Jak na hydroizolace spodní stavby PVC fólií?
Přestože jsou již hydroizolační PVC-P fólie ve stavebnictví poměrně známé, stále představují riziko při neodborné montáži, proto nejsou vhodné pro svépomocné aplikace. K hydroizolační fólii ve spodní stavbě neodmyslitelně patří dostatečně zkušený izolatér se znalostí navazujících stavebních postupů. Přesto, že hydroizolační fólie určené pro spodní stavbu mají adekvátní mechanicko-fyzikální vlastnosti, nejsou vhodné pro všechny typy konstrukcí spodní stavby.
Příkladem je železobetonová základová deska, jejíž výztuž probíhá do obvodových stěn. V tomto případě je třeba umístit hydroizolaci pod ni, protože opracování jednotlivých prutů proti průniku tlakové vody je ve větším počtu nemyslitelné. Konstrukční řešení musí být co nejjednodušší a musí zohlednit návaznost jednotlivých stavebních etap.
Základní technologické vlastnosti hydroizolačních a izolačních termoplastických fólií:
- Volné uložení mezi ochrannou PP geotextilie s případným bodovým mechanickým kotvením
- Netřeba vytvářet náběh při přechodu vodorovné a svislé roviny
- Není nutné uzavírat pod tlakem
- Hydroizolaci a izolaci proti radonu, případně izolaci proti průniku různých chemických látek tvoří jedna vrstva PVC-P fólie
- Uložení hydroizolační fólie na syntetické geotextilie vytváří střihem vrstvu, proto při některých aplikacích musí vhodnost jejího použití posoudit statik
- Při volném uložení lze těžko lokalizovat netěsnosti při zatékání, mohou se projevovat na jiném místě
- Podklad musí být rovný, bez ostrých hran a nerovností, bez penetrace.
Zásady pro navrhování tlakových izolací s PVC-P hydroizolační fólií
Realizace a umístění hydroizolačních souvrství musí v každém místě chráněných konstrukcí zabránit kontaktu s tlakovou podzemní vodou a ve všech přestupech její proniknutí do chráněných prostor. Proto je třeba použít povlak z jedné vrstvy příslušné hydroizolační fólie o minimální tloušťce 1,5 mm v jednovrstvém systému. Toto pravidlo platí i v případě málo propustných nebo nepropustných základových zemin, kde součinitel propustnosti zeminy K nedosahuje hodnotu 1. 10-4 (m / s) vždy, i když je hydrogeologickým průzkumem zjištěna podzemní voda. Existuje i dvouvrstvý systém, který je navržen tak, aby během životnosti izolace bylo možné kontrolovat jeho těsnost a v případě potřeby ho dekontaminovat. Jde o systém určený pro náročné stavby, jako jsou tunely a pod.
Při realizaci přestupů umístěných trvale pod hladinou tlakové vody vyžaduje technologický předpis použít výhradně pevnou nebo volnou ocelovou přírubu, běžné opracování přestupů nejsou při trvalém zatížení tlakovou vodou přípustné.
Hydroizolační fólie se nenamáhá jen hydrodynamicky. Největší namáhání hydroizolační fólie nastává při jejím zabudování, kdy hrozí největší riziko poškození při dalších stavebních pracích. Proto je vhodné od začátku správně navrhnout pořadí vrstev podlahy tak, aby se hrozící rizika minimalizovaly.
Ochrana před mechanickým poškozením
Projekt by měl vždy předepisovat na vodorovnou plochu hydroizolace ochranný betonový potěr hrubý 50 mm, který zajistí ochranu před mechanickým poškozením - ať už při manipulaci s armaturou, nebo při pohybu pracovníků provádějících stavební práce. Při izolování do "vany" je třeba do příslušné výšky ochránit i svislou část hydroizolace, například deskami z polystyrenu nebo z jiného materiálu. Během ukládání armatury se totiž může poškodit svislá hydroizolace. Ochranné desky plní svoji úlohu jen při ukládání armatury, proto jejich životnost nemusí být dlouhá.
Správný postup hydroizolačních a stavebních prací
V případě, že již samotný projekt počítá s ochrannou betonovou vrstvou, vylučuje se způsob ukládání hydroizolační fólie v první etapě pouze pod obvodové zdivo s pozdějším napojením na přetrvávající vodorovnou a svislou plochu. Pozdější napájení je pro tlakovou hydroizolaci nepřípustné. Obnažené výčnělky se tak vystavují nepřiměřenému mechanickému namáhání, které neeliminuje ani zabalení do ochranné geotextilie. V době pozdějšího napojení hydroizolační fólie, což může být poměrně dlouhý časový odstup, jsou výčnělky znečištěné a provedení jinak velmi bezpečného spoje se tak stává reálně rizikovým. Dodatečné napojení vodorovné hydroizolace v ploše se pak často realizuje v několika etapách, což výrazně zdržuje a vyžaduje průběh stavebních prací. Realizaci hydroizolace třeba koordinovat se stavbou tak, aby byla rozčleněna na co nejmenší množství etap a izolace jednotlivých úseků proběhly vždy také s vyřešením příslušných ukončení. Právě nedokončení částí hydroizolace může být zdrojem vniknutí velkého množství stékající, většinou povrchové vody do nedokončené stavby. To způsobuje i po ukončení hydroizolačních prací dočasné zatékání a jistě znepokojuje zúčastněné stavební subjekty.
Izolační vana
Při izolováni spodní stavby proti tlakové vodě je vhodný způsob vytvoření tzv. izolační vany, kde lze obvykle provést izolaci v jedné etapě, a to po celé vodorovné i svislé ploše. Potom se může vytvořit ochranný potěr s následným uložením armatury a vytvořením dostatečně hrubé horní železobetonové desky To je nezbytné v případě, že z okolí stavby se nepřetržitě čerpá spodní voda za účelem snížení její hladiny pod úroveň zhotovování vodorovné hydroizolace. Svislá izolace lze realizovat v etapách, přičemž v první etapě se izoluje mělká vana pouze nad úroveň horní železobetonové desky. Izolační vana se nejčastěji zhotovuje z betonových tvárnic nebo z cihel, v závislosti od výšky stěn a požadavky na jejich pevnost .
Dvouetapový systém
Tento způsob se používá spíše tam, kde se předpokládá nebezpečí tlakové vody a dá se vytvořit pracovní jáma s prostorem na provedení svislé izolace z vnější strany obvodové stěny. Právě zde se často nesprávně ignoruje ochranný betonový potěr již v projektu, který určuje, že se hydroizolační fólie klade v pásech pouze pod obvodové zdivo, což je již ze zmíněných důvodů nesprávné.Po provedení vodorovné hydroizolace je třeba vytvořit ochranný potěr hrubý 50 mm s dostatečným přesahem nejméně 200 mm ve vnější části na pozdější napojení svislé izolace. Přesah je třeba dostatečně chránit před poškozením s ohledem na možný časový odstup dalšího napojení .Svislá hydroizolace se spojuje s vodorovnou v přesahu tzv. zpětným spojem. Spolehlivý vodorovný zpětný spoj se dá realizovat jen tehdy, pokud podkladová betonová deska přečnívá v ploše od obvodových stěn alespoň o 100 mm. Jedním z nejčastějších důvodů reklamací funkčnosti hydroizolace spodní stavby je právě nekvalitní provedení zpětného spoje z důvodu chybějícího přesahu vodorovné podkladní betonové desky nebo základového pásu a nezohlednění způsobu vytváření zpětného spoje.
Ochrana svislé hydroizolace od zásypu
Hydroizolační fólie se musí standardně uložit mezi syntetické geotextilie o minimální plošné hmotnosti 300 g/m2. Svislá izolační fólie může být od zásypu dodatečně chráněna před mechanickým poškozením při zasypávaní profilovanou fólií, která má při zvýšeném radonovém riziku zároveň funkci ventilační vrstvy. Dále je možná ochrana z různých (např. sádrokartonových) desek a pod., Případně přizdívkou z cihel nebo betonových tvárnic. Ve fázi rozpracovanosti je nezbytné při již aplikovaných ochranných vrstvách zabránit vniknutí ostrých předmětů, jako jsou úlomky tvárnic, případně betonu apod. Do prostoru mezi např. přizdívkou a hydroizolací. V obou zvolených postupech je třeba počítat s opačným tlakem spodní vody a úměrně tomu přizpůsobit časovou posloupnost jednotlivých zabezpečovacích vrstev skladby podlahy, případně stěn.
Kontrola hydroizolace před zabudováním
Protože jakékoli dodatečné opravy jsou velmi komplikované, doporučuje se při každé tlakové izolaci využít služeb specialistů provádějících zkoušky těsnosti hydroizolačních povlaků, například vysokonapěťovou jiskrovou zkouškou, která poměrně přesně dokáže odhalit poškození, případně nedostatečné svaření, zejména v detailech. Bohužel neexistuje hydroizolační materiál, na jehož funkčnost by neměla vliv nevhodná montáž, což znamená, že výběr kvalitního hydroizolačního materiálu jde ruku v ruce s výběrem kvalitní, prověřené a erudované izolatérské firmy. Taková náročná realizace, jako je hydroizolace proti tlakové vodě, nedává prostor pro kompromisy, takže je třeba využít všechny dostupné prostředky pro kontrolu a zajištění správných technických postupů, protože případné opravy jsou finančně velmi náročné a někdy prakticky nemožné.
Autor: Martina Dvořáková
