Jak na podlahové vytápění?
Komfort sálavého tepla, rovnoměrné vytopení místností a nulové víření prachu. Těmito slovy je možné charakterizovat podlahové topení, které se těší stále vyšší popularitě. Obzvlášť u novostaveb. Nejenže se díky němu zbavíte radiátorů, ale získáte i něco navíc. Úsporu, která se projeví ve vašem rodinném rozpočtu.
Vyhřívaná podlaha pokoje nepřetápí. Protože na rozdíl od radiátoru má podstatně větší plochu, stačí ji ohřát na teplotu, kterou očekáváte v interiéru. Nejvíce tepla se soustředí při zemi, o málo chladnější bude pod stropem. Při klasickém radiátorovém vytápění to bývá úplně naopak. Zahřátý vzduch letí nahoru a nohy zůstávají v chladu. Technologie však s sebou nese i omezení. Podlahu lze ohřát pouze na takovou teplotu, aby se vám po ní chodilo příjemně. Podlahovka je proto vhodná pouze pro domy s nízkými tepelnými ztrátami. Bez doplňkového topení byste nezateplený dům při velkých mrazech nevytopili.
Na podlahovku je třeba myslet s předstihem
Teplovodní podlahové topení je jako sendvič, jehož tloušťka se pohybuje od 11 do 20 centimetrů. Pokud takovou rezervu při rekonstrukci domu ve výšce místností nemáte, s myšlenkou na podlahové topení se můžete rozloučit. Nejde pouze o výšky stropů. Při zvýšení podlahy se ocitnou v nepohodlné výši okna, nově je třeba osadit i zárubně či některé rozvody.
Spodní vrstvu sendviče tvoří tepelná izolace. Ta zabraňuje tomu, aby teplo unikalo nesprávným směrem mimo místnost. Na ní se nacházejí plastové nebo měděné trubky, které spirálovitě tvoří topnou plochu. Čím hustěji jsou uloženy, tím vyšší výkon podlahové topení má. V podchlazených částech pod okny a kolem obvodových stěn je lze nahustit, pod nábytkem je naopak lze vynechat.
S betonem i bez něj
Aby měla podlaha akumulační funkci, tento systém je třeba zalít betonovou mazaninou nebo anhydritovým potěrem. Vznikne tak kompaktní deska, která sáláním předává teplo do interiéru. Volba nášlapné vrstvy je pouze na vás. Využít však lze pouze takové materiály, které jsou dobrými vodiči tepla. Keramická dlažba je ideální, použít však lze i laminátové a dřevěné podlahy.
Podlahové topení je možné vybudovat i suchou cestou. Bez nalévání betonu či potěru. Jde o modulární stavebnici, která nezatíží konstrukce s omezenou nosností. Využívá se hlavně při rekonstrukci domů s dřevěnými, štukovými stropy. Systémová deska s trubkovým rozvodem se překryje velkoplošnými podlahovými tabulemi, na které patří konečná nášlapná vrstva. Tloušťka takového systému je od 8 do 12 centimetrů.
Protože podlahové vytápění je nízkoteplotní, tento požadavek musí splňovat i technologie ohřevu. Voda má na vstupu do podlahy teplotu přibližně 50 stupňů a na metr čtvereční vytápěné plochy jí připadá přibližně půl litru. Ideálním tepelným zdrojem je kondenzační plynový nebo elektrický kotel, které mohou mít podporu solárního vytápění či tepelného čerpadla. Kotle pro pevná paliva či biomasu ve většině případů vypadávají ze hry. Zapojit je lze efektivně s akumulačními nádržemi, nebo s horší účinností pomocí směšovacích armatur.
Jde to i elektřinou
V nízkoenergetických domech nebo při rekonstrukcích koupelen ve starších stavbách nemusí být teplovodní rozvody ideální. Nahradit je můžete elektrickým podlahovým vytápěním, které splní stejnou úlohu. Zdrojem tepla nejsou teplovodní rozvody, ale odporové vodiče nebo rohože. V systémech s tepelnou izolací a akumulační vrstvou má čtvereční metr takového vytápění příkon od 80 do 160 wattů s roční spotřebou přibližně 100 kWh. Pokud jde o koupelnové vytápění bez izolace, které se skrývá těsně pod dlažbou, příkon je vyšší - od 160 do 200 wattů na čtverec se spotřebou 0,4 kWh za hodinu provozu.
Zdroj: Supellex - dřevěné podlahy, laminátové plovoucí podlahy, PVC podlahy
