Jak na vnitřní kanalizaci?
Podle současných platných předpisů musí být všechny budovy a k nim patřící pozemky odvodněny a musí být z nich bezpečně odvedeny i všechny splašky. Znamená to vybudovat takový systém, který odvede všechny odpadní vody - kanalizaci. Vnitřní kanalizace vede odpad hlavním svodům od zařizovacích předmětů ven z budovy, kde se napojuje přes kanalizační přípojku na veřejnou kanalizaci.
Na zřízení kanalizační přípojky je třeba podat žádost o připojení příslušné vodárny a kanalizace. Ty po ukončení montáže vnitřní kanalizace zajistí na náklady vlastníka nemovitosti realizaci kanalizační přípojky. Musí se uložit ve sklonu min. 3% směrem k veřejné kanalizaci a musí obsahovat alespoň jednu kanalizační šachtu vzdálenou minimálně 1 m od uliční čáry.
Vnitřní rozvod kanalizace
Začíná u jednotlivých zařizovacích předmětů a končí u výstupu z budovy. Skládá se z potrubí, které si jednotlivě představíme.
Šikmé připojovací potrubí odvádí splaškovou vodu od zařizovacího předmětu nejkratším směrem k odpadnímu potrubí. Potrubí se ukládá většinou do stěny v šikmých drážkách a zazdívá se nebo vede v podlaze přízemí. Vodorovná vzdálenost mezi odpadním potrubím a zařizovacím předmětem nemá být větší než 3 m, pokud je tím zařizovacím předmětem WC, zkracuje se tato vzdálenost na 1,5 m. Potrubí musí být ve sklonu minimálně 3%. Do odpadního potrubí se šikmé potrubí připojí šikmou odbočkou. Světlost potrubí se volí podle množství a druhu připojených zařizovacích předmětů, jejich průtoku a spotřeby vody.
Aby ze zařizovacích předmětů připojených na kanalizaci neunikal zápach, montují se mezi zařizovací předměty a potrubí zápachové uzávěry. Vtoky do zápachových uzávěrů chrání mřížka, aby se zabránilo vnikání větších předmětů.
Odpadové potrubí je svislé potrubí, které odvádí splaškové vody do nižšího podlaží. Musí být vyvedeny 0,5 m nad střechu, kde je ukončeno větrací hlavicí. Ta potrubí větrá a zajišťuje, aby se v něm nehromadily plyny. V nejnižším podlaží budovy se musí do každého odpadního potrubí vložit trubka s čistícím otvorem. Čistící trubky začleněny do hlavního svodu v budovách bez podsklepení musí být umístěny ve vybetonováním nepropustné revizní šachtě o rozměrech min. 60 x 90 x 75 cm. Do šachty nesmějí být uváděny žádné jiné zařízení ani vedení.
Ležaté potrubí tvoří rozvětvenou síť a vycházejí z odpadních potrubí nebo vpustí. Jsou umístěny v podzemním podlaží pod stropem, nebo pokud budova není podsklepená, pod objektem. Ležaté potrubí by po celé své délce mělo vést rovně a v témže spádu ven z objektu. Mimo budovy se klade ležaté potrubí do nezamrzné hloubky min. 90 cm. Světlost svodu má být o stupeň větší než světlost odpadu, nejméně však 100 mm. Použije se patní přechodové koleno nebo přechodový kus s obyčejným patním kolenem se zvětšeným průměrem zařazeným pod přechodem. Svody vedené kotelnou a dalšími prostorami se zvýšenou teplotou se tepelně izolují, aby se potrubí změnami teplot, a tím i vznikajícími délkovým změnami, neznehodnocovalo, neuvolňovaly se spoje a splašky nepřichytávaly na stěnách potrubí.
Ukládání potrubí
Potrubí se ukládá hrdly proti toku splašků.
Pokud není podsklepená budova, ukládá se vyzařovací potrubí do rýh, které mají potřebný sklon.
Při betonování základů je třeba dodržet stanovené otvory předepsané projektantem.
Pokud má být budova postavena na základové ocelovobetonové desce, ukládá se potrubí do rýh vybetonovaných přímo v desce.
Při rekonstrukci je nejvhodnější ponechat zařizovací předměty na svém místě (především WC), aby nové průrazy pro odpadní potrubí nenarušily statiku budovy.
Materiál
Připojovací, odpadní a vyzařovací potrubí se sestavují z kameninových, litinových, betonových a novodurových trubek. Potrubí se sestavuje z přímých trubek a tvarovek.
Nejpoužívanějším materiálem pro ležaté svody uložené v zemi je kamenina. Jednotlivé díly kameninového potrubí se spojují rovnoběžnými drážkami. Kameninové trubky jsou velmi tvrdé, trvanlivé a levné, ale křehké. Jsou objemné, a tak se nehodí na svislé odpady.
Litinové odpadní trubky a tvarovky jsou vhodné pro vyzařovací potrubí a hlavně tam, kde se vyžaduje zaručená odolnost a stálost, např. při přechodech základovými zdmi, pod podlahami a terénem zatíženým auty. Vyrábějí se ve větších délkách než kameninové trubky.
Novodurové a plastové odpadní trubky a tvarovky se pro své výborné fyzikální a chemické vlastnosti používají nejčastěji na šikmé připojovací potrubí, ale i na ostatní potrubí u méně rozlehlých rozvodů. Tyto trubky nerezaví, mají hladké stěny, snadno se opracovávají, jsou lehké a levné. Vhodné jsou pro studené i teplé odpadní vody, ale nevydrží souvislý přítok horké vody. Protože novodur a plast jsou elektricky nevodivé, nelze je rozmrazovat elektrickým proudem. Rozmrazují se teplým vzduchem, pískem nebo vodou. Trvanlivost trubek je prakticky neomezená. Tyto trubky se spojují hrdlovými spoji nebo lepením. Dobrý trubkový spoj s většími průměry se dosahuje hrdlovým spojem s těsnícím gumovým kroužkem.
