Jak na vodní zahradu?
Potěšení z vody může být základní myšlenkou jakékoliv zahrady - malé i větší, rovinné i svahovité. Voda jako dominantní prvek však vynikne zejména v menších prostorách a při použití soustavy nádrží, kde můžeme využít efekt zrcadlící hladiny i proudu vody. Živou vodní zahradou se stane až po osazení vhodnými rostlinami, dotvářející její působení i okolí.
Vodní zahrada v rovině
Vodní zahrada je nejpůsobivější tehdy, když můžeme využít všechny vodní efekty i na menší ploše. Na rovinném pozemku je vhodné vytvořit z nádrží pravidelných tvarů kompozice a využít při tom různé způsoby přechodů přes vodu. Mohou být z kamenných nebo dřevěných lávek, můstků nebo chodníčků. Plochy u vody se hodí na zřízení posezení. Odpočívadlo můžeme umístit i v jejich středu tak, aby bylo ze všech stran obklopené vodou různé šířky.
Ani v rovinné zahradě se nemusíme vzdát zvuku vody doprovázejícího její tok. Nádrže mohou být sestaveny v různých úrovních tak, že výškový rozdíl jejich vodní hladiny bude jen 15 až 20 cm, ale už umožní propadávání vody z jedné do druhé. Na zavodnění jsou vhodné mělké žlaby, krátké trubky s různým průřezem umístěny ve stěně nádrže nebo snížena místa v obrubách. Jelikož se tyto nádrže staví zpravidla mělké (30 až 50 cm), je třeba pro lekníny vytvořit hlubší části a pro bahenní rostliny zase mělčí komory. Během léta je nutné v nádržích doplňovat odpařenou vodu.
Vodní zahrada ve svažitém terénu
Na svažitém pozemku zahrady využíváme na umístění vodní zahrady jednotlivé terasy tak, abychom co nejlépe využili své výškové rozdíly na vytvoření různých efektů, zejména padající vody. Vodní nádrže mohou být umístěny pravidelně nad sebou, ale i nepravidelně, protože nejdůležitější je působení padající vody před vhodným pozadím. Zde je třeba pamatovat na dostatečně vydatný zdroj vody, protože při pohybu se více odpařuje, a vhodné čerpadlo. Efekt padající vody zajišťuje práce čerpadla, proto nemusí být využíván stále, ale postačí příležitostné spuštění vodní hry, které zejména v letním období osvěží celé okolí.
Vhodné vodní rostliny
Vodní zahrada by byla neúplná bez vodních rostlin. Proto je stejně důležité technické založení vodní plochy, jakož i vhodný výběr rostlin do ní. Do vodních nádrží sázíme vodní rostliny, pro které je třeba vytvořit vhodné podmínky. Vyžadují především správnou hloubku ponoru a vhodný substrát. Výběr podřizujeme i velikosti vodní hladiny v nádrži, protože rostliny ji nesmějí celou pokrývat. Vodní rostliny můžeme rozdělit na rostliny s listy plovoucími na hladině (lekníny, stulík) a rostliny s listy vystupující nad ni (puškvorec, pálka, žabník, okrasa). Při umisťování do nádrží je vhodné kombinovat je tak, aby byl dosažen přirozený estetický efekt.
Lekníny, podle druhu a kultivaru, dorůstají do různé mohutnosti (množství a délka listů) a podle toho vyžadují i hloubku výsadby, která se pohybuje od 20 cm do více než 100 cm. Pro větší hloubky, 60 až 100 cm, do přírodních vodních nádrží se hodí leknín bílý (Nymphaea alba), leknín hlíznatý (Nymphaea tuberosa) a stulík žlutý (Nuphar lutea). Pro nejpoužívanější hloubky nádrží 40 až 80 cm jsou vhodné středně bujné rostoucí lekníny. Je zde široký výběr kříženců i kultivarů různých barev, velikostí i plnosti květů. Vhodné jsou kultivary leknínu bílého (Nymphaea alba) 'Attraction', 'Marliacea Chromatella', 'Rosea', 'rubra', 'Albida', leknínu hlíznatého (Nymphaea tuberosa) 'Rosea', leknínu voňavého (Nymphaea odorata) 'sulphurea'. Pro nejmenší hloubky 20 až 40 cm se hodí miniaturní lekníny, jako jsou kultivary leknínu voňavého (Nymphaea odorata) 'Sioux', 'pygmaea Alba', 'pygmaea Helvola' i var. pumila a 'Minor' a další druhy leknínu - Nymphaea sanguinea a N. tetragona.
Plocha listů, kterou zabírají jednotlivé kultivary, se liší a pohybuje se od 0,25 m2 u kultivarů 'pygmaea' přes 0,5 m2 u kultivarů 'Sioux', 'Purpura', 'Froebeli', 'Laydeckeri' po 1,0 m2, kterou zabírají skoro všechny středně rostoucí druhy. Kultivary 'Chromatella', 'Marliacea carnea' apod. se rozrůstají na ploše 1,5 m2 a některé nejmohutnější druhy pokryjí až 2 m2 vodní hladiny.
Vhodné bažinaté rostliny
Výsadby v nádržích doplňujeme bahenními rostlinami s čárkovitými nebo drobnými listy, jako jsou Truskavec (Hippuris vulgaris), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), okrasa okolík (Butomus umbellatus), šípovka (Sagittaria sagittifolia), žabník (Alisma Plantago-aquatica), sítina ( Juncus), škripina (Scirpus tabernaemontanus), pálka (Typha minima), stolístek (Myriophyllum verticillatum). Obvykle však nesnášejí velkou hloubku, nemají být hlouběji než 20 až 30 cm, proto je umísťujeme do připravených vybudovaných kazet v nádržích nebo dáváme do vody v květináčích či koších, které podložíme.
Vlhkomilné druhy
Okolí jakéhokoliv vodního prvku může tvořit výsadba vlhkomilných i některých bahenních rostlin, případně i nízkých dřevin. Vhodných rostlin na výsadbu je dostatek, můžeme si vybrat od nižších (20 až 30 cm) až po vysoké (1,5 m). Mezi nížší druhy patří blatouch (i plnokvěté Caltha palustris 'Plena'), prvosenky (Primula rosea, P. florindae, P. japonica), zběhovec plazivý (Ajuga reptans), žlutohlav evropský (Trollius europaeus), pomněnka (Myosotis palustris), máta vodní (Mentha aquatica), čarodějka (Mimulus tigrinus) a všechny druhy Aronovi (Arum). Ze středně vysokých jsou to Tužebník (Filipendula), kokorík (Polygonatum), kuklík potoční (Geum rivalů) a více druhů kosatců (Iris pseudacorus, I. sibirica, I. kaempferi). Z nejmohutnějších krásně kvetou jazyčník (Ligularia) a rodgerzie (Rodgers). Agresivnější vlhkomilné a bahenní rostliny (trávy, sítina, třtiny) vysazujeme raději v nádobách, aby nám neutlačovali kvetoucí rostliny.
Výsadbu můžeme doplnit i vlhkomilnými trvalkami, jako jsou středně vysoké Astilbe (Astilbe), Lilijice (Hemerocallis), čerkáč tečkovaná (Lysimachia punctata), Vrbica vrbolistý (Lythrum salicaria), žlutohlav čínský (Trollius chinensis) i tieňomilná funkia (Hosta) a Bruner ( Brunnera). Na stinná místa můžeme vysadit kapradiny, ale i plazivé druhy vrb (Salix reticulata, S. herbacea).
Autor: Lenka Kostková
