Když se řekne práce doma, většině lidí se v mysli vybaví počítač. Bez něj si dnes lze duševní práci asi jen těžko představit. Ale je pravda, že ho nemusí potřebovat každý. Někomu stačí stůl, při kterém si bude pořádat sbírku známek nebo lepit modely lodí, zařízení a způsob fungování mnoha domácností se však pomalu mění právě pro ty počítače.
Nespornou výhodou práce doma je, že právě zde se dá nejdříve vytvořit přesně takové prostředí, jaké vám vyhovuje a v jakém se vám bude dobře pracovat. Různé práce a různí lidé však mají různé požadavky na prostor i na pracovní podmínky. Například grafik, který pracuje doma, potřebuje dostatek místa na všechny podklady, archiv a pod. a pravděpodobně i samostatnou místnost. Matka tří malých dětí, která vedle péče o domácnost zpracovává účetnictví pro jednu-dvě firmy, si však může své pracoviště klidně zařídit i v obýváku (nejlépe s výhledem do kuchyně). Ona je totiž pevným bodem dětského světa a centrem domácnosti. Všechny děti si nejraději hrají v její blízkosti, a tak ji následují kamkoliv - když vaří, jsou v kuchyni, když pracuje, přijdou za ní do pracovny. Proto by mělo být v její "pracovně" dostatek místa alespoň pro některé aktivity její potomstva.
A takto bychom mohli pokračovat - někdo potřebuje na práci klid (a možná i samostatný vchod), jiný hudbu, a pro dalšího je nejdůležitější stálý kontakt s ostatními členy rodiny, a drobné ruchy doprovázející fungování domácnosti mu nepřekáží. Nedá se tedy obecně stanovit, která místnost v bytě by měla být vyhrazena na práci. Domov musí fungovat jako celek, a pracovna by měla do něj zapadnout. Kam konkrétně umístit pracovnu nebo pracovní kout, jak bude fungovat případná symbióza v jedné místnosti, kdo koho bude či nebude rušit, je nejlepší důkladně probrat s vlastní rodinou.
Vzhled či polohu domácího pracoviště však kromě povahy práce či fungování domácnosti ovlivňují zejména prostorové možnosti domu či bytu. V domě se obvykle dá na práci vyhradit samostatná místnost, ve většině bytů však není jiná možnost, jak začlenit místo k práci do pokoje, která musí zároveň splňovat i jiné funkce - například do ložnice, obývacího pokoje, vstupní haly či kuchyně. Proto se do domácnosti, zejména do bytu, hodí jednoduše zařízené pracovní místo, které může podle potřeby během dne sloužit pro různé účely. Ložnice, která patří do tzv.. intimní zóny bytu a poskytuje na práci relativně největší klid, je jedním z oblíbených míst pro kompaktní "home office". Ve větší místnosti, v níž může být i větší ruch (např. v hale či obývacím pokoji), je pro lepší soustředění se na práci vhodné alespoň částečně oddělit pracovní místo od prostoru na ostatní aktivity - například paravanem nebo oboustrannou policovou skříňí. Konkrétní řešení vždy závisí na možnostech, které poskytuje místnost, a zároveň na prostorových požadavcích na práci.
Název pracovní kout, má určitou logiku - nemusí být zrovna v rohu, ale rozhodně by se měl nacházet mimo komunikační trasy, pokud je to možné, tak v blízkosti okna, aby se dalo využívat denní světlo. A tyto podmínky jsou nejčastěji v rozích místnosti (zde lze zároveň prakticky využít stěnu před stolem).
Všeobecně se dá říci, že čím méně místa (nebo menší místnost), tím jednodušší by měl být nábytek. Zejména u pracovních stolů a home office se občas vyskytnou dynamické oblé tvary, které sice mohou být efektní ve velkém prostoru, ale v malé místnosti si je nelze dovolit. Při výběru nábytku je třeba si uvědomit, kolik místa zabere stůl a případně i odkládací plochy, zda se na něj vejde monitor, klávesnice a myš a kde bude počítač, jaký je potřebný prostor pro pracovní židli tak, abychom z ní mohli pohodlně vstát, a případně jaký prostor potřebujeme, aby se za stoličkou či kolem stolu dalo i přejít (prostor na židli - mezi hranou stolu a pevnou překážkou, např.. stěnou či skříní za zády sedícího - by měl být asi 1 m, na pohodlné procházení je potřebný koridor široký asi 60 cm).
Pokud se dnes hovoří o domácím pracovišti, většina lidí má na mysli místo k práci u počítače. Výběr nábytku se pak odvíjí od velikosti monitoru, způsobu využívání počítače a potřeby dalších zařízení. Někdo jen "surfuje" po internetu, nebo vyřizuje e-mailovou poštu, jiný potřebuje i místo na rozložení pracovních podkladů, tiskárnu a pod.
Pokud nepotřebujete (nebo se vám nevejde) velký stůl, můžete si vybrat úsporný home office - více či méně složité vertikální uskupení počítače, klávesnice, monitoru a případně i odkládacích ploch či tiskárny. Při výběru takového zařízení si kromě dostatku (a rozměrů) funkčních ploch všimněte i dimenzování místa na nohy a stabilitu celé konstrukce (i se zatížením). Podezřelé a potenciálně nestabilní jsou zejména úzké a vysoké sestavy na kolečkách, kde je nejtěžší část - počítač umístěný nad stolovou deskou. Ušetří se tak sice místo, ale zároveň se zvýší těžiště, a udržení rovnováhy tak může být problém.
Klasický pracovní stůl by měl být hluboký minimálně 60 a široký alespoň 80 cm, pro práci na počítači je však směrodatná velikost (či spíše hloubka) monitoru. Před ním by mělo zůstat místo alespoň na klávesnici, myš a lokty, ale pokud se vejde i šálek s kávou či list papíru, nemůže to být na škodu. Při dostatečně velké místnosti a opravdu intenzivní domácí práci lze popřemýšlet i stolních sestavách ve tvaru L nebo U, ale na občasné domácí "dodělávky" toho, co jste nestihli v práci, je takto dimenzované pracoviště asi zbytečné.
Při volbě velikosti a tvaru stolu je třeba brát v úvahu nejen požadavky na velikost pracovní plochy, ale i na to, co chcete mít pod ním. Při rozdělování potřebného místa na zásuvky a počítač (samozřejmě nemusí být jen pod stolem, ale své místo bude v každém případě potřebovat) nezapomeňte na nohy - na ty byste si měli nechat alespoň 60 x 60 cm.
Standardní výška pracovního stolu je 70 až 75 cm, pokud však nejste člověk průměrného vzrůstu, nemusí vám vyhovovat. V takovém případě je vhodnější zvolit si pracovní stůl s nastavitelnou výškou - tu správnou výšku nejlépe zjistíte podle židle. Pokud si pracovní židli nastavíte tak, aby vaše stehno a lýtko svíraly pravý úhel, vzdálenost mezi plochou sedáku a horní hranou desky stolu by pak měla být asi 25 až 30 cm.
Zajímavé nápady vznikají zejména při řešení problémů s nedostatkem prostoru v malých bytech. Jedním z přístupů jsou mobilní stojany na počítač, které lze podle potřeby přisunout ke stolu - ať už pracovnímu, kuchyňskému nebo jídelnímu, a v době, kdy se nepracuje, mohou odpočívat v nedalekém koutě. Zde však třeba počítat s tím, že mobilní díl se může hýbat pouze tehdy, pokud mu to dovolí prodlužovačka, jeho cesta by tedy neměla být ani dlouhá, ani složitá. Druhým oblíbeným přístupem jsou pracovny ve skříni - otevřete dveře, vysunete pracovní desku s klávesnicí, a máte pracovnu třeba z obývacího pokoje či ložnice, a pokud potřebujete uklidit, jednoduše zasunete "stůl" a zavřete skříň. I zde si však musíte dát pozor na jednu věc - zasouvací díl je praktický pokud je nad ním dostatek místa, a není třeba tedy vždy před jeho zasunutím také důkladně uklidit.
Domácí pracovna, to však není jen stůl a židle, případně počítač s příslušenstvím. Nezbytný je i dostatek odkládacích ploch ve formě polic (praktická je policová skříň s dveřmi, která působí upravenějším dojmem) či zásuvek, oblíbené jsou mobilní zásuvkové kontejnery na kolečkách, které jsou v nabídce v nejrůznějších provedeních.
Podle potřeby lze při domácí práci uvažovat o konferenčním stolku s pohodlnými křesílky nejen na jednání. Někdy se dobře hodí i změna polohy například při studiu materiálů. A pokud se vám dobře čte nebo přemýšlí ve vodorovné poloze, neváhejte a najděte si v pracovně místo na gauč nebo chaise longue, na kterém si můžete alespoň na chvíli natáhnout nohy.
Vývoj techniky, která je moderním pracovním nástrojem, postupuje mílovými kroky, a designéři nábytku se ho snaží dohánět. Laptopy a notebooky vyprovokovali vznik židlí-pracovišť, protože místo, které technika potřebná k práci zabere, se scvrklo na pár centimetrů čtverečních. Člověku tak na práci stačí pohodlné křeslo s malou deskou na umístění "inteligentního kufříku" a příjemné prostředí. A možná už nejsou daleko časy, kdy si počítač strčíte do police, pohodlně se uvelebíte na pracovním lehátku s podložkou na bezdrátovou klávesnici a zrak upřete na vzdálenou stěnu s obrovským plochým monitorem. Kdo ví, na čem budeme pracovat za pár let?
Vždy je lepší, pokud můžete při práci počítat s denním světlem. Pracoviště pod vyvýšenou postelí tedy není příliš vhodné (zejména ne pro děti), protože zde je třeba používat umělé osvětlení prakticky po celý den. Ideální je, pokud se pro pracovní stůl najde místo blízko okna tak, aby světlo dopadalo zleva pro praváky nebo zprava pro leváky. Tehdy je dostatečně osvětlená pracovní plocha stolu a monitor "nehází prasátka". Samozřejmě, v bytě nebývá vždy umístění pracoviště na prvním místě a tak se dělají kompromisy. Rozhodně by však monitor počítače neměl být přímo naproti oknu či před ním - pokud denní světlo dopadá na obrazovku, způsobuje nepříjemné odlesky, pokud je příliš prudké světlo za ní, je to pro oči příliš namáhavé.
Ani při práci na počítači by neměla být v místnosti úplná tma, aby mezi obrazovkou a pozadím nebyl přílišný kontrast. Na každý typ práce je proto třeba umělé osvětlení kombinovat - celkové osvětlení místnosti se směrovatelnou lampou na pracovním místě. Pracovní lampa by měla mít vhodné stínítko, aby neoslňovala (některé typy mají i pod stínítkem polohovatelné lamely), a měla by se dát nasměrovat. Rozhodně by neměla při práci překážet - nedostatek místa na pracovním stole se dá vyřešit lampou připevněnou na poličce nad stolem či na stěně. Pracovní lampa na stole by měla být také dostatečně stabilní.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu našeinfo.cz zakázáno.
Fotografie jsou pouze ilustrativní - zdroj fotografií sxc.hu