Jaké jsou konstrukční zásady při kladení hydroizolace?
Izolační povlaky se aplikují na pevný, rovný, suchý a čistý, mírně drsný podklad. Nejosvědčenějším podkladem je beton nebo cementová malta.
Mezi podkladem a hydroizolací nesmí vzniknout dutina v důsledku nesprávného hutnění betonu v konstrukcích, protože v takovém místě se hydroizolace může později narušit. Hrany, průchody, kouty a rohy podkladu je třeba zaoblit, protože izolační materiál se tam může přetrhnout. Poloměr zaoblení má být nejméně 4 cm. Samotná izolace musí být celistvá na celé ploše, klade se s přesahem 10 cm a jednotlivé vrstvy se zatavují pomocí tepelné pistole.
Hydroizolace svislých konstrukcí se chrání přizdívkou (stěnou z cihel o tloušťce 10 až 15 cm) nebo při využití moderních technologií geotextilie. Čas, který potřebujeme pro vybudování ochranných vrstev, můžeme ušetřit při kladení geotextilií. Vodorovná vrstva má chránit před porušením 4 cm vrstvou cementového potěru. Izolace se má ukončit 15 až 20 cm nad úrovní okapového chodníku. Izolace se přichytí pletivem a hřebíky o dřevěnou lať, překryje se obkladem nebo zasune do ložné spáry obvodového zdiva. Velký pozor je třeba dávat při přestupech přes hydroizolaci. Jde o přestupy vodovodního, kanalizačního a plynového potrubí. Nad hladinou podzemní vody se potrubí pokryje izolačním povlakem, připevní se bandáže a sevře se kovovou objímkou. Pod hladinou podzemní vody se potrubí vede v pomocné trubce s volnou a pevnou přírubou, mezi které se sevře hydroizolace. Pevná příruba je k trubce připojená vodotěsným svárem. Trubka je o 3 až 4 cm větší než potrubí a prostor mezi nimi se utěsní asfaltovým konopím a gumovou tkaninou. Každý výrobce hydroizolací má své specifické konstrukční zásady vyvinuté speciálně pro svůj typ výrobku a pro účel, pro který jsou určeny.
Autor: Martina Dvořáková
