Nábytek z kůže
S pojmem domov se asi v každém z nás spojuje představa příjemných činností - relaxu s dobrou knihou, poslechu hudby, sledování zajímavého filmu či rozhovorů s rodinou a přáteli - jak jinak než vsedě. A co tak posedět si v kůži? Pohodlné křeslo nebo relaxační solitér čalouněný kůží jsou sice o něco dražší než ostatní, ale jsou i trvanlivější a elegantnější.
Moderní design dokáže splnit všechny sny o pohodlném sezení - ať už v elegantním křesílku, v čalouněném křesle s podnožkou, prodlouženém křesle, které lze pomocí dálkového ovladače různě polohovat, a dokonce vás dokáže i pomasírovat.
Nezaměnitelný půvab kůže nacházel své obdivovatele asi v každé době a není tomu jinak ani dnes. Možná proto, že už od pravěku byly z kůže nejen věci denní potřeby, ale i vzácné artefakty. Kůže dokázala poskytnout teplo a ochranu, byla symbolem moci ... Tento elegantní, prestižní a zároveň praktický materiál zůstává pro své nenapodobitelné vlastnosti populárním i dnes. Interiérem dnes vládnou přírodní materiály a kožené čalounění zde má svou stabilní pozici. Současný design nábytku se vyznačuje jednoduchostí, nápaditostí a účelností. Ať jsou to křesla, relaxační křesla, nebo chaise longue, či je jejich styl moderní, klasický, nebo futuristický, precizní čalounění kůží jejich celkový vzhled i hodnotu jednoznačně navyšuje.
Jaká je a jaká bude?
Kůže je známá svou velkou pevností a odolností.
Odborníci odhadují, že pokud se kožený výrobek odborně ošetřuje, jeho životnost je až čtyřnásobná ve srovnání s textilními potahy. Léty získaná patina dokonce dělá kůži ještě krásnější.
Kůže je vhodná i pro alergiky a lidi citlivých na prach, protože se z ní všechny nečistoty snadno odstraňují.
Zároveň je to jediný čalounický materiál, který nepotřebuje "zpomalovače" plamene na splnění podmínek nehořlavosti, protože je přirozeně odolná proti ohni.
O kůži se říká, že je v zimě chladná a v létě se na ní člověk spotí. Není to však pravda. Tuto špatnou pověst možná způsobily různé koženky, "lederlooky" a jiné umělé napodobeniny kůže. Kůže je naopak materiál na dotek velmi příjemný - "dýchá" a rychle se přizpůsobí teplotě prostředí i našeho těla, podobně jako například dřevo.
Kůže nabízí širokou paletu působivých struktur a příjemných barev a jako potahový materiál je vděčným prostředkem pro uplatnění tvořivosti nábytkových designérů.
Kůže je přírodní produkt se všemi vlastnostmi přírodního originálu. Proto ani případné záhyby či mírné odlišnosti (například ve struktuře) se při ní nepovažují za chyby, ale za důkaz přírodního charakteru.
Z čeho a odkud pochází?
Výrobci rozdělují kůže do různých tříd a kvalit. Abyste si dokázali vybrat tu pravou - podle svého životního stylu, nároků, ale i obsahu peněženky - měli byste se nejprve seznámit s jejími vlastnostmi.
V čalounické praxi se hovoří o usni - pod pojmem useň rozumíme kůži, která se v průběhu kožedělného technologického procesu upravuje tak, že nepodléhá povětrnostním vlivům a má potřebné chemické, fyzikální, mechanické, vzhledové a užitné vlastnosti. Usně se zpravidla rozdělují podle několika klasifikačních znaků - asi nejdůležitější je dělení podle druhů kůže (usně z hovězího, telecího, vepřového atd..) A podle konečné povrchové úpravy lícní strany.
Kvalita kůže závisí nejen na jejím zpracování, ale například i od toho, jak žilo zvíře, ze kterého pochází - například zda se chovalo ve volném prostředí nebo v uzavřených chovech. Zvířata v přírodě mají více slunce a nejsou vystaveny stresu, proto jejich kůže obsahuje více přírodního kolagenu. Na druhou stranu dobytek žijící volně je více vystaven i poraněním, výkyvům počasí, kousnutí hmyzem a pod. Kůže tím získává přírodní defekty. Kůže ustájených zvířat má těchto defektů mnohem méně.
Normální kůže je hrubá asi 4 až 6 mm. Pro potřeby nábytkářského průmyslu se většinou rozděluje do tří vrstev s minimální tloušťkou 0,9 až 1 mm. Vrchní část představuje nejvyšší kvalitu, střední část se jako broušená či lakovaná dostává na trh v nižší cenové relaci a spodní vrstva se používá zejména v obuvnickém průmyslu.
Která je která?
Podle konečné úpravy líce se kůže (usně) dělí do čtyř kategorií:
anilinové,
broušené anilinové,
poloanilínové (semianilínové),
upravované.
Kůže, jejichž povrch netřeba velmi upravovat, mají nejvyšší kvalitu a nazývají se anilinové. Stačí je jen nabarvit anilinovými barvami, případně nanést na ně transparentní silikonový lak a kůže bude lépe odolávat špíně a vodě. Kvalitu této kůže zahlédne i laik na první pohled a dotek. Pravá anilinová kůže si kromě své hebkosti a pružnosti zachovává i svou vlhkost. Anilinové kůže nejlépe dýchají a nejrychleji se přizpůsobí teplotě našeho těla, jsou tedy i nejpříjemnější na dotek. Časem anilinová kůže získá přirozenou patinu a bude ještě krásnější. Čistých anilinových kůží je velmi málo (přibližně 5%) a jsou nejkvalitnější, proto je přirozené, že jsou nejdražší.
Povrch broušené anilinové kůže (nazývá se i nubuková) se pouze zlehka přebrousí, aby byl měkký. Pak se celá kůže ošetří oleji a vodoodpudivými látkami. Je určena zejména pro milovníky velmi měkké kůže.
Poloanilínová (semianilínová) kůže se propařuje anilinovým mořidlem. Impregnovaná kůže získá v procesu barvení stejnou barvu na celém povrchu. Velmi dobře odolává mastnotě a tekutinám. Existuje však velmi mnoho typů semianilínových kůží. Při posuzování těchto kůží nerozhoduje jejich tloušťka, ale jemnost; kvalita a tedy i cena se určují podle toho, kolik úprav kůže potřebovala. Čím bylo úprav méně, tím je kůže jemnější na dotek a lépe si zachová svůj přírodní charakter. Zde se zákazník zorientuje jen těžko - jednou z možností je vyžádat si od prodejce vzorník, zkoušet, osahávat a srovnáváním zjistit rozdíl mezi jednotlivými skupinami semianilínových kůží.
Sedací nábytek se čalouní převážně upravenou kůží, protože zákazníci jsou jen zřídka ochotni akceptovat přírodní defekty kůží. Kůže se brousí, zarovnávají a nerovnosti se vyplňují zbroušenými částečkami spolu s různými pojivy. Převálcováním kůže se zakryjí zásahy a nerovnosti, což kůži dodá přirozený vzhled. Po přestříkání barevným lakem vzniká praktický, velmi odolný materiál na každodenní používání.
Jak se o ni starat?
Základní pravidla péče o kožené čalounění:
Nábytek neumisťujte blízko zdroje tepla, protože teplo kůži vysušuje a může se lámat. Vzdálenost mezi koženým nábytkem a tepelným zdrojem by měla být minimálně 30 cm.
Kožené čalounění chraňte před přímým slunečním světlem, protože může způsobit změnu barvy kůže. Slunce má zároveň podobné účinky jako každý jiný zdroj tepla.
Kůži může poškodit i lidský pot, mokré vlasy, pero, fixy, lak na nehty či žvýkačky.
Pro všechny typy kůže platí, že prach je potřeba z ní odstraňovat tak často jako z ostatního nábytku. Používejte na to měkký hadřík nebo jelenici - ty by měly zaručit, že se špína nedostane zpět na kůži. Na denní péči se může použít i trochu navlhčený měkký hadřík, kterým se celý povrch zlehka otře krouživými pohyby.
Na čištění kůže se nesmí používat prací prášky, prostředky na mytí nádobí a jiné agresivní chemikálie ani lanolínový či silikonový olej - jimi byste mohli kůži poškodit.
Pokud se na kůži nešťastnou náhodou vylije tekutina, okamžitě ji vysajte hadříkem nebo savým papírem, aby nevnikla hlouběji do materiálu. Pokud jste to nestihli, nechte flek několik dní na pokoji - obvykle se časem sám vsákne. Fleky nikdy nedrhněte - vyšoupali byste tak lesklé místo.
Důkladné čištění kůže doporučují výrobci jednou do roka. (Častěji je potřeba čistit více namáhaná místa, například opěradla.)
Po důkladném čištění kůži otřeme vlhkým hadrem s neagresivním čistícím prostředkem a natřeme ochranným krémem. Na to by se měla používat speciální čistící kosmetika (např. Leather Master, Soft Cleaner a Leather Protection Cream). Její použití se doporučuje konzultovat s kvalifikovaným pracovníkem.
V technickém popisu koženého výrobku se kromě kvality a vlastností kůže uvádí i způsob, jak ji správně čistit a ošetřovat. Myslete na to, že kůže na čalounění je ve své podstatě podobný materiál jako například kůže na vašich rukách. Potřebuje podobnou péči a škodí jí podobné věci jako vaší vlastní kůži.
Při správné péči o kožené čalounění se určitě budete ze svého nábytku těšit velmi dlouho. I zde však platí známé "méně je někdy více" - ani s čištěním koženého nábytku to netřeba přehánět. Časté a nesprávné ošetřování či čistící prostředky totiž mohou kůži více uškodit, než pomoci.
Autor: Martina Dvořáková
