Jak na zahradní jezírka a rybníčky?
Voda je důležitějším kompozičním prvkem v zahradě. Vytváří neopakovatelnou romantickou atmosféru, do sadové kompozice vnáší dynamiku a vizuální sílu. Voda v symbióze s okolím vytváří hodnotné mikroklima. Vodní plochu lze založit téměř na jakémkoliv pozemku - na malém i velkém. Dokonce i na balkóně si můžete vybudovat jezírko s rostlinami ve vodotěsné nádobě. Před plánováním a realizací umělé vodní plochy v zahradě je třeba si uvědomit některé důležité skutečnosti.
Jezírka a rybníčky
Založení vodní zahrady nemusí být finančně náročné, jinak je to s péčí o ni. Systematicky se starat o umělou vodní plochu a její vegetaci je poměrně časově i technicky náročné. Plánovaný vodní prvek by měl úměrně odpovídat velikosti zahrady. Také terén zahrady vypovídá o tom, jaký druh vodní plochy je vhodné zvolit. Mezi nejčastěji budované zahradní vodní plochy patří jezírka a malé rybníčky. Můžete je umístit na kterékoliv místo. Výjimkou jsou skalnaté a nerovné terény, ačkoli v některých případech může být členitost terénu výhrou a předpokladem k vybudování zajímavé vodní kaskády nebo umělého vodopádu. Nejméně vhodným místem pro zakládání jezírek je jižní svah pro nežádoucí přehřívání vody a množící se řasy. Ideálními jsou východní, jihovýchodní a severní strany. Okrasné jezírko by nemělo být na místě, kde je celý den stín. Ani nejníže umístěné části zahrady, tzv. jámy, nejsou vhodné pro jeho výstavbu, neboť hnojiva a postřiky ze zahrady by mohly splavit přímo do vody.
Pro založení vodní zahrady je nejvhodnější slunné stanoviště. Vytváří ideální podmínky k pěstování nejkrásnějších vodních rostlin - leknínů. Tyto atraktivní rostliny potřebují denně šest až osm hodin slunečního svitu. Dobře se jim daří ve vodě s teplotou 20 až 25 °C, tu jim zaručí právě slunečné místo. V případě menších vodních ploch, jako jsou jezírka, však mohou na slunečném stanovišti nastat problémy s přehříváním vodní hladiny. Jezírko umístěné na takovém místě by mělo být denně přibližně tři až čtyři hodiny ve stínu. Ideální je, pokud na jihovýchodní a jihozápadní straně jezírka ve vzdálenosti alespoň pět metrů od něj rostou vyšší stromy - nejlépe vlhkomilné druhy. Zde je však třeba dát pozor na agresivní kořeny těchto stromů, které se mohou rozrůst a poškodit břehy vodní plochy, případně mohou odčerpáváním vlhkosti zabránit růstu jezerní vegetace.
Svůj půvab má i vodní plocha ve stínu. Nevýhodami jsou nedostatek světla, chlad a vlhko. V těchto plochách můžete pěstovat rostliny, které vynikají atraktivním olistěním, například kapraďorosty. Největší nevýhodou takového místa je, že do vody mohou ze stínících stromů a keřů padat odkvetlé květy, listí, pyl nebo vyzrálá semena dřevin. Proto v kritických obdobích roku je třeba přes jezírko natáhnout speciální síť.
Tvar a velikost vodního prvku
Tvar jezírka by měl korespondovat se stylem zahrady. Pokud bude v blízkosti domu, je vhodné navrhnout pravidelný geometrický tvar, bude-li dále od domu, lze zvolit nepravidelný tvar. Jezírko nepravidelného tvaru lze umístit i ve skalce. V menších zahradách vynikne vodní plocha s přísnými geometrickými tvary - okrouhlá nebo přímková. Není to však pravidlem. Při plánování by se nemělo zapomínat ani na chodníky (vysypané kameny nebo štěrkem). Odpočívadla by měla být v přiměřené blízkosti jezírka, abyste mohli při sezení pozorovat vodní hladinu. Při větších jezírkách jsou ideálním místem pro pozorování dřevěné můstky nebo jakési terasy - paluby nad vodní plochou.
Optimální rozloha vodní plochy zahradního jezírka je 25 m2. Při ploše větší než 100 m2 lze hovořit o zahradním rybníčku. Ideální je, když na metr čtvereční vodní plochy připadá 350 l vody. Při zakládání fóliových jezírek je důležité vypočítat množství potřebné fólie a geotextilie, která se ukládá pod fólii na zarovnanou vrstvu písku. Jezírko by mělo být hluboké alespoň 80 až 100 cm, což je ideální pro pěstování leknínů a chov některých druhů ryb. Pro ostatní vodní rostliny je vhodná hloubka 20 až 60 cm. Při zakládání fóliového také plastového jezírka je třeba zamaskovat jejich nevzhledné okraje (nejlépe pomocí říčních oblázků). Neměli bychom zapomínat ani na osvětlení. K vodním plochám přírodního charakteru se hodí spíše nadzemní osvětlení umístěné na sloupku. Do nádrží geometrických tvarů lze osvětlení umístit i pod vodní hladinu.
Plasty, fólie, jíl nebo beton
Při zakládání okrasné zahradní vodní plochy je důležité přihlížet především na trvanlivost, nepropustnost, ekologičnost materiálu, možnost přirovnání ke stylu dané zahrady, jednoduchost údržby a také to, zda poskytuje podmínky pro pěstování vodních rostlin. Pro vybudování zahradního jezírka jsou v současnosti k dispozici hotové plastové nádrže (jsou ideálním řešením pro malé zahrady), rozličné hydroizolační fólie, beton, Hydros, jílovité směsi. Nedoporučují se některé druhy plastových fólií, staré betonové nádrže, litinové vany, případně plechové sudy.
V poslední době náš trh doslova zaplavily hotové nádrže vyrobené z termoplastických látek. Jsou odolné proti UV záření, extrémním povětrnostním vlivům a co je velmi důležité - jsou dostatečně odolné i proti vzrůstajícímu tlaku kořenů rostlin. Mají hloubku 80 až 100 cm. Vnitřek členěné miskovité prolákliny umožňuje pěstovat rostliny, které mají často odlišné požadavky na výšku vodní hladiny. Tyto nádrže jsou vhodné zejména do menších zahrad a členitého terénu. Jejich předností je, že při rekonstrukci zahrady je lze bez problémů přestěhovat na jiné místo. Pro pěstování některých druhů bahenních rostlin se nedoporučují, protože voda se v nich rychleji přehřívá a snižuje se obsah kyslíku, což je škodlivé pro vodní živočichy. Cenově dostupné je založení fóliové vodní plochy libovolného tvaru - zahradního potoka, vodopádu nebo umělé vodní kaskády. Díky své elastičnosti je fólie univerzálním materiálem - je odolná proti vyšším teplotám, UV záření, mrazu a dalším chemickým vlivům. Když však není dokonale začleněna do okolí, působí rušivě.
Velkou pozornost je třeba věnovat maskování okrajů jezírka. To platí i o stěnách, které působí přirozeně až tehdy, když se potáhnou tzv. "Vodní patinou". Na budování vodních ploch lze použít především PVC fólii, gumokaučukovou fólii (EPDM), která je však dražší, nebo tužší fólii z polyetylénu (PE). Fólie se dá tvarovat tak, aby kopírovala terén vyhloubené jámy. Dalším materiálem je tvarovaný polyester, vyztužený skelným vláknem. Nevýhodou betonového jezírka je, že se těžko odstraňuje. Kromě toho jeho stěny se musí natřít ochranným nátěrem. Během tuhých zim může praskat. Konečně ani vodním rostlinám se v betonových nádržích nedaří tak dobře jako ve fóliových, případně v jílových. Jedinou předností je snad jen to, že beton snese větší hmotnost vody a má delší životnost.
V zahraničí (zejména v Anglii a Nizozemsku) se při budování umělých vodních ploch běžně využívají i materiály jako je jíl a Hydros, které velmi dobře zadržují vodu. Budování jezírek pomocí těchto materiálů je časově i finančně náročné, ale výsledek je dokonalý. Současným trendem jsou také přírodní vodní nádrže, v nichž se dá, s výjimkou pěstování zeleně a chovu okrasných ryb, i koupat.
Vodní a bažinaté rostliny
Každé vodní ploše, i uměle vybudované, dávají okrasný efekt rostliny. Sortiment vhodných rostlin je bohatý. V současnosti se využívá zejména osazování vodními, bahenními a plovoucími rostlinami. Během vegetačního období se hladina obklopená bujnou vegetací téměř ztrácí (přibližně tři roky po výsadbě se rostliny desetinásobně rozrostou). Čím je skladba vegetace pestřejší, tím lépe. Rostliny by měly tvořit asi třetinu vodní plochy. V takovém prostředí žije množství vodních a vlhkomilných živočichů, například žáby, vážky či ryby (těm vyhovují větší jezírka s hloubkou vody nejméně 80 cm). S výsadbou rostlin je třeba začít koncem dubna, nejpozději v květnu. Předpěstované vodní rostliny se vysazují i s kořenovými baly do košů se speciálním substrátem, který si můžete koupit v zahradnictví. Aby si rostliny vzájemně neubíraly životní prostor, je třeba mezi nimi zachovat dostatečný odstup.
V hluboké zóně jezírka (80 až 120 cm) se nejlépe daří leknínům (vyžadují vodní plochu větší než 2 m2). Při výběru leknínů je třeba mít na paměti, že některé druhy rostou rychleji a ne všechny kultivary přezimují venku bez poškození. Zóna mělčin (s výškou vodního sloupce 40 až 60 cm) vyhovuje rostlinám, kterým nevadí časté kolísání vodní hladiny. Takové rostliny se nejčastěji pěstují ve speciálních vegetačních koších, které zabraňují jejich agresivnímu a nežádoucímu rozšiřování do okolí.
Mezi druhy typické pro tuto zónu patří Truskavec (Hippuris vulgaris), Pontedera (Pontedera cordata), puškvorec (Acorus calamus), Vachta (Menyanthes trifolii), Orobinec (Typha minima), přesličky (Equisetum fluviatilis) nebo kosatec (Iris kaempferi). Kouzlo dodávají jezírkům i některé ponořené a plovoucí rostliny. Příkladem je stolístek (Myriophyllum), který zajišťuje biologickou rovnováhu v jezírku. Plovoucí rostliny mohou svými listy zajímavě pokrýt výraznou část vodní hladiny. Důležitou součástí okrasného jezírka je i pobřežní zóna. Zde lze pěstovat opravdu široké spektrum okrasných rostlin. Při výběru je třeba vzít v úvahu individuální požadavky jednotlivých druhů rostlin na vlhkost půdy, půdní reakci, světlo, případně charakter růstu.
Na zastíněné břehy jezírek je vhodný blatouch (Caltha palustris) a kontryhel (Alchemila mollis), na sluneční mochnička trojčetná (Waldsteinia trifolia), zběhovec (Ajuga reptans) nebo čerkáč (Lysimachia numularia). V případě menších jezírek je vhodné do pobřežních zón vysazovat nejprve nížší druhy, do kterých se později začlení vyšší. V blízkosti jezírek lze vysadit i nádherné a kvetoucí Astilbe (Astilbe), Rodgers (Rodgers podophylla), Lilijice (Hemerocallis), bergénie (Bergenia cordifolia), bohyška (Hosta), Bruner (Bruner macrophylla), Udatna lesní(Aruncus dioicus), atraktivní a žlutě kvetoucí Lysichiton americanus, kontryhel (Alchemilla mollis), tužebník (Filipendula palmata) či různé druhy kapraďorostů a prvosenek. Většího efektu dosáhnete, pokud se některé z těchto rostlin objeví i v jiných částech zahrady.
Autor: Lenka Kostková
