Podlahové vytápění
Podlahové vytápění známe již ze starého Říma, kde jeho obyvatelé využívali teplo spalin. Tyto spaliny proudily pod dům do kanálků a tím ohřívaly podlahu. Teplo nerozváděla voda, ale vzduch. Klasické teplovodní podlahové vytápění v dnešní podobě se poprvé objevuje ve Francii v 18. století. Podstatně větší rozšíření pak nastává v Německu a od 20.století se teplovodní podlahové vytápění stává běžným typem topení.
Využití
Podlahové vytápění lze použít pro všechny typy staveb s dobrými tepelně izolačními vlastnostmi, dostatečně velkou volnou plochou a u podlah s vhodnou podlahovou krytinou. Je to velkoplošné vytápění, které má řadu předností. Jeho výhodou je zvýšení relativní vlhkosti v místnosti, což pomáhá lidem náchylným k alergiím. Minimalizuje cirkulaci vzduchu a tím i víření prachu. Měrný výkon podlahového vytápění závisí na rozdílu teploty povrchu podlahy a teploty vzduchu. Pokud se teplota vzduchu zvýší např. slunečním zářením, projeví se u podlahového vytápění tzv. samoregulační efekt, tak se sníží jeho měrný výkon. Je vhodné ho navrhovat ve spojení s nízkoteplotními zdroji tepla jako jsou např. kondenzační plynový kotel, tepelné čerpadlo nebo solární zdroj. Při správné ochraně kotle proti nízkoteplotní korozi může být zdrojem tepla i klasický ocelový či litinový plynový kotel. Řadu problémů představuje spojení kotle na tuhá paliva a podlahového vytápění. U tohoto typu zdroje je vždy nutná instalace akumulačního zásobníku topné vody. Správně navržené a dobře instalované systémy podlahového vytápění přinášejí uživateli provozní spokojenost a finanční úsporu po celou dobu životnosti, která se u renomovaných dodavatelů pohybuje kolem 50 let.
Teploty povrchu podlahy
Pro povrch podlahy jako přímou kontaktní plochu k uživateli je ze zdravotních a fyziologických důvodů nutno dodržet tyto maximální přípustné teploty povrchu:
místnosti s pracovišti, ve kterých se převážně stojí: 27°C,
obytné a kancelářské místnosti: 29°C,
galérie chodby a předsíně: 30°C,
koupelny,sauny a kryté bazény: 33°C,
oblasti s řídkou návštěvností ( okrajové zóny): 35°C.
Podlahové krytiny vhodné pro podlahové vytápění
Nejvhodnějšími typy krytin jsou minerální podlahové krytiny.Jedná se o kámen, kabřinec nebo jiné keramické krytiny. Při řemeslné pokládce obkladů a dlažeb mohou být bez omezení používány běžné metody pokládání.
Podlahy z plastů. Plastové podlahové krytiny jsou pro toto vytápění v podstatě vhodné. Je doporučeno lepení plastových desek nebo pruhů.
Dřevěné podlahy. Dřevěné parkety jsou pro podlahové vytápění použitelné. Musíme však zvolit parkety k tomuto účelu vyrobené. Dále musíme zvolit správný typ lepení podlahy, použité lepidlo musí zůstat trvale pružné. Vlhkost dřeva a mazaniny při pokládání musí odpovídat normám.
Textilní podlahové krytiny. Koberce by měly být za účelem dosažení lepšího průchodu tepla zásadně lepeny. Tloušťka koberce by neměla překračovat 1 cm. Je bezpodmínečně nutné přesně dbát pokynů výrobce v souvislosti s montáží, pokládáním a provozem textilní podlahy nad podlahovým vytápěním.
Zdroj: Supellex - dřevěné podlahy, laminátové plovoucí podlahy, PVC podlahy
Autor: Martina Dvořáková
