Jak na zámkovou dlažbu?
Zpevněné plochy, příjezdové cesty, chodníky, cestičky, terasy a další místa na zahradě, po kterých se často pohybujeme, vyžadují přiměřenou úpravu. Karel Kryl zpívá, že "cesta je prach a štěrk a udusaná hlína..." To však není velmi praktické. Za sucha se víří nepříjemný prach a v dešti se taková cesta mění na bláto, jehož zdolávání přináší komické i nebezpečné zážitky.
Zámek pro každého
Mezi nejrozšířenější úpravy příjezdových cest, chodníků, teras a dalších míst vyžadujících zpevněný povrch patří dnes již velmi dobře známá zámková dlažba. Slovo zámek vyjadřuje způsob spojování jednotlivých dílů betonové dlažby, které do sebe přesně zapadají a tvoří tak celistvou a stabilní plochu. Různorodost tvarů a barev zaručuje dostatečnou volnost při tvorbě a možnosti sladění vzhledu dlažby s řešením domu, garáže, plotu či celkovým pojetím zahrady. Dávejme však dobrý pozor na výběr tvaru a barvy! Zahrada není pěší zóna ani jiné veřejné prostranství, aby musela být nutně upravena po jejich vzoru. Nudná šedá barva vylepšená fialovou a nenápadné vzory možná jsou sice vhodné pro městský chodník, pro zahradu známe však celou řadu jiných, lepších řešení.
Šedá v nouzi
Bohužel právě šedá zámková dlažba je jedním z nejlevnějších dlažebních materiálů a tento argument často vítězí. Že vítězí na úkor estetičnosti a optické pohody, je pravdou. Betonová dlažba se však vyznačuje celou řadou dalších, pozitivních vlastností. Mezi její přednosti patří například pevnost, mrazuvzdornost, snadná rozebíratelnost, odolnost proti působení vody a chemickým rozmrazovacím látkám. Neznamená to však, že si proto musíme zvolit zámkovou dlažbu! Jen o krok dále se můžeme setkat s dlažbou skládanou. Jde většinou o kostky různých velikostí a různé délky stran skládané těsně vedle sebe a ukládané na stejném technologickém principu jako zámková dlažba. Díky variabilitě jednotlivých prvků takové dlažby a jejímu nejrůznějšímu barevnému provedení však můžeme vytvořit plochu sice pevnou, odolnou a stabilní, ale zároveň i esteticky přijatelnou, pěknou a rozmanitou.
Zapojme fantazii
Každý ze zmíněných materiálů má své přednosti a specifika použití, ale na druhou stranu se dají najít i některé méně příznivé vlastnosti. Například přírodní kámen upravený do formy desek je dražší a těžší, dřevo v zemi nevydrží věčně a za mokra se na něm můžeme klouzat, sypké materiály se časem vytrácejí a prorůstá jimi vegetace, betonová dlažba někdy vypadá příliš uměle. Vaše volba by proto měla vycházet zejména ze snahy vytvořit atraktivní vzhled domu, zahrady a okolí odpovídající zpevněné plochy, které nenaruší, ale naopak podtrhnou charakter kompozice. Pokud jsme již jednou zvolili konkrétní materiál, měli bychom v dalších případech jeho použití opakovat. Například pokud tvoří příjezdovou cestu do garáže pásy ze žulových kostek, měl by se tentýž materiál objevit také na terase, chodníku nebo pod pergolou. Nejhůře totiž působí kombinace několika často nesourodých materiálů ve větších plochách.
Stačí vodováha a provázek
Pokud se rozhodneme položit dlažbu vlastními silami, musíme si uvědomit několik základních zásad, které je třeba při této činnosti dodržet. Především je to definování budoucí funkce dané zpevněné plochy. Je rozdíl mezi málo používanou cestičkou v zahradě a příjezdovou cestou ke garáži, která musí unést případně i nákladní auto. Předpokladem správné funkčnosti zadlážděné plochy je dokonale zhutněný podklad, který svým složením a zpracováním musí odpovídat předpokládanému zatížení a geologickým poměrům v dané lokalitě. Podkladové vrstvy musejí být vodopropustné, aby byl zajištěn odtok povrchové vody přímo do podloží. Pokud není propustnost dostatečná, je nutné vhodným způsobem zajistit odvodnění. Použijte drenáž nebo kanálky, abyste zabránili hromadění vody či chemických rozmrazovacích látek v úložišti dlážděných krytů. Pro velké plochy a příjezdové cesty je lépe využít služeb odborné firmy, která má pro takovou činnost potřebné zařízení a na odvedenou práci poskytne záruku. Sami se pak můžeme pustit do menších cestiček, chodníčků či teras.
Mezi naše základní pomůcky bude patřit provaz k určení prostoru pro dlažbu a vodováha pro vytvoření rovného povrchu. Kvalitní úprava podkladu rozhodne o budoucnosti dlažby a nutnosti dodatečných úprav a oprav.
Dlaždice za pár minut
Naše budování dlažby začneme vykopáním zeminy do určité hloubky a odstraněním kořenů okolních dřevin, které by mohly v budoucnu dlažbu narušit. Dno výkopové jámy vyrovnáme a pečlivě vyspárujeme, což umožní bezpečné odvedení vody z profilu podkladových vrstev. Kamenná dlažba nesmí být za vlhka kluzká a musí odolávat mrazu, aby se nedrobila. Stejně důležité je odvedení vody do vsakovacích jamek nebo průběžných drenážních svodů. Především na nově vytvořeném terénu (navozením) zeminu na dně výkopu zhutníme.
Připravujeme úložiště
Pokud použijeme obrubníky, pokládáme je do výkopu jako první a to 1 - 2 cm pod úroveň vyrovnaného dna. Do výkopové jámy navezeme 6 -10 cm podkladové vrstvy ostrohranného štěrku. Opět celou plochu utlačíme, případně zaválcujeme. Nakonec položíme vyrovnávací vrstvu jemně přesátého písku, jehož tloušťka je závislá na různých výškách kamenných desek či kostek. Musí být tak hluboká, abychom do ní mohli zapustit i ty největší dlažební prvky a neporušili přitom spodní vrstvy. Kámen musí v písku pevně sedět. Nakonec celou plochu opět zkontrolujeme, případné nerovnosti opravíme. Dlažbu několikrát pokropíme, případně utužíme válcem. Spáry o velikosti větší než 5 mm spárujeme pískem.
Rostliny ve spárách
Pokud chceme spáry mezi dlažbou vysadit trávou nebo jinými vhodnými rostlinami, ponecháme spáry širší a vyplníme je směsí písku, zeminy a rašeliny. Dlažbu nezhutňujeme a vysejeme. Vhodná je například kostřava ovčí (Festuca ovina), trávnička přímořská (Armeria maritima), FLOX (Phlox subulata) nebo mateřídouška (Thymus serpyllum). Dlažbu z cihel, betonových nebo keramických dlaždic pokládáme stejným způsobem. Cihly musíme používat plné, ostře pálené s vyšším stupněm mrazuvzdornosti. Jako obrubník poslouží i cihla kladená na hranu.
Když je zátěž veliká
Příjezdová cesta, parkoviště, hospodářský dvůr, to jsou plochy, kde si nevystačíme pouze s dlažbou položenou na sucho do pískového úložiště. Povrchy značně namáhané nebo vystavené vlivu tekoucí povrchové vody je třeba pokládat do maltového lože z cementové nebo nastavované malty. Úpravy podkladových vrstev jsou totožné jako u dlažeb pokládaných do písku, zvýšíme však tloušťku nosné štěrkové vrstvy. Přechod mezi následující vrstvou malty může ještě tvořit vyrovnávací vrstva štěrkopísku. Před pokládáním dlažební materiál navlhčíme. Pod uloženými kameny musí být maltou vyplněny všechny dutiny a spáry. V rozmezí 3 - 4 m pamatujme na vynechání dilatační spáry vyplněné pískem. Kameny spárujeme cementovým mlékem s přidáním hydraulického vápna, nebo spáry zasypeme suchou maltou. Vhodné je, aby ve spárách vznikl malý žlábek - dlažba tím získá na plastičnosti a rychleji vysychá. V místech se značnou zátěží ukládáme dlažbu na betonový základ. Vhodné je to především na suchých a pevných půdách, kde není vysoká hladina spodní vody.
Beton na štěrkový základ, jehož síla závisí na namáhání, případně propustnosti půdy. Tloušťka betonové vrstvy by měla být asi 10 cm, větší plochu než 4 čtvereční metry rozdělíme dřevěnými dělicími laťkami. V obou vrstvách nezapomeneme na spárování. Když beton zatvrdne, pokládáme dlažbu na cementovou maltu.
Na údržbu stačí koště
Dlažby jsou většinou nenáročné na údržbu a často postačí jen běžné zametení. V případě většího znečištění lze k odstranění nečistot použít dostatečně silný proud vody, je však třeba dbát na to, aby nebyl vyplaven spárovací materiál, případně je třeba ho doplnit. Musíme si však uvědomit, že položená dlažba je většinou konečným řešením a každé znečištění plochy například olejem, barvami, betonem, maltou nebo i zeminou se velmi těžko odstraňuje. V takových případech je možným řešením pouze výměna jednotlivých znehodnocených prvků dlažby. Tedy pokud to daný systém umožňuje. Dlažba, chodník, cesta či terasa není jen "sezónní záležitost". Kvalitní provedení, použitý materiál a následná údržba rozhodují o životnosti a funkčním a estetickém užitku dlažby. Předem bychom si měli uvědomit, kdo, co a jak bude konkrétní plochu užívat a tomu přizpůsobit vlastní provedení. A když si promyslíme různá řešení, vždy existuje minimálně jedno další. Vždyť cesta nemusí být jen nejkratší spojnicí dvou míst.
