Jak na utěsnění dveří?
Na trhu je široká nabídka různých těsnicích systémů do dolní dveřní štěrbiny a řešení utěsnění pomocí prahu, resp. dorazu. V následujících řádcích se dočtete o nejdůležitějších funkčních principech náběhových, výsuvných a rezonátorových těsnění a utěsnění pomocí prahu, resp. dorazu.
Těsnění u prahu, které se nazývají také těsnění dolní dveřní štěrbiny, musí splňovat různorodé požadavky a lze je zabudovat do vnějších i vnitřních dveří.
U zvukově izolačních dveří má funkční spára mezi dveřním křídlem a podlahovou krytinou plnit zejména úkoly z hlediska zvukové ochrany. V místnostech s mokrým provozem je potřeba dveřový práh posuzovat v souvislosti s hydroizolačními opatřeními.
Těsnění u prahu u venkovních dveří zajišťuje především vzduchotěsnost, těsnost proti větru a šlehajícímu dešti a splňuje rovněž požadavky z hlediska zvukové a tepelné ochrany (tepelně oddělené systémy).
Utěsnění dveří pomocí těsnicích systémů
Náběhové těsnění
Používají se všude tam, kde jsou požadovány bezdorazové přechody a dobré zvukově izolační hodnoty. Tvoří je hliníkové pouzdro zapuštěné do dolní hrany dveřního křídla a v něm pružně uložen výškově nastavitelný těsnící profil, který při zavírání dveří naběhne na výběžek hliníkové podlahové kolejničky.
Tyto těsnění nemají mechaniku, která by mohla být poruchová, a zdvojený těsnící profil může vyrovnat i větší nerovnosti v podlaze. Nezbytná podlahová kolejnička se při hladkých podlahových krytinách vkládá do tmelového lůžka a přišroubuje se nebo přilepí. Textilní podlahová krytina se u kolejničky vyřízne a kolejnička se těsně namontuje s podložkou (např. z pásu překližky).
Ještě lepší zvukově izolační hodnoty lze dosáhnout s kombinovanými systémy (náběhovými a výsuvnými těsněními). I v tomto případě je třeba pod dvojitou kolejničku navrhnout dělící spáru v plovoucím potěru.
Výsuvné těsnění
Jsou to těsnění s automaticky klesajícími těsněními, s nimiž lze vytvořit bezdorazové přechody s dobrými zvukově izolačními a tepelně izolačními vlastnostmi a dveřní prvky s dýmotěsnými a protipožárními spárami u prahu (kouřotěsné a protipožární dveře se samohasícími silikonovými profily). Automatické těsnící prvky dveří jsou funkční a obvykle se zapustí do dolní hrany dveřního křídla. Při zavírání dveří se pomocí spouštěcího zařízení (přesahujících spouštěcích knoflíků v podélných hranách dveřního křídla) natiskne na podlahu pružný těsnící profil; při otevření se opět nadzvedne výškově přestavitelné těsnění, aniž by se třelo o podlahu.
Automaticky výsuvné dveřní těsnění potřebují vždy zcela rovnou plochu, na kterou se přitlačí. Může ji tvořit hladká tvrdá a bezespárová podlahová krytina; při kobercových podlahách a keramických krytinách se spárami musí mít na dolní straně utěsněnou hliníkovou kolejničku. Ačkoli je tato kolejnička nutná z akustického hlediska zejména u kobercové krytiny, v praxi se považuje za škodlivou a často se nepoužívá, což snižuje zvukově izolační účinek dveří.
Při vysokých zvukovo technických požadavcích se nelze vyhnout akustickému oddělení plovoucího potěru v podobě dělící spáry nebo prefabrikované dělící kolejničky do potěru. U dělícího prahu se na holý strop ukotví kovová pata, výška vícedílné přidržovací lišty se nastaví podle skladby podlahy a hliníkový práh se nasadí shora do třmenu pevného v tlaku. Dodatečně lze nastavit výšku.
Rezonátorové těsnění
Nazývá se také těsněním s absorpční komorou a používá se všude, kde z estetických a vážných funkčních důvodů nelze použít podlahovou kolejničku, ale přesto je třeba dosáhnout určitého pohlcování zvuku u podlahové spáry.
Princip spočívá ve vytvoření co největší dutiny u spodní hrany dveřního křídla, která se vyplní materiálem pohlcujícím zvuk (např. minerální vlnou) a zakryje se od podlahové spáry děrovaným plechem apod. Toto těsnění v dutině odebírá zvukovému poli v dveřní spáře tolik energie, že navzdory otevřenému dnu se dosáhne účinku tlumení zvuku.
Nevýhodou tohoto sice bezdotykového, tj. i bezúdržbového způsobu utěsnění je, že spára v podlaze by neměla být větší než 3 mm a účinnost absorpční komory z hlediska zvukové techniky je podstatně nižší v porovnání s jinými zmíněnými těsněními. V tomto směru se očekává další vývoj.
Magnetické těsnění
Magnetické dveřní těsnění s permanentním účinkem se používá tam, kde se požaduje bezprahový přechod při utěsnění proti zvuku, teplu a kouři a protipožární podlahové spáře.
Jejich účinek je založen na principu magnetické síly dvou nad sebou umístěných magnetických profilů. Jedna z těchto magnetických lišt je vždy pohyblivá a při zavírání dveří ji magneticky přitahuje zabudovaný protilehlý profil a utěsní podlahovou spáru. Při otevření dveří se profily odpuzují a pohyblivou část přitáhne hliníková kolejnice.
Tento těsnící proces se uskutečňuje na spodní hraně dveřního křídla (u magnetických lišt stoupajících nahoru) nebo v oblasti podlahy (u těsnící lišty přitahováním dolů). Oba systémy mají výhody i nevýhody. U magnetických těsnicích systémů se mohou vyskytnout problémy zejména při přetvoření dveřního křídla. Protože magnetická síla klesá se vzdáleností, při různých výrobcích je třeba vycházet z různě vysokých můstků dveřní spáry (3 až 10 mm).
Magnetické těsnění dveří je zabudováno v jedné úrovni s podlahou a současně slouží jako dělicí kolejnice v potěru, proto je velmi vhodné u zvukově izolačních, ale i dýmotěsných a požárních dveřích. Při tomto magnetickém těsnění těsnící proces probíhá na dolní hraně dveřního křídla pomocí stoupajícího magnetického prahu.
Utěsnění pomocí prahu
Vyvýšené roviny podlahy v oblasti dveří vytvoří dolní doraz pro dveřní křídlo. Utěsnění pomocí dorazu - prahu se navrhuje zejména u venkovních a bytových vstupních dveřích. I při nejvyšších požadavcích na zvukovou a protipožární ochranu a ochranu proti kouři a také u dveří do prostor s mokrým provozem je dolní doraz nezbytný.
Výhodou tohoto způsobu utěsnění je, že těsnění v půldrážce a dolní dorazové těsnění dveřního prvku se nacházejí na celém obvodu v jedné rovině a také dolní koutové spoje lze vytvořit relativně jednoduchými prostředky. Ve velmi zatěžovaných místnostech s mokrým provozem je výškově odsazený přechod nejbezpečnějším řešením z hlediska techniky utěsnění. Nevýhodou je výškový rozdíl u dveří jako bariéra, zejména pro starší a postižené osoby.
Vnitřní dveře - prahy s dorazem se většinou nepoužívají (výjimkou jsou uvedené zvláštní požadavky), protože jsou vnímány jako rušivý prvek při procházení dveřmi (hrozí zakopnutí o ně, nepohodlně se čistí), vzhledem k ústředně vytápěné místnosti ztratily svůj význam a neuspokojují ani z estetického hlediska.
Vnější dveře - podle předpisů je třeba u svislých konstrukcí vyvést hydroizolaci minimálně 150 mm nad povrch podlahové krytiny (roviny na odvod vody).
Ve výjimečných případech lze výšku napojení snížit, když je zajištěn stálý odvod vody u dveří (např. roštem, s regulovaným odvodem vody apod.). Tehdy by mělo napojení sahat minimálně 50 mm nad povrch krytiny (např. u dveří na balkóny a terasy).
U bezbariérových objektů se nepoužívají dveřní prahy. Pokud jsou z technického hlediska nutné, nesmí být vyšší než 20 mm. Výškový přesah dorazu, resp. prahu tedy musí být co nejnižší, aby vozíčkáři dokázali překonat tuto překážku bez větší námahy.
Zdroj: Supellex - dřevěné podlahy, laminátové plovoucí podlahy, PVC podlahy
