Přirozené světlo skrz střechu
Stále častěji se podkroví zahrnuje do obytného prostoru. V souvislosti s vytvořením útulného a zdravého bydlení, případně funkčně jinak využitelného prostoru musíme zajistit dostatek světla, čerstvého vzduchu a vytvořit kontakt mezi interiérem a exteriérem. Při zvažování, jak na to, a rozhodování, jaký typ okenního otvoru vybrat, vám pomohou následující řádky.
Jak získat dostatek světla do podkrovního prostoru?
Odpověď je jednoduchá - okny. Můžeme si vybrat ze dvou možností: první spočívá v osazení střešního okna a druhá v osazení vikýře do konstrukce střechy. Při výběru velikosti jakéhokoliv okenního otvoru, jeho tvaru a počtu, musíme vědět, na co daný prostor, který chceme prosvětlit, bude sloužit. Důležité je zjistit i to, jak a kolika okny máme takový prostor osvětlit, aby rozptýlení světla bylo co nejrovnoměrnější. Dostatečného osvětlení dosáhneme, pokud celková plocha prosklení oken bude dosahovat asi 10 procent z plochy podlahy dané místnosti či prostoru. V zásadě platí, že více menších oken rovnoměrně rozmístěných ve střeše prosvětlí místnost účinněji než jedno velké okno se stejnou plochou skla. Proto kombinování střešních oken do sestav nebo samostatně umístěné střešní okno nebo vikýř závisí na potřebě osvětlení prostoru a na vkusu každého z nás. Ve střešní rovině a v štítech můžeme využít i atypickost oken. Vytvářejí ji profily, které se dají podle potřeby řezat v požadované délce a pod potřebným úhlem tak, aby se mohly vytvářet okna podle tvarových požadavků konkrétního architektonického řešení.
Střešní okna
U střešních oken je důležité, abychom před zvolením velikosti okna věděli, jaká je vzdálenost vnitřních hran sousedních krokví, mezi které chceme okno osadit. Některá okna se dají osadit bez jakéhokoli zásahu do konstrukce krovu. V jiném případě je nutná takzvaná tesařská výměna nebo hranol připevní po straně krokve po délce střešního okna, pokud je okenní otvor menší. Výměna se použije tehdy, jestliže světlá šířka mezi stávajícími krokvemi neodpovídá zvolené velikosti okna. Okno by přitom mělo být osazeno tak, aby maximální vzdálenost rámu okna od nosné konstrukce byla 30 mm. Pohled z okna je stejně důležitý jako světlo a vzduch projíždějící okno. Při výběru velikosti a umístění je třeba vzít v úvahu sklon střechy a ujistit se, že délka střešního okna je optimální a z místnosti je dobrý výhled.
Základní pravidlo je: čím menší je sklon střechy, tím delší by mělo být okno. Šířka okna je většinou dána vzdáleností krokví. Při montáži okna do střechy je velmi důležité, jak vysoko okno osadíme vzhledem k prosvětlení, větrání, kontakt s exteriérem apod. Proto je výhodné, pokud se okno osadí tak, že vzdálenost mezi horní hranou rámu střešního okna a podlahou bude 185 až 220 cm; tehdy se okno bude jednoduše ovládat a dosáhne se optimální výhled. Optimální vzdálenost spodní hrany rámu od podlahy je 900 až 1 100 mm. Toto umístění umožňuje dobrý výhled i sedícím osobám. Optimální vzdálenost spodní hrany rámu od podlahy je 90 až 110 cm, díky čemuž lze okno i jednoduše ovládat. Nezanedbatelný vliv při osvětlování podkrovního prostoru střešním oknem má i samotné tvarování ostění, nahoře horizontálně, dolů vertikálně. Tím se docílí lepší a účinnější prosvětlení místnosti a snadnější přístup k oknu, estetický vzhled a přirozená cirkulace teplého vzduchu okolo skleněné tabule. Oproti vikýřům střešní okna při stejné ploše prosklení propustí do podkroví mnohem více světla.
Provedení střešního okna je i cenově výhodnější. Střešní okna se vyrábějí s horní i dolní rukojetí. Pokud máme nábytek umístěný pod oknem, otevírání s dolní klikou je z hlediska manipulace nepohodlné. Horní klika je v tomto případě výhodnější a bezpečnější, zejména pokud jsou v domácnosti děti. Délku okna volíme v závislosti na spádu střešní roviny. Čím je střecha strmější, tím je okno kratší a naopak. Správně zvolená délka znamená, že i když sedíme nebo stojíme, máme dobrý výhled do exteriéru. Střešní okna se nejčastěji vyrábějí z dřevěných lamelových profilů, ale bývají i plastová a kovová. Z funkčního hlediska je rozdělujeme na kyvná a výklopně-kyvná. Střešní okna se dodávají v různých velikostech a provedeních, s více typy izolačního zasklení. Prostory, které nejsou určeny na obytné účely, můžeme prosvětlit a provětrat i světlíkem, umožňujícím v některých případech i bezpečný přístup na střechu. Na oplechování střešních oken se používá oboustranně lakovaný hliník, měď nebo titanzinek. Lemování střešního okna je velmi důležitou součástí, zajišťuje vodotěsnost okna a ochraňuje ho před povětrnostními vlivy.
Stínění střešních oken
V letním i zimním období je vhodné uvažovat i o stínící technice z interiéru nebo exteriéru. Zde je na místě otázka, zda chceme regulovat světlo a teplo procházející střešním oknem, nebo chceme prostor zcela zatemnit. Střešní okno můžeme stínit vnějšími nebo vnitřními roletami. Venkovní rolety chrání okna před extrémy počasí a snižují tepelné ztráty. Zároveň poskytují příjemné zatemnění a během dne tlumí případný hluk. Mohou se ovládat manuálně pomocí ovládací tyče nebo elektricky. Rolety z interiérové strany střešního okna mohou být dekorativní ze stálobarevného polyesteru nebo bavlny odolných proti špíně nebo zatemňující, které zcela zabrání prostupu světla. Zatemňující rolety mohou mít i termoreflexní vrstvu, díky čemuž lze regulovat teplotu v místnosti v letním i zimním období. Další možností jsou markýzy, které zamezují dopadání slunečních paprsků na okenní tabuli a tím podstatně snižují množství tepla pronikajícího do místnosti. Umožňují přechod příjemného rozptýleného světla do místnosti a zároveň poskytují ideální ochranu proti slunečnímu teplu, ale nepřekážejí ve výhledu. Jsou umístěny z vnější strany křídla, ale dají se snadno ovládat zevnitř. Když se nepoužívají, jsou svinuté pod oplechováním, které je chrání. Na interiérové straně střešního okna lze využít na regulaci světla například i žaluzie. Lamely žaluzií mohou mít z jedné strany termoreflexní vrstvu, která působí jako energetická bariéra. Dekorativní charakter má plisovaná roleta, která omezí přicházející světlo. Její látková struktura může mít i termoreflexní vrstvu.
Vikýře
Vikýře zásadním způsobem ovlivňují vzhled šikmých střech, protože mohou nejen vyzvednout celkový charakter střechy stavby, ale také výrazně pokazit celkový dojem. Do podstřešního prostoru přinášejí o polovinu méně světla než střešní okna. Jejich osazení ve střešní rovině je velmi pracné. Vyžadují dokonalé vyřešení detailů od tvaru přes konstrukci až po materiálovou základnu. Pozitivem je získání větší obytné plochy rozšířením podkrovního prostoru. Na tvar a umístění vikýřů mají vliv světlá výška místnosti, výška parapetu, rozměry okna a celkový architektonický záměr.
Solární trubicová okna
Další z možností, jak osvětlit prostor pod střechou, jsou solární trubicová okna - systém Solatube, lépe řečeno světlovody, které přenášejí denní světlo do interiéru. Světlovody mají flexibilní délku a lze je použít ve všech částech obytného prostoru, v kancelářích a v průmyslových budovách. Jsou řešením zejména tam, kde z konstrukčních důvodů nelze přivést přirozené vnější světlo do interiéru konvenčním způsobem - oknem světlíkem apod. Světlovody se mohou použít u všech druhů střešní krytiny, snadno se zabuduje do nových, ale i již existujících staveb. Výkon světlovodu samozřejmě závisí na velikosti jeho průměru. Například světlovod s průměrem 250 mm osvětlí místnost s rozlohou 8 m² při stropní výši 2,5 až 3 ms intenzitou 90 luxů.
