Jak na zahradu u řadového rodinného domu?
Co je negativem zahrady u řadových rodinných domků? Je štíhlá, dlouhá a vtěsnat sem terasu s posezením tak, aby byla i efektní, dá zabrat.
Jakkoli jsou řadové rodinné domy oblíbenou a dostupnější variantou běžného rodinného domu, jejich nejbolestivějším místem bývá právě zahrada. Protože každý z majitelů jednoho domu v rámci řadovky chce mít právě ten svůj kousek země, jsou takové zahrady více dlouhé než široké. Vtěsnat do úzkého pásu zahrady terasu, posezení, trávník, vodní plochu, trvalkové záhony, kousek půdy na pěstování zeleniny a místo pro děti, je úkol zdánlivě nadlidský.
Konec nudným pozemkům
Není nic nudnější než dlouhý pozemek se záhony rostlin a keřů po jeho bocích. To, co do zahrady potřebujeme dostat, jsou především kulisy, které potlačí "úzkost" pozemku a rozdělí jej na menší části. Protože pravidelnému úzkému pozemku ostře dominují úhly a hrany, je třeba jejich efekt potlačit a prostor rozšířit, nejlépe kruhovými nebo kulatými tvary. Dobře se to podaří kulovitě tvarovanými dřevinami, vlnícími se hranami záhonů, zahnutou cestou nebo jen terasou vydlážděnou do kruhu nebo kulatým stolem se židlemi.
Velmi vhodné je také prostorové rozčlenění pozemku. Není třeba mít hned pozemek ve svahu, abychom mohli v zahradě vytvořit vyvýšenou terasu nebo část. Už malé výškové rozdíly opticky výrazně naznačují, že začíná nový prostor. To lze snadno docílit například pomocí dřevěných trámů nebo kamenných stěn.
Na plot se musí šalamounky
Poměrně častým nešvarům zahrad u řadových rodinných domků jsou různě pojaté hranice pozemku. Zatímco soused zleva zvolil pro oplocení vysokou zeď, z druhé strany je pozemek ohraničen nízkým drátěným plotem. Co s tím? V podstatě se dá říci, že ideálním řešením oplocení úzké dlouhé zahrady je žádné oplocení. Vysoké zdi či plné ploty zahradu ještě více zužují. Pokud už s nimi nemůžeme nic udělat, je vhodné je alespoň natřít co nejsvětlejší barvou, která odráží světlo a prostor alespoň prosvětluje. Vhodnější je hranice pozemku pouze naznačit, například keřovou výsadbou, skupinou kamenů, nízkým živým plotem, kamennou stěnou. Přísnost a strohost vysokých zdí také dobře zmírní popínavé rostliny, které zároveň potlačí pravidelnost hranic pozemku a vnesou do zahrady další množství barev.
Žádné vysoké rostliny, ale raději rostliny menšího vzrůstu
Důležitým prvkem v úzkých zahradách je dostatek světla. Vyhýbejme se proto na tomto místě nadmíru vyrůstajícím druhům jehličnatých i listnatých dřevin a volme spíše zakrslejší kultivary. Ty dodají zahradě výraznou strukturu, avšak neomezí nepatřičně její prostor a světelné podmínky. Totéž platí o barvách: zatímco ostré barvy jako žlutá a červená na sebe okamžitě přitáhnou pozornost a podvědomě tak prostor zmenší, studené barvy zajišťují dostatečný odstup od pozorovatele a zahradu opticky zvětšují. Každý záhon květin je zdánlivě větší než ve skutečnosti, pokud do jeho nejvzdálenější části vysadíme modré květiny.
Nejčastější chyby v úzkých zahradách
Dlouhé záhony a cesty vedoucí přímo celou zahradou.
Příliš mnoho druhů rostlin a dřevin.
Vysoké stromy s mohutnou korunou vrhající stín a působící ponuře.
Příliš mnoho různých prvků a dekorací tříštící celkový dojem.
Přemíra barev květů, v zahradě vzniká chaos.
Velké množství jehličnanů, zahrada působí tmavě.
Vysoké ploty a proti pohledové clony zahradu ještě více zužují a zastiňují.
Autor: Lenka Kostková
