Úloha a materiály venkovní dlažby
Venkovní dlažba zajišťuje funkčnost cest, chodníků, teras a míst na zahradní posezení. Výběr materiálu a technologie její pokládky závisí zejména na využití zpevněné plochy. Dlažba je i důležitým architektonickým prvkem, který zvýrazňuje a doplňuje charakter domu a zahrady.
Kvalitní dlažba je poměrně drahá, takže spíše než ji koupíme a definitivně osadíme do prostoru zahrady, doporučujeme poradit se s odborníky. Nepřiměřeně vydlážděné plochy totiž "zhutňují" vzhled okolí domu a to může působit dost nepříjemně. Nevhodná dlažba přináší i praktické problémy, například špatný odtok dešťové vody z terasy apod.
V souladu s architekturou
Při výběru dlažby bychom měli respektovat charakter stávajících staveb a materiálů. Pokud se dá, vybíráme materiály, které se vyskytují i v okolí, například žulu, vápenec, pískovec apod. Velmi záleží i na velikosti, tvaru a způsobu uložení dlaždic. Například cesty vydlážděné malými bloky cihel budou působit méně dynamicky než cestičky z velkých betonových dlaždic, které přivedou naše oči až na samý konec cesty. Dlažba pravidelných tvarů vnáší do zahrady přísnost, naopak nepravidelné tvary zvýrazňují přírodní charakter prostoru. Efektní je i použití několika druhů dlažeb spolu. K osvědčeným kombinacím patří kombinace betonu s přírodními materiály, různých druhů a tvarů kamene, spojení keramiky a dřeva apod. Je však velmi jednoduché překročit hranici nevkusu, zejména pokud máme omezené finance. A proto se vyplatí kombinaci vyzkoušet nejprve "nanečisto". Je třeba pamatovat i na to, že z různorodých materiálů nelze vytvořit zcela rovný povrch. Proto na místech, kde bude zahradní posezení s nábytkem a se zahradním krbem, je lepší navrhnout stejnorodou, rovnou a protiskluzovou dlažbu větších rozměrů.
Co nabízí stavební trh
Na stavebním trhu je velký výběr dlažeb z různých materiálů, rozmanitých tvarů a barev. Při výběru musíme co nejlépe zhodnotit tři hlavní kritéria: budoucí využití zpevněné plochy, architekturu domu a zahrady - a samozřejmě i své finanční možnosti. Základní informace Vám přinášíme v následujícím přehledu dlažeb.
Přírodní kámen:
Tradičním materiálem na zahradní cesty, chodníky a zpevněné plochy je přírodní kámen. Používá se především žula, vápenec, pískovec, případně čedič. Nejvhodnější je druh kamene, který se vyskytuje v okolí - dlažba tak harmonicky ladí s přírodou a snižují se náklady na dopravu materiálu. Lomový kámen lze upravovat štípáním, leštěním nebo jemným broušením. Do menší nebo formální zahrady se budou hodit kamenné kostky. V stavebninách koupíme například mozaiku, malou nebo velkou dlažbu. Do volněji založené zahrady se většinou používá tzv. anglická dlažba z neopracovaných kamenů s přibližně rovnou lícovou stranou. Pohodlnou dlažbu vytvoříme z kamenných dlaždic velkého formátu s hladkým nebo hrubým povrchem. Jejich tloušťka by měla být 5 až 7 cm (podle velikosti). Na pohled působí trochu formálně, proto se hodí především do geometricky řešených zahrad. Na nezpevněné plochy nebo jako dekorativní výplň pevných povrchů se používají říční valouny a drcený lomový kámen (štěrk).
Betonová dlažba:
Betonová dlažba je vhodná všude tam, kde stavebník hledá funkčnost, pevnost, trvanlivost a rychlou výstavbu. Vyrábí se ve tvaru kostek, desek, profilovaných nebo odlehčených tvárnic a palisádových prvků. Povrch betonové dlažby se upravuje lisováním, barvením nebo vymýváním. Technologie litého betonu dovoluje imitovat přírodní kámen. Nejznámější je betonová zámková dlažba, která se vyrábí v nejrůznějších tvarech a barevných odstínech. Zpevněné plochy jsou odvodněny přirozeným způsobem, ale přitom jsou pevné a dají se snadno opravit. Pohodlné a zajímavé jsou velké betonové dlaždice s lisovaným reliéfem nebo s vymývaným povrchem. Základ terasových dlaždic tvoří kvalitní beton, nášlapná vrstva je ze směsi mramorové nebo kamenné drtě, cementu a barevně stálých pigmentů. Výsledný vzor vznikne pomocí dalšího broušení, barvení a jiných úpravách. Terasové dlaždice lze použít i jako náhradu za keramické dlažby.
Keramická dlažba:
Stavební trh nabízí mnoho druhů keramické dlažby různých tvarů a se zajímavými povrchy. Použití keramické dlažby v exteriéru závisí zejména na složení keramického materiálu a na způsobu jeho výroby. Téměř ideální jsou vysoce slinuté keramické dlažby, které se vypalují při vysokých teplotách. Patří k nim například cihlové dlaždice, tzv.. klinker. Mají nízkou nasákavost a jsou velmi pevné, dají se položit lícem na plocho, na hranu či na výšku a mohou vytvářet rozmanité vzory. Na příjezdové cesty a manipulační plochy můžeme použít klinker v podobě vegetační dlažby. Použití klasických cihel při realizaci dlažby se nedoporučuje - jen těžko by přežily první zimu... Kameninové dlaždice se vypalují při nižších teplotách, takže jejich povrch je poréznější a nasákavější. Ale i přesto jsou dostatečně odolné proti mrazu, chemickým látkám i mechanickému zatížení. Jednou z velkých výhod kameniny je, že nemá kluzký povrch. Přechod mezi kameninou a vysoce slinutou keramikou tvoří dlažba typu cotto (resp. terakota). V porovnání s klinkery není tak kompaktní, má vyšší nasákavost a technologie její pokládky je náročnější. V exteriéru se používá při realizaci povrchů na terasách, balkónech a ploch ve vstupních částech domu.
Dřevěné špalíky:
Na dlažbu lze použít i dřevo. Podmínkou je, že nejprve se musí impregnovat proti vlhkosti. Měli bychom myslet i na to, že dřevěná dlažba má i omezenou životnost (maximálně dvacet až třicet let). Působivá je například dlažba z kulatiny nebo hranolů s výškou 10 až 15 cm. Hotové špalíky ošetřené tlakovou impregnací mají v nabídce specializované obchody, ale lze je vyrobit i svépomocí. Nejvhodnější je dřevo dubové, akátové, bukové nebo dřevo z červeného smrku. Na větší plochy, terasy a zákoutí je lepší použít dřevěné desky nebo kazetové konstrukce dlažby, které lze koupit jako hotové výrobky.
Vegetační dlaždice:
Srážková voda se musí v zahradě někde vsakovat. Čím méně dlažby a čím více travnaté plochy bude v zahradě, tím lépe. Příjezdové komunikace a přilehlé plochy se však bez zpevnění neobejdou. Dobrým řešením je tzv. vegetační (zatravňovací) dlažba. Části dlažby se vyrábějí z betonu, keramiky nebo plastů jako tvárnice s různými rozměry, s šedou nebo s barevnou úpravou. Tvárnice se zasypou zeminou a musí se do nich vyset travní směs, případně se na povrch uloží rolované travnaté koberce. Alternativou vegetační dlažby jsou běžné betonové či kamenné dlaždice, které se ukládají s širokými spárami. Do spár se vysévá tráva nebo se vyplní pískem.
Dlažba z plastů:
Kromě plastové vegetační dlažby jsou na trhu i velké plastové dlaždice nebo prvky ve tvaru dlažebních kostek. V nabídce jsou například dlažební kostky z kaučukové směsi na bázi granulátů. Mají různé barvy, jsou odolné, zdravotně nezávadné, mají protiskluzovou úpravu a dobře se ukládají do písku, ale lze je také lepit na dřevo, asfalt a beton. Jejich nevýhodou je vyšší cena.
