Jak na izolace spodní stavby?
Podle izolované části stavby rozdělujeme:
- Hydroizolaci horní stavby (střecha a obvodové stěny)
- Hydroizolaci spodní stavby (vše, co se nachází pod zemí)
Základy, stěny a podlahy pod úrovní terénu tvoří takzvanou spodní stavbu. Ta je vystavena různé intenzitě působení vody.
Podle namáhání stavební konstrukce vodou rozeznáváme izolace proti:
- zemní vlhkosti
- podzemní vodě, proti beztlaké vodě, tlakové vodě, proti agresivní vodě
Spodní stavbu můžeme chránit před nepříznivým působením vody:
a) nepřímo
- Vyloučením trvalého účinku podzemní vody posunutím základové spáry nad úroveň její hladiny, popřípadě vyloučením podzemních podlaží
- Systémem drenáží po obvodu domu (vhodné do nepropustných zemin a do svahů)
- Ochranou vně objektu
b) přímo
- Použitím odolného materiálu na základy, na zdivo pod úrovní terénu nebo dodatečným zhotovením ochranné vrstvy vodotěsnou omítkou (v současnosti jde o méně používaný způsob)
- Vzduchovou vrstvou (dnes se tento způsob používá pouze při rekonstrukcích)
- Elektroosmózou
- Vstřikováním
- Speciální izolační vrstvou - hydroizolační soustavou (nejčastější a nejúčinnější způsob)
- Podle účinku vody na spodní stavbu dělíme hydroizolační soustavy na:
a) hydroizolaci proti zemní vlhkosti se třemi vrstvami:
- Podkladovou
- Izolační
- Ochrannou
b) hydroizolaci proti tlakové vodě se čtyřmi vrstvami:
- Podkladovou
- Izolační
- Ochrannou
- Pevnou nepoddajnou konstrukci
c) hydroizolaci proti agresivní vodě se šesti vrstvami:
- Podkladovou
- Spoluzpravodajkou
- Ochrannou
- Izolační
- Ochrannou
- Pevnou nepoddajnou konstrukci
Konkrétní problém vyžaduje konkrétní materiály a řešení
Ochrana konstrukce napouštěním je způsob hydroizolace vhodný spíše proti zemní vlhkosti nebo jako doplňková ochrana. Vytvoří na povrchu nepropustnou vrstvu odpuzující vodu nebo zaplní póry na povrchu materiálu. Pro tento účel se používají dehty, mýdla a fluáty. Izolačním povlakem chráníme šikmé a svislé plochy proti zemní vlhkosti tam, kde hrozí nebezpečí vzniku trhlin poklesy, smršťováním nebo jiným posunem konstrukce. Povlak může tvořit například celistvá nepropustná a ohebná živičná vrstva, která by měla pevně držet na podkladu (základním nátěru) a do ní se přejímá síť. Na ochranu izolace se pak použije extrudovaný polystyren.
Zkušenosti ukazují, že v současnosti jsou relativně spolehlivě zvládnuté hydroizolace na bázi asfaltových pásů, které jsou mezi sebou celoplošně svařeny. Volba izolačních materiálů na izolaci proti zemní vlhkosti je dosti široká. Od klasické jednovrstvé lepenky s penetrací přes živičné nátěry, fólie, resp. stěrky, které nepropouštějí vodu. Z hlediska návrhu a realizace jsou náročnější podzemní stavby, které sice nejsou pod hladinou spodní vody, ale po deštích jsou určitý čas atakované dočasnou tlakovou vodou. Zde je důležité udělat návrh izolačních materiálů a odborně vyřešit těsnění pracovních, dilatačních spár v ocelobetonových konstrukcích, jakož i těsnění prostupů podzemních vedení. I krátkodobě působící tlaková voda může udělat na vnitřním povrchu stěn a podlah mokré mapy.
Řešením mohou být izolační obklady, které chrání i proti spodní vodě a chemickým vlivům a vytvářejí se jako:
a) bezspárové obklady vytvořené nanášením vrstev jemného asfaltu
b) deskové obklady z izolačních asfaltových desek.
Těžko a velmi nákladně se odstraňují chyby způsobené nesprávně navrženou a zhotovenou hydroizolací spodní stavby. Náklady na jejich odstranění většinou převyšují náklady na kvalitní hydroizolaci a její precizní provedení během výstavby.
Izolační fólie na bázi PVC
Jsou další možností účinné hydroizolace spodní stavby proti zemní vlhkosti a vodě. Musí tvořit souvislý a nepřerušený plášť, a proto jejich funkčnost úzce souvisí s montáží a postupem zabudování. Existují různé typy těchto fólií určených podle konkrétních podmínek stavby. Například na izolace proti zemní vlhkosti je určena fólie s menší tloušťkou, vhodná pouze na izolování vodorovných nečlenitých základových desek. V případě členité spodní stavby (sklep) třeba zvolit fólii silnější (např. 1 mm), ale jen pokud se stavba nachází v propustné nebo odvodněné zemině. Náročnější řešení vyžaduje stavba založená pod hladinou podzemní vody. V případě existence nebo možného rizika působení tlakové vody je nutné použít hrubé fólie (1,5 - 3 mm). Taková izolační fólie musí být uložena mezi dvě geotextilie, které ji chrání.
Zajímavým a účinným řešením je i použití dvojité fóliové hydroizolace s kontrolním a sanační systémem. Tento systém se skládá ze dvou fólií, hlavní a pojistné, které se svařují do uzavřených polí - sektorů. Jejich velikost a tvar závisí na členitosti spodní stavby a tlaku v základové spáře. Mezi fóliemi je vzdušná vložka. Do jednotlivých sektorů se osadí kontrolní trubice, pomocí kterých se provádí vakuová kontrola vodotěsnosti plochy a spojů. Kontrola se provádí hned po dokončení každého sektoru a pak znovu po zakrytí izolace ochrannými vrstvami. Případný defekt se projeví přetečením vody z trubice v daném sektoru nebo vlhnutím povrchu konstrukce. Vtlačením těsnící látky mezi fólie lze konkrétní sektor utěsnit.
Bílá vana
Západní investoři prosazují systém "weisse Wanne" (bílá vana), což znamená nepoužít klasickou izolaci (asfaltové pásy, resp. Fólii), ale jen vodotěsný beton, s případným krystalický izolačním nátěrem. Bohužel, jen na málokterých stavbách u nás je technolog, který kontroluje kvalitu zabudované betonové směsi, způsob betonování, ošetřování apod.. Ačkoliv na stavbu přijde vodotěsná betonová směs, případným přidáním vody, roztroušením betonu do bednění z velké výšky nebo špatným ošetřováním konstrukce přestává být vodotěsná. Zatímco technologická kázeň počínaje projektantem a konče provádějícím nebude na potřebné úrovni, bude systém "weisse Wanne" v České republice jen zbožným přáním investora.
Osvědčené řešení
U nás stále nejoblíbenějším a nejosvědčenějším řešením je hydroizolace spodní stavby pomocí fólií. Na Českém trhu je více kvalitních dodavatelů těchto fólií, kteří vědí doporučit a jak vyškolit realizační společnosti. Seriózní dodavatelé fólií poskytnou projektantům vyřešené detaily přestupů, dilatací či ukončení a zároveň s kvalitou fólie i protiradonovou ochranu. Samozřejmě, i zde může dojít k poškození fólie při vyztužování a betonování, což však seriózní fóliářské společnosti řeší stálým dozorem při těchto pracích. Riziko je však nesrovnatelně menší než při vodotěsném betonu. Cílem by měla být bezchybná stavba, která v prostorách pod hladinou spodní vody neteče. Při správné technologické kázni je jedno, který ze zmíněných izolačních systémů se používá. Důležité je navrhnout a realizovat takové systémy, které jsou spolehlivé, osvědčené a zejména funkční.
Izolace spodní stavby
se dělá vždy na straně vystavené účinkům vody a musí tvořit celistvou a uzavřenou vrstvu.
V případě výskytu spodní vody je třeba před zahájením prací na hydroizolaci snížit její úroveň pod úroveň pracovní plochy.
Vodotěsné izolace by se měly realizovat za příznivého počasí při teplotě minimálně +5 ° C.
Podklad pod izolaci
musí být suchý, rovný a čistý. Pro vodorovné izolace je nejčastějším podkladem betonová deska, pro svislé izolace může být podkladem betonová nebo cihlová omítnutá stěna. Před nanášením izolační vrstvy se podklad zajistí penetračním nátěrem.
V odůvodněných případech je potřebné izolaci chránit ochrannou vrstvou proti mechanickému poškození.
Izolace základů se dělá tehdy, pokud je podzemní voda agresivní.
