždy v suchém stavu.
Tepelněizolační vrstvu lze navrhnout i jako aglomerace. V tomto případě je třeba vypracovat plán ukládání tepelné izolace střechy se specifikací vyhotovení a uložení spádových izolačních desek. Všechny prostupy přes střešní konstrukci (větrací průduchy, dešťové svody) musí být tepelně zaizolovat po celé výšce střešního pláště. Důležité je, aby byla celá skladba ploché střechy důsledně připoutána nebo k nosné konstrukci střechy.
Ploché střechy vyžadují pečlivé provedení konstrukčních detailů při všech řemeslných pracích, které se podílejí na realizaci konstrukce střechy. Pouze tak můžeme mít střechu nad hlavou, pod kterou se dá bydlet v suchu a díky kvalitnímu zateplení i pěkně v teple bez nežádoucích tepelných ztrát.
Autor: Martina Dvořáková
