Jak na zahradní potůček?
V zahradě se mohou vyskytnout dvě základní situace. V prvním případě přes pozemek protéká přirozený potůček. Mnohem častěji je však pozemek bez přirozeného vodního toku, ale terén zahrady umožňuje jeho zřízení a majitel zahrady ho touží mít.
Přirozený potůček
Přestože jde o poměrně vzácnou situaci, existují zahradní pozemky, přes které přirozený potůček protéká. Ještě méně časté však je, pokud protéká na vhodném místě i z hlediska kompozičního řešení zahrady. Nejčastějším případem je zavodnění okraje pozemku nebo jeho nejnižší částí. Proto i přirozený tok je často nutné přesměrovat, vždy je vhodné upravit mu koryto a někdy ho můžeme využít k napojení jezírka či rybníčku.
Přirozený tok je charakteristický tím, že kromě horského prostředí protéká vždy různě silnou vrstvou půdy, proto jeho přirozené koryto je bahno a neuchovává vodu vždy čistou a průzračnou. Vhodnou úpravou břehů i dna se snažíme co nejvíce zabránit kalení vody v toku. Při úpravě toku je třeba pamatovat na to, že vnější linie břehu v zatáčkách toku podmývá proudící voda, proto je nutné je zpevnit kamenem nebo dřevěnými palisádami. Dno je třeba vysypat pískem a kamínky - oblázky - není vhodné ho nepropustně vydláždit. Všechny významnější zásahy do přirozeného vodního toku (odvedení části vody, stavba hráze) však musí být legalizovány projednáním s územně příslušným vodohospodářským orgánem (pokud jde o pstruhový či jinak rybářský obhospodařovaný potok, také s místní organizací rybářského svazu).
Umístění umělého potůčku
Zatímco přírodní potůček obvykle pozemkem protéká, umělý potok musí začínat i končit na pozemku zahrady, je proto důležité, aby působil přirozeně. Tomu musí být přizpůsoben začátek, linie toku i jeho ukončení. Z hlediska umístění je velmi důležité, aby byl celý tok dobře viditelný (i slyšitelný) z více míst zahrady i domu. Potok může začínat pramínkem vytékajícím z terénu, vodopádem, pramenný kamenem, mokvajícím prameništěm, menším jezírkem nebo rybníčkem na úpatí skalky. Nejvyšší bod terénu zahrady (nebo skalky) není vhodným místem, neboť pramen by působil nevěrohodně (v přírodě prameny vytékají zpravidla z úpatí svahů). Velmi vhodné je však napojení potůčku na přehradu umístěnou na terase a odvádění vody z ní do nižších poloh zahrady.
Pokud máme v zahradě více místa, je vhodné vytvarovat linii toku v několika obloucích (2 až 3) a přerušit ji hlubočinami nebo rozšířit do jezírka. Pokud je pozemek menší a potok mezi pramenem a ústím krátký, je nevhodné dělat oblouky. Lépe je volit rovnou linii, ale strmější koryto a nechat vodu protékat přes stupně a kaskády. Umělý potůček ukončíme jezírkem, rybníčkem, vodní nádrží nebo uměle založenou bažinkou. Při použití uzavřeného oběhu vody však musí potůček končit v akumulační nádrži s dostatkem vody, do níž lze vložit čerpadlo.
Proporce a rozměry
Při plánování potoka bereme v úvahu především profil terénu zahrady a z něj vyplývající možný spád. Délka potůčku závisí nejen na velikosti pozemku, ale i na převýšení, kterého můžeme na něm dosáhnout. Pro celkově proporcionální působení je však důležitá zejména šířka toku - pro menší zahrady či užší pozemky je třeba volit menší šířku toku, ve větších zahradách mohou být potůčky i širší, ale vždy je důležitý správný poměr šířky k celkové délce toku. Pro obytné zahrady je vyhovující šířka od 30 do 100 cm (s rozšířením v místech hlubočin).
Při určování hloubky koryta musíme mít na paměti, že dno se ještě bude vzhledově dotvářet vrstvou sypaného materiálu, nad kterou bude proudit voda, proto musí být založeno asi o 20 cm hlouběji, než je plánovaná konečná úprava. Tloušťka vodního proudu se pohybuje od 5 do 20 cm, přičemž je vhodné jej na jednom nebo více místech přerušit hlubší částí a vytvořit hlubočinu nebo jezírko (40 až 60 cm) vhodné pro drobné vodní živočichy a ptáčky. Hloubka potoka proto musí být od 30 do 50 cm (hlubší části 50 až 70 cm), spolu s propustnou vrstvou štěrku nebo písku na dně.
Modelace linie a koryta toku
Délková modelace vychází z trasy vytýčení koryta. Dbáme při ní na to, aby směrem k ústí podélný profil klesal. Pro pomalé plynutí (nížinný potůček) postačí sklon 2 až 4%, což je 2 až 4 cm výškového rozdílu na 1 m délky koryta. Pro umělý potůček s charakterem horské bystřiny je nezbytný větší spád a kaskádovité modelování koryta vytvořeno tak, že mnohem plošší stupně, z nichž voda padá, se střídají s malými hlubočinami, kde se shromažďuje a v nichž zůstává, i když v potůčku voda neproudí. Příčný profil koryta má mít miskovitý tvar, jehož prohloubení závisí na strmosti toku. Pro mírně tekoucí vodu je vhodné miskovité koryto s více kulatým dnem. Pro prudce tekoucí vodu stačí profil mělké ploché misky.
Materiál koryta
Koryto umělého potůčku musí být vytvořeny tak, aby byla zajištěna maximální nepropustnost, aby se nám voda ze systému neztrácela. Vhodným přírodním materiálem je jíl, z umělých materiálů fólie (PVC, PE), beton, laminát, laminátový prefabrikát.
Koloběh vody
Proudění vody v uměle založeném potůčku dosáhneme pomocí vodního čerpadla, vytvářejícího nucený oběh vody v uzavřeném systému. Čerpadlo umísťujeme v nejnižším bodě soustavy - jezírka nebo nádrže - nejlépe na betonovou desku. Tlakovou hadicí nebo potrubím napojeným na čerpadlo vracíme vodu na nejvýše položené místo, kterým je pramenný kámen, vývěrové místo, pramenité jezírko apod. Hadici (nebo potrubí) vedoucí k prameni umísťujeme pod terén vedle linie toku tak, aby byl zajištěn její rovnoměrný spád, a aby při odstavení potůčku na zimu mohla z ní pohodlně vytéct všechna voda.
Pro spolehlivé fungování systému je důležité umístění čerpadla, jeho výkon v litrech za minutu a dopravní (výtlačná) výška vhodná pro navržené řešení. Aby měl potůček dostatečný proud vody a pěkně zurčel, musí jím protékat nejméně 50 až 60 l vody za minutu. Do koloběhu je třeba vodu občas doplňovat, neboť z potůčku se odpařuje výrazněji než z jezírek a ztráty vznikají i postřikováním proudů vody v kaskádách. Množství protékající vody závisí zejména na šířce potůčku. Nejvýhodnější je použít jako základ systému ponorné elektrické čerpadlo, které můžeme umístit přímo do vody spodní nádrže.
Dotvoření koryta
Správné uložení kamenů je nejdůležitější prací při modelování toku, proto mu musíme věnovat náležitou pozornost. Kameny je třeba ukládat tak, aby proud vody tekl přes ně. Příčné stupně v mělčích úsecích potůčku s charakterem horské bystřiny vytváříme pomocí kamenů usazených do maltového lože. Na povrch dna nasypeme v prudších spádech oblázky a menší oblázky, v mírnějších písek. Odnášením písku bráníme vytvářením nízkých hrází pod vodou, nízkých peřejí a valů v rozmezí 1 až 2 m.
Břehy potůčku
Aby potůček působil přirozeně a esteticky, musí být dobře sladěný se svým okolím a přístupný i pro pozorování zblízka. Je proto důležité lemovat jeho tok doprovodným rostlinstvem a na vhodném místě nebo místech vytvořit možnost přechodu přes tok pomocí můstku nebo stoupajících kamenných desek umístěných nad hladinou.
Můstky a průchody
Umístění můstků a průchodů přes vodu i použitý materiál by měly vycházet ze stylu zahrady a z charakteru potůčku. Můstky umísťujeme na nejužších místech potoků (nebo vodních nádrží), přičemž vzdálenost by v místě přemostění neměla překročit 1 až 1,5 m. Stoupající přechody mohou být zhotoveny z nepravidelných desek z přírodního kamene nebo dlaždic různého tvaru a z různého materiálu. Při stavbě těchto přechodů počítáme s délkou kroku a nutností stabilního zakotvení jednotlivých desek. Průchody se obvykle vedou přes nejmělčí místa.
