Jak na použití stěrkové živičné hydroizolace?
Zkratka KMB z německého spojení Kunstoffmodifizierte Bitumendickbeschichtung představuje hrubovrstvovou živičnou izolaci obohacenou plastem, která se nanáší stěrkou nebo ve vhodné konzistenci i stříkáním v jedno-či dvousložkové formě.
Tyto živičné stěrky se většinou používají na izolaci sklepních prostor z pozitivní strany v kontaktu se zeminou nebo v interiéru na izolaci vodorovných ploch v suterénu (např. parkovacích ploch), které bude ještě chránit vrstva betonu nebo cementového potěru. Při izolování konstrukcí stěrkové hydroizolace se nevytvářejí švy, tzn.eliminují se místa netěsností. Většina živičných stěrkových izolací dostupných na trhu splňuje požadavky ochrany proti radonu.
Jednosložková izolace lze hned použít a vytvrzují se předáváním obsažené vody do podkladu nebo vzduchu. Při dvousložkových hydroizolacích vznikne po zamíchání tekuté složky s tužidlem homogenní směs. Smíchaný materiál se musí použít ve vymezeném čase na zpracování. Dvousložkové systémy jsou ihned odolné proti dešti, s rovnoměrným (vytvrzením) i při větších vrstvách a nižších teplotách.
Základní zásady
Spotřeba stěrkové izolace závisí na podkladu a typu zatížení vodou. Při jednosložkové formě je třeba počítat se spotřebou přibližně 1,5 až 2,0 l/m2 a při dvousložkové formě asi 3,5 až 6,0 l/m2. Tomu odpovídá vytvrzená vrstva o tloušťce 2 až 4 mm. Při aplikaci jednosložkových hydroizolací se obvykle používá penetrace podkladu, při dvousložkových se nevyžaduje.
Pokud jsou betonové a zděné části namáhané erozí, vlhkostí nebo vzlínající vodou, provádějí se izolační práce v jednom nebo dvou pracovních krocích. Vrstvy se aplikují systémem čerstvé do čerstvého. Výsledná suchá vrstva však musí mít tloušťku min. 3 mm. Ochrannou nebo zpevňující textilii použít netřeba.
Pokud se izolace použije proti vzlínající vodě (netlakové vodě) při hloubce základu ≤ 3 m hladině spodní vody min. 30 cm pod spodní hranou sklepního dna, realizují se oba pracovní kroky až po aplikaci plošné zesilovací výplně. Před nanesením druhé izolační vrstvy musí být první izolační vrstva vysušená tak, aby se při aplikaci druhé vrstvy nepoškodila. Minimální tloušťka suché vrstvy je 4 mm.
V oblastech, kde se očekává negativní tlak vody, se konstrukce izoluje převážně minerálními izolačními materiály, protože živičné izolace nejsou proti tomuto tlaku odolné.
Aby se zamezilo nesprávné aplikaci izolace, doporučuje se průběžně provádět kontroly tloušťky vrstvy izolace a zkoušky jejího vytvrzení, které je třeba zdokumentovat. Až do vytvrzení je třeba izolační vrstvu chránit před působením vody, mrazu a ostrého slunečního záření. Minimální tloušťka suché vrstvy předepsaná výrobcem se musí dodržet na každém místě, nikde by neměla být menší. Proto je třeba udělat měření tloušťky mokré vrstvy - min. 20 měření a při větších izolovaných objektech 20 měření každých 100 m2.
Vytvrzení stěrkové izolace ovlivňuje:
- Druh černouhelné izolace (jednosložková nebo dvousložková),
- Počasí
- Vítr
- Sluneční záření
- Vlhkost podkladu
- Vlhkost vzduchu
- Teplota
- Tloušťka vrstvy
- Způsob aplikace (stříkáním nebo stěrkováním)
Aplikace živičných stěrkových izolací
Pokud podklad pro izolaci tvoří zdivo, spáry je třeba vyplnit a případné nerovnosti a úlomky vyrovnat. Betonový podklad a podklad z omítky musí být bez separačních vrstev (např. cementové mléko) a poškozená místa se musí vyplnit maltou. Rohy a hrany třeba zaoblit.
Kouty a napojení podlahy - stěna se musí vyztužit páskou zapracovanou do minerální nebo černouhelné izolační hmoty nebo ošetřit zhotovením fabión s hranou dlouhou 40 až 60 mm. Fabión lze vytvořit z běžné cementové malty s přidáním prostředku na zvýšení pevnosti a přilnavosti, příp. lze použít pro tento účel vyrobenou maltu.
Při utěsnění dilatačních spár při průběžných podlahových deskách se musí do spáry umístit izolační těsnící páska ve tvaru smyčky, která je začleněna do minerální izolační stěrky. Pokud je izolace zatížena tlakovou vodou, je třeba do spáry dodatečně vložit pěnovou šňůru a ještě jednou překrýt izolační těsnící páskou zapracovanou do minerální izolační stěrky. Pokud konstrukcí, která je izolována, prostupuje trouba, vytvoří se kolem ní drážka, která se vyplní živičnou izolační stěrkou. Pomocí ochranné textilie se kolem trouby vytvoří manžeta a přezkoumá se živičnou izolací.
Podle potřeby se nanese penetrace. Živičné izolace lze nanášet stěrkou, pokrývačskou metlou nebo stříkáním. Zubovou stěrkou (12 mm) se materiál nanese na podklad (doporučuje se v jednom směru) a hladkou stranou špachtle se zahladí, čímž se získá rovnoměrná kontrolovaná tloušťka vrstvy. Při nanášení pokrývačskou metlou je třeba nanést několik vrstev systémem čerstvé do čerstvého, aby se dosáhlo požadované tloušťky vrstvy. Bezprostředně po nanesení potřebné vrstvy izolace se do ní vloží ochranná textilie a zahladí se hladítkem nebo asfaltérským kartáčem.
Před silným slunečním zářením a mechanickým poškozením chrání izolaci drenážní a ochranné desky. Před zásypem zeminy se ochranné a drenážní prvky lepí jednosložkovým živičným lepidlem. Některé prvky mají na zadní straně desky samolepící fólii. Ochranné prvky by neměly vyvíjet na izolaci bodový ani lineární tlak.
Soklová část se izoluje minerálními izolačními stěrkami, které lze omítat, natírat nebo obkládat. Přechod na minerální izolaci se provádí v úrovni země tak, že živičná izolace se nanese na minerální izolaci s přesahem min. 10 cm.
Při izolováni živičných stěrkových izolací lze práce kdykoliv přerušit. Izolace se natáhne do "0" a při obnovení izolačních prací se jednotlivé vrstvy pouze překryjí na min. 10 cm páse a může se s pracemi dále pokračovat. Práce by se však neměly přerušit při izolováni v rozích nebo v místech řešení detailu izolace.
Škody na nových živičných izolacích
Nedostatečná pozornost, která se věnuje skutečnému stavu zatížení vodou, je vedle výrobních chyb a nesprávného posouzení počasí častou příčinou poškození staveb v místech styku se zeminou. Přesné určení skutečného zatížení vodou je přitom důležitým předpokladem k naplánování a vytvoření funkčního těsnění staveb.
Ještě před zahájením prací je třeba si položit následující otázky: jaké zatížení může nastat při zohlednění daných půdních podmínek, jaký je stav zátěže a jak se má udělat živičná izolační stěrka.
Zanedbání ochranných opatření během zpracování hrubovrstvé černouhelné izolace obohacené plastem, i po jejím zpracování může vést k omezení vysoušecího procesu nebo dokonce ke zničení čerstvé izolační vrstvy.
