Jak na zpevněné plochy?
Zahradní komunikace a zpevněné plochy jsou umělým prvkem, který umožňuje civilizované a plnohodnotné využití zahrady. Vytvářejí trvalé podmínky pro bezpečný a pohodlný pohyb a pobyt v zahradě a bezprostřednímu okolí domu. Zpřístupňují pozemek příslušného domu a propojí ho s přilehlými veřejnými komunikacemi.
Druhově jsou to:
vstup a vjezd na pozemek,
chodníky a cestičky,
terasy
jiné zpevněné plochy.
V případě výškově členité konfigurace původního terénu se k těmto plochám připojují i prvky terénních úprav:
palisády,
opěrné zdi s terasami,
svahování,
stupně a schody, které překonávají výškové rozdíly.
Z hlediska komunikací a zpevněných ploch bude proto pro vzhled, atmosféru a celkový výraz zahrady určující jejich tvarování a trasování, druh i barevnost použitých materiálů a forma jejich aplikace. Pravidelné geometrické tvary přinášejí do zahrady strohost, nepravidelné a měkce tvarované formy umocňují přírodní charakter zahradního prostředí.
Každá exteriérová dlažba se skládá ze základních vrstev:
nosná, tzv. nášlapná (je v bezprostředním styku s provozem),
roznášecí (roznáší tlaky a účinky nosné vrstvy),
filtrační, tzv. izolační,
upravený povrch terénu.
Upravený terén je ztvárněn do tvaru povrchu dlažby. Na takto ošetřeném povrchu se voda neudrží.
Filtrační - izolační vrstva je z jemnozrnného materiálu - písek, štěrkopísek, drť, škvára - a rozprostírá se na upravený terén. Jejím úkolem je zabránit vsakování vody a vlhkosti do podkladu dlažby.
Roznášecí vrstvu může představovat:
štěrk a kamenné úlomky,
štětový podklad z jehlanových kamenů
betonový podklad.
Nášlapná vrstva se vytváří jako skládaná nebo celistvá dlažba. Povrch skládaných dlažeb lze vytvořit z:
lomového kamene,
keramických dlaždic,
kamenných dlaždic,
betonových dlaždic
z dřevěných špalíků.
Většinou je ukládáme do pískového úložiště.
Celistvé dlažby podle úpravy povrchu rozeznáváme:
štěrkové, kde nosnou vrstvu tvoří zhutněný štěrk. Podkladem může být zhutněná vrstva hlinitého štěrkopísku nebo stabilizovaná zemina.
Obecně je pro dlažby důležité dilatování, kvůli nerovnoměrnému sedání půdy. Jinak může dojít k poškození.
Zásadní požadavek je kladen na keramickou dlažbu - její odolnost vůči mrazu. Pro použití v exteriéru jsou vhodné všechny, které mají nízkou nasákavost - především neglazované dlaždice.
Dlažba splňuje především ochrannou funkci povrchu a musí mít protiskluzovou úpravu. Na frekventovaných plochách je nutné použít neglazovanou úpravu se strukturovaným, drsným povrchem s minimální obrusností nebo glazované dlaždice s vysokou odolností proti oděru.
Používané materiály
V první řadě je třeba se rozhodnout mezi měkkými nebo tvrdými povrchy a tím i pro volbu materiálového řešení.
Měkké působí přírodněji, jsou však méně účelné a praktické. Jejich nášlapnou vrstvu tvoří posyp z písku, jemné kamenné drti, drobného tříděného štěrku nebo drceného dřeva.
Výrazně vyšší účelnost má použití tvrdých povrchů, které představuje aplikaci plošných prvků ze dřeva, kamene, keramiky a betonu. Uplatňují se samostatně nebo v různých vzájemných kombinacích formou souvislých skládaných či homogenních povrchů.
Nejméně stálým je dřevo. Aplikuje se v podobě palubovky se spárami vytvářející roštové podlahy teras, chodníků a schodišťových stupňů, přes které protéká do podloží dešťová voda ale i jako špalíkové dlažby nebo dlažby z hranolů a polo kulatiny.
Tradičním a odolným materiálem je kámen - jako lomené kamenivo, nepravidelný štípaný kámen, hrubě opracované dlažební kostky a řezané kamenné desky. Dlažba z kamenných desek má velkou mechanickou odolnost - materiálovým nosičem je zejména žula, čedič, syenit, diorit a andezit. Oblíbená je benátská dlažba z mozaikovitých složených úlomků přírodního kamene. Na její výrobu se používá žula, travertin a mramor.
Keramika se používá ve formě speciálních cihel nebo mrazuvzdorných keramických dlaždic.
Beton se dá aplikovat v monolitické formě nebo formou betonových dlaždic, které jsou v současnosti nejpoužívanější. Jeho předností je pevnost, odolnost a dlouhá životnost.
Povrchově se upravuje štípáním, broušením, tryskáním a vymýváním. Při výběru dlaždic do zahrady musíme zvážit výběr určitého typu dláždění - celkovou kombinaci tvarů a rozmístění dlažebních prvků v rámci celku.
Vzory volíme buď statické, nebo dynamické. Statické vzory poutají pohled k určitému místu nebo jeho části, zatímco dynamické vzory odvádějí pohled jinam. Některé vzory mají schopnost prostor opticky dělit, jiné, obyčejně velmi hustě vzorované dlažby, poutají pohled pouze k jednomu místu.
Dlažby s nevýrazným vzorem nebo nevzorované dají vyniknout celkovému tvaru dlážděné plochy a chovají se jako neutrální prvek mezi ostatními prvky zahradního uspořádání.
Při barevném řešení je vhodné inspirovat se dlažbami v interiéru, ale především musí barva exteriérové dlažby ladit s fasádou.
Jiné úpravy zpevněných ploch
Důležitou funkcí zpevněných ploch je vodopropustnost - nejideálnějším řešením je uplatnění principu roštu. V podstatě jde o to, že se plocha zaplní pevnými materiály jako kámen, beton, keramika ne celá, ale pouze bodově. Vznikne rošt nebo perforovaná plocha, kde se může voda do různých otvorů a spár neomezeně vsakovat. Ty se buď zazelenají, nebo zasypou drtí.
Nejčastěji používané jsou zatravňovací rošty nebo vegetační tvárnice. Jsou to větší díly, které klademe vedle sebe na urovnaný a propustný podklad a zasypeme již zmiňovanou drtí nebo zeminou. Vyrábějí se z betonu nebo recyklovaného plastu.
Na příjezdy aut postačují buď položené kousky dlažby s pevným povrchem na místa pohybu kol auta, nebo se vydláždí celá okolní plocha.
Účelné a správné je, pokud je ve spárách mezi tvárnicemi tráva, resp. hrubý písek.
Největší zpevněnou plochou je terasa. Ze dvou základních faktorů - účel a intenzita využití - vyplývá povrchová úprava terasy, její vybavení a zastřešení či způsob stínění; od minimální polohy štěrkem vysypané plochy se skládacím nábytkem a slunečníkem až po vydlážděnou zastřešenou plochu se zabudovaným zahradním nábytkem, grilem či krbem a bazénem.
Je součástí řešení oddechové zóny v zahradě ve dvou alternativách - jako terasa, která umožňuje funkční propojení interiéru s exteriérem a jeho účelné využití nebo odpočívadlo, integrované přímo v okrasné zahradě.
Na povrchovou úpravu se používají v podstatě stejné materiály jako na ostatní zpevněné plochy - ideální jsou kamenné dlaždicové bloky (použití s pískem je dlažba pevná a mrazuvzdorná) a terakotová dlažba - musí být použity vysoko pálené glazované dlaždice, osazeny tak, aby voda z jejich povrchu plynule odtékala.
Při budování zpevněných ploch však platí všeobecné pravidlo a to, aby jich na pozemku bylo co nejméně, pokud nemají plnit speciální funkci.
Autor: Martina Dvořáková
