Co dělat pokud chybí kanalizace?
Chystáte se stavět dům v obci, kde není rozvod veřejné kanalizace? Není to výhra, ale nedejte se od stavby odradit. Existuje několik způsobů, jak dům odkanalizovat ekologicky s ohledem na okolní prostředí. Z minulosti jsou známé řešení v podobě žump a septiků.
Jejich využívání je zastaralé, protože obě řešení jsou náročné na provoz a málokteré odpovídají dnešním hygienickým požadavkům. K jejich vybudování, ke kterému bylo třeba stavební povolení, se vyjadřoval vedle stavebního úřadu i úřad veřejného zdravotnictví. V souladu s novelou stavebního zákona vám však k dnešnímu dni postačí pouze vyjádření stavebního úřadu. Pro čistírny odpadních vod je proces schvalování pracnější, protože jejich stavbu schvaluje specializovaný stavební úřad, obvodní úřad životního prostředí. Proto je na zvážení a ekologickém cítění stavitele, pro které řešení se rozhodne. Žumpu, septik nebo čističku odpadních vod. Kromě velikosti a tvaru pozemku stavebníků ovlivňují výběr pořizovací náklady.
V tomto srovnání vychází žumpa nebo septik příznivější. To však může být zavádějící, protože tato zařízení mají vyšší provozní náklady, které jsou spojeny s pravidelným vývozem odpadu. Tedy v konečném důsledku je čistírna odpadních vod ekonomičtější. Pokud vás odrazují zvýšené nároky na provoz žumpy nebo septiku a hledáte "voňavejší" řešení, můžete si vybrat z několika druhů čistíren odpadních vod. Protože jde o malé vodohospodářské dílo, spolupráce s odborníky je nezbytná. Stejně jako u žump a septiků je třeba přihlížet nejen na tvar pozemku, hladinu spodních vod, množství odpadních vod, ale i počet uživatelů domu a jejich časový režim. Velmi důležité je zohlednit její umístění na pozemku. Při biologickém čištění odpadních vod totiž vznikají aerosoly, které mohou být zdrojem infekce. Proto se navzdory jejich bezzápachovému a nehlučnému provozu doporučuje vzdálenost čistírny odpadních vod nejméně deset metrů od domu, jakož i od zdroje vody či studny.
Domovní čistírny odpadních vod
Většina čistíren odpadních vod je založena na způsobu čištění, při kterém se organická látka rozkládá směsí mikroorganismů, které pro život potřebují kyslík ze vzduchu. Čistička se obvykle skládá ze tří částí. V první komoře se oddělují hrubé nečistoty od odpadní vody. Na aerobním stupni dochází k vlastnímu biologickému čištění s následným oddělením kalu od vyčištěné vody. Poslední komora slouží pro skladování produktů čištění.
Domovní čistírny s aktivační nádrží
Pro svou konstrukční jednoduchost, vysokou účinnost a nízkou spotřebu elektrické energie se u většiny čistíren používá téměř výhradně aktivační systém. Aerační stupeň čistírny tvoří nádrž, v níž je míchána směs mikroorganismů, aktivovaný kal s odpadní vodou při současném vhánění stlačeného vzduchu. Po určitém čase zdržení odpadní vody v aktivační nádrži dochází k jejímu vyčištění a následnému oddělení vloček kalu těžších než voda od vyčištěné vody. Tyto čistírny pracují na tom principu, že bakterie obsažené v odpadní vodě, pokud mají dostatek kyslíku, dokáží zpracovávat samy sebe. To znamená, že dusičnany reagují s kyslíkem, rozkládají se na dusík a H2O. Dusík se uvolňuje do atmosféry, voda a denitrifikovaný kal zůstávají v čistírně.
Denitrifikovaný kal se již dále nerozkládá, nezapáchá a neznečišťuje životní prostředí. Ve srovnání s předchozím typem čistíren zde nejsou mikroorganismy pevně přisedlé k podkladu. Tato nevýhoda je však bohatě vyvážena jinými přednostmi, a tak se tyto systémy v posledních letech výrazně prosazují i v nejmenších domovních čistírnách. Snahou jednotlivých výrobců je omezit především nároky na obsluhu. Dosud známé aktivační čistírny odpadních vod se "vznášejícím se" kalem lze rozdělit na systémy s kontinuálním a diskontinuálním průtokem odpadních vod. Čistírny vod se spouštěcí nádrží jsou momentálně nejrozšířenější, ve většině případů jsou vyrobeny z plastu. Na trhu jsou i nerezové s několikanásobně vyšší životností a vysokým uživatelským komfortem.
S kontinuálním průtokem
Většinou obsahují nádrž primární sedimentace, kde dochází k zachycení hrubých nečistot a odkud se předčištěná odpadní voda svádí do samostatné aktivační nádrže s jemnobublinkovým provzdušňovacím systémem. Z aktivační nádrže odtéká směs vyčištěné vody s kalem do dosazovací nádrže, kde kal klesá do kónického dna a vyčištěná voda bez kalu stoupá k přepadu do odtoku. Kal se většinou trvale vrací vzduchovým čerpadlem, mamutkou, do aktivační nádrže. Malé aktivační čistírny s kontinuálním průtokem vyžadují obsluhu s ohledem na zvyšující se hustotu aktivovaného kalu, která nastává v procesu odbourávání organického znečištění. To má za následek, že při nedodržení předepsaných úkonů údržby se zhoršují parametry čištění. Některé typy malých aktivačních čistíren pracují s většími aktivačními nádržemi a s větší hustotou kalu. Tím odpadá obsluha, ale kal je třeba vyvážet fekálním vozem přibližně jednou za šest měsíců. Nevýhodou tohoto řešení je, že čistička není vhodná pro přerušovaný provoz. Vysoká hustota kalu po přerušení provozu - aktivace způsobuje problémy s jeho následným promícháním. Kal se pevně usazuje na dně nádrže.
S diskontinuálním průtokem
U těchto systémů se odpadní vody přivádějí do vyrovnávací nádrže, z ní se postupně přečerpávají do aktivační nádrže, kde dochází k procesu čištění. Po vyčištění vody je přerušen aktivační proces, to znamená, že se zastaví provzdušňování a případné promíchávání vody v aktivační nádrži a po usazení kalu se vyčištěná voda odčerpá do odpadu. Pak se znovu spustí napouštění aktivační nádrže a popsaný cyklus se opakuje. Tento základní systém má mnoho různých variant a technických řešení. Obvykle vyžaduje nejméně jednoduché elektronické řízení jednotlivých fází čištění. Ve srovnání s kontinuálním systémem odpadá potřeba dosazovací nádrže.
Domovní čistírny s biofiltry
Odpadní vody přitékají do nádrže primární sedimentace, kde zůstávají hrubé nečistoty. Předčištěná voda propadá na náplň biologického filtru. Podmínkou je, aby odpadní voda byla dobře mechanicky vyčištěná. Na to se používají zařízení umístěné před čistírnou, lapače. Náplň filtru je obvykle z plastu s velkým specifickým povrchem, na kterém jsou pevně usazené biologické kultury, kal, které čistí protékající vodu. Odumřelý kal se spolu s vyčištěnou vodou odplavuje do dosazovací nádrže, kde dojde k jeho oddělení od čisté vody a pak se přečerpá zpět do nádrže primární sedimentace. Recirkulace vody probíhá několikrát a někdy se přidává nucené provzdušňování biofiltru. Na principu biologické filtrace jsou založeny dva základní způsoby biologického čištění.
S pomalými biofiltry
Pročištěna voda stéká přes náplň sestávající z kamene, strusky nebo plastu jen jednou, v intervalech, mezi nimiž dochází k dokonalému prokysličení náplně. Za pomalé biofiltry není třeba zařadit dosazovací nádrže. Kal z biofiltru se může vypouštět do zemního kalojemu, laguny, kde se zahušťuje a vysychá. Pomalé biofiltry jsou vhodné zejména v lokalitách se značným sklonem terénu, když nevyžadují čerpání na filtr a jejich obsluha je tak jednoduchá.
S rychlofiltry
Konstrukce rychlofiltrů je podobná jako u pomalých filtrů, ale vyžadují trvalé smáčení náplně. Nepřetržité smáčení zajistí vrácením části vyčištěné vody do přítoku k filtru. Odpadní voda tak prochází přes filtr několikrát. Biologické rychlofiltry jsou vhodné pro větší počet připojených obyvatel. Jejich nevýhodou je, že náplň nesmí vyschnout. Nevýhodou systému je i potřeba vyššího objemu nádrží, složité řízení čerpadel, nezbytnost přirozeného větrání - zápach, nebezpečí zabahnění náplně filtru po delším provozu, vyšší spotřeba elektrické energie, vyšší pořizovací náklady i provozní cena. Výhodou je, že mikroorganismy pevně přisedlé na náplni filtru jsou všeobecně odolnější proti různým chemikáliím než organismy v aktivační směsi.
Tradiční žumpa
Jednokomorová bezodtoková nádrž umístěná v zemi, do které se přivádí odpad z domovní kanalizace. Doporučený časový interval vývozu znečištěných odpadních vod ze žumpy by měl být menší než jednou za dvacet dní. Pokud počítáte s denní produkcí odpadních vod 120 litrů na osobu a den, vyjde vám potřebná velikost žumpy pro 5 osob, tedy na jeden standardní rodinný dům, 12,5 m3. Žumpu na pozemku byste měli umístit tak, aby se k ní dostal fekální vůz a aby byly dodrženy minimální, normou stanovené vzdálenosti žumpy od budov a vodních zdrojů. Do žumpy nelze svést dešťovou vodu. Půdorys žumpy je obvykle obdélníkový, případně kruhový. Vyrábějí se prefabrikované žumpy nebo z monolitického železobetonu s vodotěsným dnem se sklonem alespoň 2% k nejhlubšímu místu. To musí být opatřeno čerpací jamkou. Strop musí být neprodyšný a ve výšce nejméně 0,3 m nad maximální hladinou. Vstup do žumpy se umísťuje nad čerpací jamkou v blízkosti vtokového potrubí. Obvykle se řeší otvorem o rozměrech nejméně 600 x 600 mm a je krytý kovovým nebo plastovým poklopem. Prostor žumpy musí být odvětrán připojenou vnitřní kanalizací nebo samostatným větracím potrubím vyvedeným až nad střechu domu.
Nepraktický septik
Vícekomorová průtoková zakrytá nádrž umístěná v zemi sloužící na sedimentaci splašků. Prostor nádrže je rozdělen přepážkami na dvě až tři postupně průtokové komory, v nichž se shromažďuje usazující se kal. Odpad by se v septiku měl zdržet minimálně pět dní, aby se dosáhl alespoň 20% účinek čištění. Voda vytékající ze septiku silně zapáchá a není možné její vypouštění bez dalšího stupně čištění. Účinnost čištění septiků u rodinných domů můžete zvýšit segregací odpadních vod, což znamená, že fekálie se shromažďují v bezodtokové žumpě a ostatní odpadní vody z obydlí se vedou přímo do septiku. Účelné je i zavedení odpadu z WC do první komory septiku. Odtud vede jen přepad, chráněný před únikem plovoucího kalu nornou stěnou, do druhé komory, kam vedou ostatní odpadní vody. Odpad z tohoto septiku je čistší než odpad z obvyklého septiku, neboť hlavní hnilobné procesy s produkcí plynu probíhají převážně v první komoře a nenarušují tak procesy v další části septiku.
Septik je stavebně a provozně nenáročný čistící objekt. Strop septiku musí být vždy zakryt pevným víkem a vnitřní prostor odvětrán stejným způsobem jako u žumpy. Každá komora musí být zpřístupněna na vybírání usazeného kalu. Jeho malou výhodou je, že nevyžaduje čištění splašků, lapače písku a na provoz nepotřebuje elektrickou energii. Jeho spolehlivé fungování vyžaduje minimální úsilí, pouze pravidelné vybírání kalu. Ale právě proto, že jsou starosti s provozem septiku minimální, často se i celé roky neudržuje, čím, naopak zvyšuje znečištění životního prostředí. Nevýhodou je, že předčištěnou vodu ze septiku není možné vypouštět do recipientu nebo do podloží, čímž se smysl jeho využití ztrácí. Vhodné využití septiků je při větších čistírnách odpadních vod, kde slouží jako první stupeň čištění. Pokud sčítají náklady na septik, dostaneme se na cenu přes 55 000 Kč, což je cena blízká levnější domovní čistírně odpadních vod. Výhoda úspory elektrické energie je přitom překonána nevýhodou větších nároků na plochu, málo hygienickým prostředím a nedostatečným uživatelským pohodlím.
Jak využít vyčištěnou vodu
Vyčištěná voda z jakéhokoliv druhu čistíren odpadních vod má omezené využití. Vzhledem k tomu, že obsahuje zbytky mikroorganismů, není určena do domácnosti a už v žádném případě na pití. Recyklovaná voda je vhodná na zavlažování trávníku a okrasných rostlin v zahradě. Není určena k zalévání jedlých plodin. Se souhlasem příslušného vodohospodářského orgánu můžete přečištěnou vodu z čistírny vypouštět do nejbližších recipientů, vodních toků nebo kanálů.
