Jak na přestavbu kanalizace?
Odpadní vody vznikají z různých zdrojů - ať už jde o splašky z umyvadel, van a záchodů, nebo o dešťovou vodu, která odtéká ze střech a jiných odvodňování ploch. Všechny tyto vody musí být odstraněny v souladu s podmínkami stanovenými v povoleních o jejich vypouštění. Proto je kvalitní vnitřní kanalizace z hygienického hlediska pro domácnost velmi důležitá. Její selhání nám může způsobit nemalé problémy - od šíření zápachu ze špatně odvětrávané kanalizace a zatékání z netěsného potrubí přes poruchy předimenzování nebo poddimenzování potrubí až po zdraví ohrožující nasátí splašků do pitné vody. Pokud začne kanalizační systém selhávat, přišel čas na jeho rekonstrukci.
Každá vnitřní kanalizace domácnosti začíná u zařizovacích předmětů. Do nich přitéká čistá voda, kterou je po použití třeba odvést pryč. Kanalizace se skládá z odtokových, připojovacích a odpadních potrubí. Na větrání vnitřní kanalizace slouží větrací potrubí. Dalšími doplňky jsou různé vpustě, vtoky, armatury, šachty a jiné. Velmi důležité jsou i kvalitní zápachové uzávěry - sifony. Jejich nejdůležitější funkcí je zamezení úniku páchnoucích plynů z kanalizace do interiéru. Bariérou proti vniknutí větších předmětů do vtoků zápachovou uzávěrkou je mřížka.
Kanalizační potrubí
Na odvádění splaškové vody ze zařizovacích předmětů slouží šikmé připojovací potrubí, které se nejčastěji zazdívá do stěn v šikmých drážkách se sklonem minimálně 3%. Nedodržení sklonu způsobuje slabý spád a nedokonalé odtékání. V takovém případě se snáze a ve větší míře přichytí na potrubí mastnota, což brzdí přirozený odtok splašků. Příliš velký spád způsobí zase nepřiměřeně rychlý odtok, který nestihne vyplavit pevné látky zevnitř kanalizačního potrubí. Většinou se používá pružné připojovací potrubí. Vzdálenost mezi zařizovacími předměty, například vanou, a odpadním potrubím by neměla přesahovat délku 3 metry, při záchodové míse je to pouze 1,5 metru.
Co by měla kanalizace obsahovat
Do hlavních svislých odpadních rozvodů musíme osadit potrubí s čistícím otvorem. Ležaté potrubí, které vycházejí z odpadních potrubí nebo vpustí, musí vést ve stejném spádu jako připojovací potrubí. Pokud vedeme svody místnostmi se zvýšenou teplotou, musíme trubky izolovat, aby splašky nepronikali zvenčí přes teplem uvolněné spoje potrubí a nezasychali na jeho stěnách. Ve vyšších a podkrovních místnostech použijeme tzv.. stoupací odpadní potrubí, které vyvedeme až na střechu. Odbočky z jednotlivých zařizovacích předmětů odvětráváme do volného ovzduší a ukončujeme je větrací hlavicí 50 cm nad střechou. Komfort bydlení můžeme zvýšit použitím speciálně vyztužených tvarovek nebo zvukově izolovaného systému, který zajišťuje tlumení rušivého hluku z kanalizace. Takové moderní systémy splňují požadavky zvukové izolace podle příslušných směrnic. Potrubí musí být zevnitř hladké, protože na drsném povrchu se mohou zachytávat biologické nánosy, což je předpokladem pro vznik hnilobných procesů v potrubí.
Světlost a dimenzování potrubí
Aby připojovací kanalizační potrubí fungovalo bezproblémově, musíme dodržet jeho optimální světlost, kterou příslušná norma konkrétně určuje pro jednotlivé zařizovací předměty. Umyvadlo, vana nebo bidet musí mít minimální vnější průměr trubky (např. plastové) 40 mm, sprchová vanička a automatická pračka 50 mm a záchodová mísa minimálně 110 mm. Podle počtu jednotlivých zařizovacích předmětů ústících do kanalizace pak necháme navrhnout samotné kanalizační potrubí. To projektant nadimenzuje tak, aby přesně odpovídalo konkrétní situaci. Předimenzované i poddimenzované potrubí totiž způsobuje nedokonalé odtékání splašků. Projektant vypočte v každém úseku potrubí průtok odpadních vod. Na základě tohoto výpočtu pak vybere potrubí takového průřezu, aby vyhovovalo požadovanému průtoku. Plynulý průtok splašků horizontálním potrubím zajistí jeho uložení ve správném spádu. Sklon, obvykle 2 cm na 1 m, je přímo závislý na velikosti průřezu trubky. Příliš malý spád způsobí neúplné odtékání, což má za následek naplnění potrubí splašky a nepříjemné šíření zápachu v interiéru. Příliš velký spád způsobí zase nepřiměřeně rychlý odtok, který nestihne vyplavit pevné látky zevnitř kanalizačního potrubí.
Materiál
Důležitým krokem při plánované rekonstrukci kanalizace je výběr materiálu. Potrubí může být buď kovové, nebo nekovové. Kovové se zhotovuje nejčastěji z litiny a oceli. Nekovové z pálené hlíny, kameniny, vláknocementu nebo betonu. Často se používají i plastová potrubí z polyvinylchloridu, polyetylénu, polypropylenu nebo termopolymeru akrylonitril-butadien-styrenu. Jedním z nejstarších používaných materiálů vůbec je litina. Její výhodou je malá teplotní roztažnost, žáruvzdornost, pevnost a mechanická odolnost, nevýhodou je zase velká hmotnost. Ocelové potrubí a tvarovky mají srovnatelné výhody jako litinové. Jejich nevýhodou je menší odolnost proti korozi. Betonové a železobetonové potrubí se využívají na kanalizaci vedenou v zemi, zejména na odvod agresivnějších odpadních vod. Jsou pevné a odolné proti mechanickému poškození. Vláknocement je materiál složený z cementu a syntetických vláken. I když není zdraví škodlivý (jako azbestocement), u nás jeho užívání není zatím rozšířeno. Z pálené hlíny se vyrábějí takzvané trativody.
Potrubí a tvarovky z kameniny se vyznačují chemickou odolností, za nevýhodu však můžeme pokládat vysokou křehkost materiálu. Plastová potrubí jsou odolné proti korozi, v jejich prospěch hovoří i nízká hmotnost a jednoduchá montáž. Nejsou však odolná proti ohni a podléhají výrazné teplotní roztažnosti. Na svařování některých druhů plastových potrubí, například polyetylénu, musí montážní pracovníci absolvovat zvláštní kurzy, protože jde o náročný proces pomocí speciálních nástrojů. V praxi nejčastěji používáme potrubí z PVC pro jeho snadnou manipulaci a snadnou montáž i tvarovatelnost. Práce s jinými materiály, například s polypropylenem, je náročnější, protože se potrubí nedá tvarovat a musí se již od počátku navrhovat přesně na míru a dodat se všemi tvarovkami.
Zkouška potrubí
Z bezpečnostních důvodů musíme kanalizaci před začátkem provozu podrobit speciální kontrole. Ta se skládá z technické prohlídky a ze zkoušky vodotěsnosti podle příslušných norem. Zkouška těsnosti není povinná, ale doporučuje se v zájmu vlastní bezpečnosti a zachování komfortu bydlení. Technickou prohlídku provádějí specializované firmy - např. vodárenské a instalatérské společnosti, které mají pro tuto činnost oprávnění - ještě před zakrytím, zazděním nebo zasypáním potrubí. Během prohlídky se kontroluje trasa, světlost, sklon, spoje a další části kanalizace. Při zkoušce vodotěsnosti se v potrubí vytvoří přetlak vody. Pomocí něj se odhalí viditelné netěsnosti. Zároveň se kontroluje i únik vody, který nesmí překročit 0,5 l / h na 10 m2 vnitřní plochy potrubí.
Důležitá údržba
Pro udržení vnitřní domovní kanalizace v dobrém stavu bychom měli nejméně dvakrát ročně kontrolovat střešní lapače, vtoky, ventily, čisticí tvarovky, šachty a především viditelné spoje potrubí. Následuje kontrola průchodnosti kanalizačního potrubí - ve vaně nebo v umyvadle pustíme silný proud vody a pokud v šachtě nevytéká stejnou intenzitou, je třeba potrubí pročistit. Svépomocné čištění kanalizačního potrubí řešíme použitím chemických přípravků určených k odmaštění vnitřních stěn potrubí a rozpuštění tuhých částí splašků. Podle návodu výrobce přípravek nalijeme nebo nasypeme do výlevek a WC. Pokud by takové pročištění nebylo účinné, použijeme drátěnou spirálu a následně potrubí propláchneme tlakovou vodou. V případě větších problémů a havarijních stavů využijeme služeb profesionálních firem, které mají ověřené postupy i speciální nástroje.
Doporučené vlastnosti kanalizačního potrubí:
Chemická odolnost,
Odolnost proti horké vodě,
Tvarová stálost,
Nízká hořlavost,
Dlouhá životnost,
Nízká hmotnost,
Hladké stěny,
Odolnost proti oděru,
Jednoduchá montáž - zásuvná hrdla - montáž bez lepení,
Kvalitní spoje.
