Stavební prvky v rekreační zahradě
Stavební část zahrady umožňuje pohodlné a bezpečné využívání zahradní plochy za každého počasí a zároveň má chránit celý pozemek před náhlými abiotickými jevy (přívalové srážky, sesuvy apod.). Stavební část zahrady tvoří drobné architektonické stavby, stavební a technické prvky, jako jsou opěrné zdi, vyrovnávající terénní rozdíly, dlážděné povrchy, oplocení, schodiště z kamene, chodníčky, trvalé stavby (pergoly, altánky, jezírka).
Opěrné zdi a zídky
Úpravu svažitého terénu (terasování) řešíme pomocí opěrných zdí a zídek. Sklon svahu, blížící se poměru 1: 1 (45 °), se musí, bez ohledu na druh půdy a její povrchovou úpravu, zajistit opěrnými zdmi. Konstrukční pevnost opěrných zdí závisí na stavebním a spojovacím materiálu, ale zejména na správně zvoleném poměru výšky nad základové a základové části zdiva. Stabilita je ovlivněna hmotností zdiva, hloubkou založení (až do původního terénu) a dobrým odvedením vody v přiléhajícím zásypu (s drenážní funkcí). Do rekreační zahrady se hodí opěrné zdi z přírodního kamene, betonu, případně v menší míře z tvrdě pálených mrazuvzdorných cihel (nebo jejich kombinací). Z lomového kamene je nejvhodnější žula, rula, syenit, hutný pískovec, vápenec, jako spojovací materiál lze použít cementovou maltu (do suchých zídek se dává prosévaná zemina). Pro trvanlivost zdi je důležitá izolace proti vzlínající zemní vlhkosti a ochrana konstrukce shora před srážkovou vodou (nejvhodnější jsou ploché přírodní kameny nebo tvrdě pálené cihly).
Opěrné zídky s Gabiony
U opěrných zídek je nejnákladnější složkou vhodný kámen. Využití levnějšího kamene umožňuje kombinování drátokamenné konstrukce Gabiony. Gabionové bloky se používají jako prefabrikované nosné díly při stavbě opěrných zídek i na podchycení a zpevnění svahů (případně i koryt vodních toků). Drátěné koše menších rozměrů se montují přímo na místě a pak plní lomovým kamenem nebo kombinací kamene na pohledové straně a zeminy uvnitř. Využívá se levnější kámen menších rozměrů, který není vhodný pro zděné zdi. Gabiony se ukládají na upravenou základovou spáru. Konstrukce nepotřebuje samostatný drenážní zásyp, neboť je propustná.
Suché zídky
Suché zídky se hodí všude tam, kde chceme vytvořit jemný, nenásilný přechod mezi úrovněmi, i využít působení rostlin. Nejpůsobivější jsou kamenné zídky z neopracovaného lomového kamene kladeného nasucho nebo i z částečně opracovaných kamenů a kamenných desek. Vhodný je pouze kvalitní přírodní kámen s minimální smáčivostí, nejlépe z místního zdroje. Suché zídky se staví zpravidla do výšky 1 m, přičemž doporučená šířka je 40 cm, lícová strana zdiva směrem do výšky oproti základu ustupuje. Při stavbě suché zídky se namísto malty použije dobrá prosévaná zahradní zemina, do které se zasadí suchomilné skalničky. Odvodnění zídky je velmi důležité pro jeho životnost. Ve spodní vrstvě se při zdění vynechá několik štěrbin, které budou stavbu odvodňovat a prostor za zídkou se vyplní pórovitým materiálem (štěrkem), aby se zajistila drenáž.
Schody
Pro spojení různých úrovní terénu, které vytvoříme při úpravách příliš strmého terénu, budujeme schody a stupně. Umístění schodišť musí vycházet z modelace terénu, ale důležitá je logika umístění (vychází ze spádu pozemku) a rozumný rozsah. Schody se umisťují všude tam, kde je třeba překonat stoupání rychleji nežli 10 ° (výškový rozdíl 1 m na 10 m vzdálenosti). V zahradě je důležitá pohodlnost schodů, proto pokud je třeba, překládáme je odpočívadly, nebo změnou směru ramen zmírňujeme strmost schodiště. Schody musí být čitelné i při rychlé chůzi, protože základní požadavek, který musí v zahradě splňovat, je bezpečná chůze. Vhodná šířka schodiště je nejméně 80 cm, úhel stoupání nejvýše 45 ° a důležitá je i šířka (hloubka) jednotlivých stupňů v poměru k výšce stupně. Povrch schodů musí být zdrsněn nebo musí být neklouzavý, neboť vnější schodiště se používá za každého počasí (i za deště a mrazu). Kamenné schody nebo betonové stupně jsou trvanlivé, ale poměrně nákladné. Náhradní řešení představuje systém nenáročných stupňů s podstupnicemi vyrobenými z napuštěných dřevěných trámů, betonových desek nebo zapuštěných betonových sloupků. Nášlapnou část zde tvoří zhutněná vrstva drobného štěrku nebo štěrková vrstva přeložena jednotlivými dlaždicemi. Schody se dají vytvořit i ze svépomocí vyrobených betonových prefabrikátů.
Zpevněné plochy a chodníčky
Zpevněné plochy a chodníkové linie umožňují využívání zahrady za každého počasí, proto jsou nezbytnou součástí zahrady. Efektní a nejlépe udržovatelné jsou dlážděné povrchy, mohou však být vytvořeny i ze zhutněného štěrku kombinovaného s několika kusů dlažebního kamene (což je levnější varianta). Dlažbu můžeme vytvořit z větších i menších dlažebních prvků a v různé kombinaci vzorů. Vhodným materiálem jsou kamenné nebo betonové desky, (tvrdě) pálené cihly, drobné čedičové (nebo betonové) kostky, svépomocí vyrobené dlaždice nebo betonový povrch z litého betonu s rýhami napodobující pokládanou dlažbu. Větší plochu terasy nebo odpočívadla můžeme připravit s mezerami a ty osadit nízkými trvalkami, snášející sešlapávání, čímž dosáhneme přírodního vzhledu úpravy. Šířka hlavních chodníků je 1 až 1,5 m, přes záhony nebo trávníkovou plochu postačí i 0,6 až 0,8 m.
Pro nejjednodušší, málo zatěžované chodníky stačí hloubka konstrukce 10 cm (a pískové lůžko pro dlaždice), dlážděné více zatěžované potřebují 15 až 20 cm (pískovou vrstvu a štěrkový podklad), příčný profil by měl být mírně vyklenutý (uprostřed zvednutý nad okraje o 3 až 4 cm) nebo jednostranně spádovaný, aby dešťová voda rychle odtekla z povrchu. Pro trvanlivost povrchové úpravy je důležitá dostatečně únosná a zhutněná podkladová vrstva štěrku s drenážní funkcí a spádování povrchu plochy směrem od stavby. Dlažbu lze ukládat do pískového lože, do cementové malty nebo na suchou sypkou betonovou směs. Použití geotextilie (klade se na připravenou zhutněnou plochu) pod nosné štěrkové vrstvy ochrání konstrukci před prorůstáním rostlin a usnadní následnou údržbu. Doplňkové prvky stavební části, kromě základních prvků stavební části, které jsou zcela nezbytné pro využívání rekreační chatky a jejího okolí, existuje i řada dalších prvků, zpříjemňujících pobyt v zahradě a umožňujících vyniknout i vegetačním prvkům - vybraným rostlinám: pergola detailně zviditelní na své konstrukci popínavou vistárii, v jezírku se představí lekníny a jiné vodní rostliny, skalka soustředí alpínské druhy rostlin.
Jezírko, hlubinka
Vodní plocha většího jezírka nebo menší hlubinky oživí okolí vnesením nové dimenze života do okolního prostředí. Voda samotná dokáže přilákat nejen vodní živočichy a hmyz, ale i další suchozemce z řad živočišné říše, poskytuje prostor i specifickým druhům rostlin a své okolí vždy oživí. Při návrhu jezírka v rekreační zahradě je třeba pečlivě vybrat vhodnou velikost vodní plochy s ohledem na četnost pobytu. Voda se v letním období rychle odpařuje zvláště z menších a mělčích ploch, u nichž je nutno počítat s častým doplňováním a také zařízením na nasycování (vodomet, vodopád). Do rekreační zahrady je vhodné hlubší betonové nebo fóliové jezírko s dlážděnými břehy, osazené vodními rostlinami (s rybami nebo bez nich), kde na filtraci vody postačí jednoduché zařízení. K odpočívadlu nebo terase můžeme umístit malou okrouhlou vodní plochu - hlubinu - s průměrem 60 až 100 cm (a hloubkou 80 až 100 cm), s jednou-dvěma rostlinami na detailní pozorování vodní hladiny.
Pergola
Pergola je lehká nadzemní stavba, umožňující příjemné zastínění vybraného místa, ale slouží i jako opora pro popínavé rostliny a v kombinaci se závětrnou stěnou nebo treláží může zmírnit (nepříjemné) provětrávání daného místa. Pergolu tvoří dva základní konstrukční prvky - vertikální nosné sloupy ukotvené v podkladu a horizontální příčné prvky (vazníky) ve výši, kde jsou navzájem spojeny tak, aby konstrukce byla stabilní a samonosná. Velikost prvků, charakter materiálu, případně jeho kombinace ovlivní celé vyznění stavby. Do rekreační zahrady se hodí masivnější celodřevěné i (se zdivem) kombinované pergoly. Při rozhodování o materiálu horizontálních prvků pergoly, je třeba vzít v úvahu i způsob popínaní vybrané otáčivé dřeviny, kterou chceme na oživení pergoly použít.
Venkovní krb
Pobyt v rekreační zahradě nám zpříjemní venkovní krb doplněný grilovací mřížkou. Individuální nároky nejlépe splňuje venkovní zděný krb, charakteristický tím, že materiál na jeho stavbu si můžeme zvolit tak, aby ladil s bezprostředním okolím - se soklem chaty nebo chalupy, závětrnou stěnou, případně dlažbou odpočívadla (což je výhoda oproti prefabrikovaným kupovaným zahradním krbům). Ztvárnění celé stavby může být robustnější, zdivo podle použitého materiálu hrubší. Na ztvárnění exteriérových krbů je vhodné cihlové škvárované zdivo z klinkrových pálených, šamotových i klasických cihel (zdivo je vhodné omítnout) nebo spárovaného přírodního kamene, který spojujeme cementovou maltou. Měl by být umístěn na odpočívadle nebo terase tak, aby měl kolem sebe dostatečně velkou, zpevněnou manipulační plochu. Potřebné je místo na přípravu jídla, ale i složení paliva (suchého i sušícího se dřeva). Plochu je nejlepší vydláždit nebo vysypat nehořlavým materiálem (štěrkem).
Místo s krbem by mělo být i vhodně zastíněné před ostrým sluncem a kryté i před nepříznivým počasím pergolou nebo stříškou (krb neumísťujeme pod koruny stromů). Při výběru materiálu a ztvárňovaní stavebních prvků rekreační zahrady je třeba brát v úvahu, že zahrada bude jistý čas během týdne bez aktivního dozoru přítomného majitele, proto by všechny prvky měly být robustní a masivní, ne z lákavých (drahých) materiálů, těžko odmontovatelné, ne volně položené, zajištěné konstrukčně i umístěním. Vhodné jsou kombinace dražšího a levnějšího materiálu, využití zbytkového materiálu (dřevo, kámen, dlažba) a opakované využití již jednou použitých materiálů.
Autor: Martina Dvořáková
