Suchá květinová zídka
Suchá květinová zídka je nižší opěrná zídka postavena z kamene bez použití malty - nasucho. Maltu zde nahrazuje zemina, do které se sázejí různé druhy skalniček, které zídku zpevňují, ale také oživují a zkrášlují. Květinová zídka je zahradní obdobou přírodních skalních a skalnatých útvarů porostlých rozchodníky a netřesky i ve svislých skalních štěrbinách. Květy rostlin i vyhřáté mezery ve skalkách hojně navštěvuje hmyz (různé druhy brouků, motýli, cvrčci) i drobní živočichové (zejména ještěrky), takže jsou specifickým a druhově bohatým biotopem.
Postavením suché zídky v zahradě umožníme různým živočichům její osídlení - stane se kouskem pravé přírody v zahradě. Suchá květinová zídka, na rozdíl od ostatních opěrných zídek, je působivá nejen svou linií a charakterem stavebního materiálu, ale i rostlinkami, které jsou jeho součástí.
Umístění
Květinová zídka stavěna nasucho a vysazena rostlinami se hodí všude tam, kde je třeba potlačit strohost působení kamenného zdiva nebo změkčit okolní prostor. Může podepřít menší svahy na pozemku zahrady, ohraničit zapuštěné odpočívadlo, velmi pěkné je jeho napojení na skalku a vytvoření větší skalkové kompozice. V mírnějším terénu stačí postavit jednu zídku, při prudším svahu se použije soustava několika. Květinová zídka může stát i samostatně jako oboustranná, volně stojící suchá zídka, tzv. květinový val. Nejlépe se hodí na oddělení prvků, částí nebo funkcí v zahradě, např. na oddělení schodiště a odpočívadla, odpočívadla a chodníku či trávníku, na konec zahrady apod. Suché květinové zídky jsou vhodné do větších zahrad přírodního nebo venkovského charakteru, na okrajové pozemky s pohledem do země, do přírodního prostředí kolem chat a víkendových rekreačních domů, do hornatého a horského prostředí.
Tvar a rozměry
Květinová zídka je liniovou stavbou, kdy při pohledovém působení se použije nejen její výše, ale i tvar její linie. Ta je oproti výšce mnohem delší a dominantnější. Linie zídek je vhodné vést v obloucích, vlnách, lomit je nebo členit různými motivy, jako jsou schody, vodní nádrže, případně, pokud to terén umožňuje, je snižovat do ztracena. Přiměřená výška suchých zídek je od 50 do 80 cm, výše zídky (do 1 m) se stavějí jen výjimečně, pokud strmost terénu nelze řešit jinak. Jestliže potřebujeme zdolat větší výškový rozdíl a máme dostatek místa, je vhodné stavět zídky nižší, ale v několika stupních nad sebou oddělených podélnými plošinka.
Stavba
Na stavbu květinové suché zídky můžeme použít různé druhy lomového (opracovaného nebo částečně opracovaného) kamene nebo kamenných desek. Nejvhodnější je kámen z místních zdrojů, vyskytující se v blízkém či širším okolí zahradního pozemku. Je vhodné, pokud ladí nebo je totožný s materiálem použitým na sokl či jiný obklad domu. Kámen na stavbu zídky však musí být kvalitní, s minimální nasákavostí. Z lomového kamene jsou nejvhodnější žula, rula, syenit, hutný jemnozrnný pískovec a vápenec. Pískovec a vápenec jsou nejkrásnější a nejlépe kladené pro svou vrstevnatou strukturu. Nevhodná jsou měkká opuka, břidlice, hrubozrnný pískovec a všechny nasákavé druhy kamenů. Materiál - kámen - musí být částečně opracovaný, přední strana musí být rovná.
Při stavbě suché zídky používáme jako spojovací a částečně vyrovnávací materiál namísto malty zahradní zeminu, do níž ihned při stavbě nebo po jejím dohotovení vysazujeme rostliny. Zeminou zasypeme nejen spáry mezi kameny, ale i prostor za zídkou. Zemina musí být kvalitní, propustná, dopředu připravená, s příměsí písku a drobného štěrku.
Zakládání a drenáž
Hloubka základů musí odpovídat výšce zídky. Pro nižší zídky, u kterých výška nepřesahuje 50 cm, stačí hloubka základů 20 až 25 cm. Zídky do výšky 80 cm by měly mít základy hluboké 30 až 40 cm. Dno výkopu je nutno zhutnit. U suchých zídek, které podpírají svah nebo ohraničují záhon, je vhodné udělat drenážní zásyp, aby nedocházelo k vymývání půdy. Proto se mezi základ zídky a přírodní terén ve spodní části zásypu za zídku dává štěrková vrstva (lze použít i drobné zbývající kameny ze stavby). Na štěrk můžeme použít vrstvu propustné geotextilie, aby se nezanášela zeminou.
Výsadba rostlin
Rostliny můžeme vysazovat do zídky hned při stavbě nebo až dodatečně. Zídky s náročnější květinovou úpravou (použití většího množství druhů) je vhodné stavět podle promyšleného a alespoň schematicky zpracovaného a nakresleného návrhu, což je výhodné i z hlediska zakázek výsadbového materiálu.
Výběr vhodných rostlin
Suchá zídka je specifické prostředí, které vyžaduje i určitý výběr rostlinných druhů. Nejvhodnější jsou skalničky a některé plazivé dřeviny. Výběr je ovlivněn v první řadě orientací zídky na světové strany, tedy jeho oslněním. Pro osluněné zídky, obrácené na jih a západ, je velký výběr druhů, přičemž můžeme použít téměř všechny suchomilné skalničky. Zídky orientované na sever a východ musí být vysázené druhy, které snesou stín. Velmi důležité při výběru druhů je si uvědomit, že životní podmínky pro rostliny se na různých místech zídky liší. Při umísťování rostlin rozlišujeme tři stanoviště - koruna (vrchol), spáry a úpatí zídky.
V koruně zídky je málo vláhy a více půdy, hodí se sem druhy vytvářející polštáře, plazivé a převislé dřeviny a cibuloviny. Z dřevin se uplatní zejména nižší druhy skalník (Cotoneaster), bohatě kvetoucí (jedovatý) lýkovec (Daphne cneorum), nízké původní druhy rododendronů (Rhododendron impeditum, R. camtschaticum, R. hirsutum), zánovní (Chamaecytisus praecox), vřesovce (Erica harbacea ), plazivá vrba (Salix repens), třezalka kalíšková (Hypericum calycinum), levandule úzkolistá (Lavandula angustifolia), Mochna křovitý (Potentilla fruticosa). Z trvalek jsou velmi efektní některé druhy skalniček vytvářející převisy, neboť při výsadbě na vrchol zídky z něj splývají. Jsou to Iberka (Iberis), Mydlice (saponaria), rožec (Cerastium), TARIC (Aubrieta), TARIC (Alyssum) atd.
Ve spárách zdiva je málo substrátu a vláha jen ze srážek. Sázejí se sem druhy, které se hodí do štěrbin a rostliny vytvářející splývavé polštáře. Jakmile vyrostou, nejvíce oživují a zkrášlují zídku. Jsou to štěrbinové skalničky - rostliny drobnějšího vzrůstu, které svislé štěrbiny časem zcela vyplní, především netřesky (Sempervivum), některé rozchodníky (Sedum), drobné karafiáty (Dianthus deltoides) a mnohé druhy lomikámen (Saxifraga).
Nejvíce vláhy je u paty zídky, kde jsou pro rostliny podmínky nejpříznivější. Zde však musíme dbát na to, abychom vybrali zakrslé a slabě rostoucí druhy, které nám svým vzrůstem nebudou zídku zakrývat. Vhodné jsou trsnaté skalničky, které vytvářejí jednotlivé trsy nebo malé keříčky, používají se jednotlivě nebo v malých skupinkách. Patří sem čemeřice (Helleborus), hlaváček (Adonis), levandule (Lavandula), prýštec (Euphorbia), koniklec (Pulsatilla) a jiné.
Autor: Martina Dvořáková
