Jaké jsou povrchy tenisového hřiště?

Obecně lze typy sportovních povrchů zařadit do několika kategorií:

Podle místa použití: na vnější, vnitřní a povrchy určené pro hru venku i v hale,

Podle rychlosti: na pomalé, středně rychlé a rychlé,

Podle povahy materiálu: na přírodní a umělé,

Podle charakteru realizace a údržby, atd.

Původně se tenis hrál jen venku na "prvním sportovním povrchu světa" a to na trávě. Pro naši zemi tento povrch není typický. Tradice travnatých dvorců se pěstuje právě v Anglii. Sportovní povrch z živé trávy vyžaduje enormní péči. Hra na tomto povrchu je rychlá a vyžaduje speciální obuv.

V Německu objevil jistý pan Becker alternativní řešení a to antukový povrch. Právě tento povrch je na vnější tenisové kurty v naší zemi typický. Má poměrně dlouhou tradici a je rozšířen ve všech koutech Česka. Antuka vzniká drcením tašky a cihly na červený prach. Kvalita antuky se posuzuje podle materiálu, ze kterého je vyrobena, podle frakce, na jakou je namíchána a křivkou zrnitosti, danou poměrem částic v dané frakci. Aby se antuka neprášila, je třeba ji udržovat ve vlhkém stavu.

Ze zdravotního hlediska má antukový povrch výborné parametry. Má dostatečně pružné vlastnosti. Rychlost odskoku míčku je přiměřená. Hlavní nevýhodou antukových povrchů je jejich náročná údržba. Po každé hře je třeba ji hráběmi a kartáčem zarovnat. Dále zalévat, i když se nehraje, doplňovat antuku a válcovat, abychom získali ucelenou rovnou hrací plochu, jejíž pevnost je vhodná na tenisový zápas. Po zimním období je třeba povrch uvést do původního stavu tzv. jarní údržba.

V jižní Evropě, Austrálii a Americe se snažili obejít hlavní nedostatky antuky tím, že začali stavět hřiště z betonu nebo asfaltu - tzv. Hard Court, které nejsou náročné na údržbu a jsou v těchto klimatických podmínkách odolné. Takový kurt je však tvrdý, a aby se co nejvíce přiblížil původnímu tenisovému hřišti, realizuje se na něm dynamická elastická vrstva, kterých může být na sobě i více. Takto upravený povrch má výborné parametry odskoku míčku, které jsou pravidelné, je středně rychlý až rychlý, podle celkové tloušťky a počtu nanesených vrstev a nemá výrazně špatný vliv na dolní končetiny. Je možné jej vytvořit např. v dvoubarevném provedení, což zlepšuje orientaci na kurtu a vnímání in - out. V našich klimatických podmínkách je velký rozdíl mezi přehřátím hracího povrchu v létě a v zimě. Je proto obtížné a nákladné realizovat Hard Court (tvrdý kurt) v exteriéru. Doporučit ho však lze do tenisových hal.

Popsaná kritika se nevztahuje na umělý trávník zasypaný křemičitým pískem. Takový povrch je barevně stálý. Na výběr je několik barevných provedení, resp. jejich kombinace. Je to povrch do každého počasí pro všechna klimatická pásma. Možné na něm hrát 24 hodin denně, od časného jara až do pozdního podzimu. Takový povrch je nenáročný na údržbu. Na jaře není nutná předsezónní úprava, stačí jen zamést napadané listí a jinou nečistotu. V létě nevyžaduje zavlažování a na podzim žádné zazimování, naopak, je možné hrát i pod bodem mrazu.

O čáry hřiště z umělé trávy se vůbec nemusíme starat. Na antuce je třeba umělé čáry každoročně upravovat a navíc odskok míče od plastové čáry má výrazně jiný timing, čáry umělé trávy jsou z identického materiálu jako zvolený typ celého hřiště.

Z technického pohledu lze při površích typu umělá tráva sledovat několik detailů: typ materiálu (fibrilované nebo monofilamentní vlákno), hustota řádků na 1 m2, hustota stébel trávy areálu řádku, výška vlasu (od 1 cm do 2 cm), tloušťka vlasu a hmotnost.

Lídrem ve sportovních površích nejen v Evropě, ale i na celém světě je firma Desso DLW. Výrobní program firmy garantuje vysokou kvalitu. Mezi jejich produkty a nejčastěji prodávané povrchy z řad vnějších tenisových hřišť z umělé trávy patří DD HPF Crow 2020, DD Grand Slam a DD Action Turf Tennis.

Jen před několika lety se podařilo přesunout z venkovních kurtů do hal vlastnosti antuky. Jak to výzkumníci dokázali? Následovně: Na velurový podklad se nasype gumový granulát, po kterém se k míči lze dosmýknout. U produktu DD Big T vědci zkonstruovali klouzavý povrch s vyšší vrstvou veluru a nižší vrstvou uzlíků. Tento vzor vytváří tzv. "Záchytné zóny". V těchto "hnízdečkách" se granulát do jisté míry zachycuje. Kdybychom nasypali granulát na obyčejný velurový povrch, dosáhli bychom efekt "kuličkového ložiska" - hráč by nemohl zabrzdit a na povrchu by se nekontrolovaně klouzal. Na tomto povrchu se však podrážka boty dotýká jen výše položené velurové vrstvy, zatímco nižší vrstvu hráč nezatěžuje, což umožňuje výrazně snížit součinitele tření a lépe se otáčet.

Dalšími klasickými halovými povrchy jsou DD Top Velours, DD Master Court, DD Big-T Performance a DD Champion Pro. Tyto povrchy lze dodat v kolekci barev, přičemž se obvykle od sebe barevně odlišuje plocha uvnitř hřiště a venku hřiště, např. hrací plocha je tmavě zelená, ohraničená bílou čarou, za kterou je vnější plocha ve světlezelené barvě. Na hrací plochu se doporučují tmavší a na okrajové plochy světlejší barvy. Důvodem je kontrast hrací plochy a žlutého tenisového míče.

Firma Schrenk z Hofu v Bavorsku je výrobcem nerostných surovin již více než 100 let. Před více než 25 lety se jí podařilo zlepšit úspěšný americký povrch ze zelené antuky a optimálně ho přizpůsobit evropským klimatickým podmínkám. Je to jediný zdroj tohoto minerálu v Evropě. Samotný tenisový povrch je na turnajové využití na okruzích ATP a WTA Tour oficiálně schválen Německým tenisovým svazem od roku 1982.

Povrch ze zelené antuky je vhodný pro venkovní i halové využití. Na základě svých optimálních vlastností je povrch Canada Tenn již více než dvacet let osvědčeným povrchem ze zelené antuky. Hra na tomto povrchu je podobná jako na pečlivě udržovaném antukovém dvorci. Je možná si určit míru smyku. O zelenou antuku se však staráte pouze minimálně. Přes nejteplejší dny stačí kurt polít ráno a večer. Na hřišti se ani při silném větru nepráší, navíc tenisky a ponožky zůstávají stále bílé. Zajímavé je, že na povrchu se nezakoření plevel, tráva ani mech. Ačkoliv je struktura minerálu pórovitá (což umožňuje plynulé odvodnění po dešti), po zimě nerozmrzne do takové míry jako antuka a o škvárovém podkladu ani nemluvě. Při jarní údržbě kurtu není třeba v mnoha případech ani válcovat. Pokud tedy ráno začnete přípravu kurtu ze zelené antuky na sezónu, na oběd si už můžete zahrát.