Zahradní fontány
Fontána je prvkem zahradní architektury, uměleckým ztvárněním drobné stavby, která slouží na zlepšení prostředí a odedávna i jako okrasný element.
Fontána
Fontána může být umístěna jako samostatná, volně situovaná stavba nebo jako přístěnná, s chrličem proudu vody na stěně (v podobě maskarónu). Kromě jednoduchých fontán s jednou nádrží jsou známy i kaskádovitě ztvárněné velké fontány s více nádržemi umístěnými ve snížených úrovních, kde se využívá protékání vody z vyšších do nižších míst (zdobí obvykle historické náměstí nebo velké veřejné prostranství). Výtok vody může být jednoduchý střik z trysky umístěné pod vodou, voda však může vytékat nebo stříkat i z různě umělecky ztvárněného sloupu.
Vnitřek fontány (její střed obklopený vodou) mohou zdobit i různé figurální nebo ornamentální motivy (sochy zvířat a mytologické sousoší), z nichž voda důmyslně stříká několika proudy.
Oblíbeným materiálem na zhotovení fontán byl a stále je kámen, později kov, často i jejich kombinace, v současnosti se využívají i keramika nebo sklo. Zatímco u tradičních fontán vytvářel pohyb pouze vodní proud, současným trendem jsou fontány, kde je pohyb vody přerušovaný (i s překvapujícími výstřiky), nebo kinetické fontány, kde se kromě proudů vody hýbou (otáčejí) i části sloupů nebo jejich hlavice, případně jiné vnitřní prvky, což dodává proudem vody další dynamiku.
Z historie fontány
V období antiky vznikaly (v Římské říši) umělecky zdobené kašny na místech přirozených pramenů (přírodních výtoků vody v terénu) nebo u akvaduktů. Byly zasvěcené antickému bohu pramenité vody Fons - odtud je odvozen název fontána (pocházející z latiny). Fontána původně představovala specifický druh studny, kde byla voda zadržena a přístupná z úrovně terénu (nemusela se pokaždé čerpat z hloubky). Z užitkové nádrže s vodou, která sloužila jako zdroj pitné vody pro lidi nebo dobytek, se rychle vyvinula v dekorativní ztvárněný architektonický prvek s využitím stojaté i proudící vody v jednom celku.
Ve středověku se fontány uplatňovaly v chráněných atriích křesťanských bazilik (jako symbol očisty) i jako součást klášterních rajských zahrad ve vnitřních dvorech, kde byla situována nejčastěji mísovitá fontána - studna života. Postupně fontány ztratili užitkovou funkci zdroje vody a staly se zejména významným dekorativním architektonickým prvkem. Užitkovou funkci zdroje pitné vody si zachovaly pící fontánky umístěné v interiéru dvorů i v exteriéru lázeňského prostředí.
Umístění fontány v zahradě
Voda v zahradě je přesvětlujícím prvkem, odráží okolí a dynamizuje ho. Opticky zvětšuje stísněné nebo menší prostory, proto je vhodná do atrií, vnitřních dvorů, vstupních prostorů a celkově do menších zahrad. Při pohybu vody, ať už horizontální nebo vertikální, vznikají i další doprovodné efekty, jako je žblunkání vlnek, šumění proudu nebo čvachtání padajícího proudu. Poskytuje výrazný estetický efekt působící na více smysly na malém prostoru. Efekt fontány spočívá i ve vlnění hladiny padajícího vodního proudu, díky čemuž se účinně zvlhčuje okolí, ale pokud je proud silný a dopadající kapky velké, je problematické umístit v nádrži vodní rostliny (lekníny), vyžadující klidnou stojatou vodu.
Základní typy fontán
Fontána se skládá z nádrže na vytvoření hladiny a z upraveného zařízení - jednoduché samostatné nebo ve výši (v sloupu) umístěné trysky (trubky), z níž se usměrňuje vodní proud. Stavbu nutně musí doplnit technické zařízení vytvářející proud vody - čerpadlo vhodného typu.
Podle výšky nádrže můžeme rozdělit fontány na typy s vyvýšenou nádrží - kašny (hladina je nad terénem) a typy s nádrží zapuštěnou (hladina je v úrovni okolí).
Kašny
Jsou působivé celkovým tvarem, ale i řemeslným či uměleckým ztvárněním okraje nádrže, ačkoli voda nemusí být vždy dobře vidět (vzhledem k výši okraje a výškou očí člověka, např. vsedě). Tento typ fontány je i bezpečnější, protože styku s vodou brání okraj (nedá se do ní tak snadno stoupnout nebo upadnout), efekt vody však musí být posílen i využitím proudu ve výši očí.
Zapuštěné nádrže
Působí svojí hladinou v úrovni terénu, dobře se při nich uplatňuje zrcadlový efekt hladiny, případně její vlnění dopadajícího proudu vody, ale z hlediska bezpečnosti musí být umístěny tak, aby měly dostatečně široký okraj (i na procházení), který je bezpečně (přehledně) oddělí od okolní plochy, zejména pokud je porostlá vegetací.
Fontána musí mít vždy proud vody a zpravidla i vodní hladinu, na kterou tento proud dopadá. V moderních fontánách vodní hladina může chybět a padání proudu se řeší na dlažbu, přes mříž nebo na kamenné prvky, což zvyšuje zvlhčovací efekt vody rozstřikováním.
Výtok proudu vody může být umístěn přímo v nádrži nebo i mimo ni a seřízen tak, aby dopadal na vodní hladinu. Pokud je v nádrži, může vystřikovat zpod hladiny i z různě vysokých trubek nebo může voda spadnout z výšky při umístění výtoku na sloupu. Při umístění výtoku mimo nádrže může být výtok v její úrovni nebo ve výši, nejčastěji na stěně.
Výběr fontány
Při výběru fontány do zahradního prostředí vycházíme z velikosti prostoru zahrady i domu, případně atria, přičemž velikost fontány musí být přiměřená velikosti prostředí, do kterého ji umisťujeme. Zde platí pravidlo, že fontána s vyvýšenou nádrží (kašna) musí být nižší, neboť stavba působí architektonicky mohutnější, zatímco fontána s úrovňovou nádrží může být větší, protože její sběrná nádrž nepůsobí v prostoru, ale pouze hladinou na ploše.
Do atria nebo jiného uzavřeného prostoru jsou vhodné menší, do volnějšího prostoru zahrady větší fontány. Nejmenší rozměry nádrží mohou mít přístěnné fontány.
Nádrž fontány
Nádrže fontán mohou být různých tvarů, ale nejlepší jsou klasické pravidelné. Mohou být kulaté, zabírající méně místa, pravoúhlé, čtvercové i obdélníkové i dalších pravidelných geometrických tvarů (šestiúhelníky, osmiúhelníku).
Pravidelné pravoúhlé tvary, jako jsou obdélník, čtverec nebo pás, jsou vhodné do atrií, na terasy a do menších architektonických zahrad, protože dobře ladí s tvary domů. Kulaté nádrže lze umístit na okraj terasy i do přírodně řešené zahrady, ale tady je lepší, když okraj nádrže není zvýšený, ale v úrovni terénu, kde působí přirozeně navzdory pravidelnému tvaru.
Rozměry nádrže
Výběr tvaru fontány by měl vycházet z jejího umístění, přičemž uplatňujeme zásadu, že na zpevněné plochy a v blízkosti domu jsou vhodné pravidelné (obdélníkové) tvary a do přírodních zákoutí i kruhové. Jejich rozměry vycházejí z celkové kompozice a z vybraného materiálu a konstrukce.
Zděné (betonové) nádrže pravoúhlého tvaru mohou mít rozměry 1,5 × 1,5 m, 2 × 2,5 m, kulaté průměr od 0,6 do 3 m, obdélníkové 1,2 × 4 (6) m. U nádržních fontán je důležitá i jejich hloubka, zejména u kašny, kde se musí dodržet správný poměr celkové velikosti a výšky okraje nádrže.
Hloubka nádrží by měla být v rozmezí od 60 do 80 cm, aby se voda v létě příliš rychle nepřehřívala, a aby jejím odpařováním nevzniklo rychlé zmenšení celkového objemu vody v nádrži.
Konstrukce
Nádrže fontán můžeme zhotovit přímo na místě nebo na jejich výrobu použít hotové (nepropustné) nádoby vhodných rozměrů, pokud jde o malé fontány. Nádrže můžeme vyzdít (vyvýšené) i vybetonovat (vestavěné), zhotovit z fólie nebo pomocí fólie rekonstruovat staré (propouštějící) nádrže.
Vodní nádrže mohou mít vyvýšený okraj, nebo pokud jsou umístěny v úrovni terénu, úrovňový - tehdy je dobře, když navazují na zpevněnou plochu, neboť každý okraj je třeba zpevnit stálou úpravou, buď zídkou, nebo dlažbou. Vyvýšené okraje můžeme udělat tak široké (25 až 35 cm) a v takové výšce (35 až 40 cm), aby se na nich dalo sedět.
Proud vody
Proud vody může nejen stříkat z vodní plochy, ale i padat z výšky na hladinu, s výtokem umístěným ve fontáně nebo mimo ni. Umístění vodního střiku ve fontáně může být centrálně nebo mimo osy, případně může být vodních proudů v nádrži více. Fontány s vodními střiky se nejlépe uplatňují v chráněných polohách, kde je závětří nebo slabé vzdušné proudění, které nebude zanášet proudy vody při dopadu ven z nádrže.
Vodní proudy a střiky, zejména bílé, dobře provzdušněné, prosvětlují okolí, proto jsou vhodné do tmavších zákoutí, vyjímají se před tmavým pozadím nebo proti slunci.
Výška a tvar střiku
Vzhledem k okolí (zahrady) a výkonnosti čerpadla, lze doporučit výšku vodního střiky maximálně do 2 m. Tvar vodního střiku může být různý a dosahuje se pomocí různých koncových nástavců, nejen stabilních, ale také s otočnou hlavicí fungující na reaktivním principu. Použitím nástavce s více otvory vznikne víceproudé střiky. V nabídce jsou i koncovky a nástavce na další efekty, jako jsou hříbek, lotosový květ, zřídlo, deštník, i speciální komplety fontánových čerpadel s upravenými koncovkami trysek. Použití zajímavých tvarů proudu závisí na množství vodních střiků: jednoduchých střiků může být v jedné fontáně více, specifický tvar stačí jeden.
Voda může do nádrže fontány padat i z chrliče umístěného na stěně. Výtok vody vede přes esteticky nebo umělecky upravený vývod: může to být (historizující) litinová zvířecí hlava, nerezová uříznutá trouba, jeden nebo více jednoduchých litinových kohoutků apod. Výhodou je, že přítok vody (potrubí) může být uložen ve zdi. Kromě proudu vody chrlič působí i vlastním ztvárněním, přičemž umístění na stěně umožňuje vizuální vjem proudu padající vody ve výhodné poloze a před vhodným pozadím. Padání vody do nádrže je doprovázeno výrazným zvukovým efektem.
Provoz
Nejjednodušeji dosáhneme (kolmý) vodní střik použitím vodovodní trubky (1 / 2 ") s tryskou. Pro dosažení stříkání postačí přítok 1 až 5 l vody za minutu. Výšku střiky vody při napájení přímo z vodovodního potrubí nastavujeme pootevřením uzavíracího ventilu. Rychlost stříkání a množství přítokové vody závisí na počtu a velikosti otvorů v koncovém nástavci. Na více stříkající hlavice, na větší výšku střiku, úsporný provoz a delší výkon je třeba použít oběhové čerpadlo v uzavřené soustavě.
Čerpadlo můžeme použít povrchové (musí se umístit do samostatné šachty kryté plochým kamenem nebo betonovou deskou) nebo ponorné, které se umísťuje v největší možné hloubce nádrže fontány, kde lze vybudovat zvláštní hlubší část pokrytou mřížkou. Možností pro malé fontány je malé ponorné nízkonapěťové čerpadlo. Ve specializovaných obchodech lze koupit vhodné čerpadlo doplněno sestavou fontánových prvků (trubky, trysky, nástavce, hlavice, tlakové hadice, filtry apod.).
Napájení fontán
Fontány můžeme napájet jednorázově vodou z vodovodu (pitné) a pak nechat vodu v nádrži vystřikovat a cirkulovat pomocí vhodného čerpadla (na které může být vystřikovací trubka fontány s tryskou přímo připevněna). Průběžné doplňování vody je také vhodné z veřejného zdroje, neboť právě u fontány je důležitá čistota vody, aby trysky správně fungovaly (nečistoty by mohly rychle ucpat, i když jsou čerpadla vybavena filtry). Vodní střiky nenecháváme stříkat stále, ale jen během pobytu na odpočívadle, nebo když je třeba zvlhčit okolí.
Přívod vody a přepad
Ve vodním systému fontány musí být zajištěn přívod vody i její přepad. Během letního období se voda ve fontáně odpařuje (při stříkání ještě intenzivněji než z klidné hladiny), proto musí být zajištěn přívod vody. Nejjednodušší regulace přívodu je přes hadici nebo přítokovou trubku uloženou pod zemí a kohoutek. Vodu lze přivést i automaticky pomocí jednoduchého systému na principu spojených nádob, kde je menší nádoba vybavena ventilem s balónovým plovákem (toto zařízení je vhodné při úrovňové nádrži fontány). Při poklesu vody v nádrži plovák klesne a ventil trubky přívodu vody se otevře.
Propad je v systému nezbytný, neboť jde o vnější zařízení vystaveno neregulovatelným přírodním podmínkám - během přívalových srážek by mohlo dojít k přelití vody přes nádrž fontány a zaplavení okolí. Přepadová trubka umístěna v okraji nádrže o něco výše než přívodní, zajistí odtok vody při nebezpečné výšce hladiny přímo do kanalizačního systému. Na zimu je třeba celý systém vypustit, proto je nezbytný i výpustný otvor ve spodní části nebo na nejnižším místě nádrže.
Použití rostlin
Do fontán se vodní rostliny (zejména působivé lekníny) začali umísťovat až v období baroka, kdy nádrže nabyly velké rozměry a voda na jejich okrajích, kam nedosahovaly účinky střiků, byla klidná. Do nádrží fontán (pravidelného tvaru) můžeme rostliny umístit tehdy, jde-li o úrovňové nádrže větších rozměrů, které jsou pozorovatelné zblízka.
Postačí však střídmý výběr několika druhů (nejvýše tři: jeden s plovoucími, dva s vystouplými listy), aby i po růstu vodní vegetace zůstala část vodní hladiny volná a efekt padající vody z vodotrysku byl zřetelný. Ve fontáně s vyvýšeným okrajem nádrže - kašny - se zpravidla vodní rostliny nepoužívají, ale pokud si bez nich neumíme vodní prvek představit, je vhodné vybrat miniaturní lekníny nebo nerozrůstající vodní rostliny.
Fontánová inspirace
Fontána je díky využití vodních efektů v kombinaci s designem stavební složky dominantním prvkem prostoru, proto výběru jejího typu i formy pro konkrétní prostředí je třeba věnovat velkou pozornost. Nabídka specializovaných firem se orientuje na zmenšené repliky barokních originálů z levných materiálů, které je skoro nemožné sladit s moderním exteriérem zahrady ve venkovském i městském prostředí. Řešením je zcela individuální výběr tvaru či formy, nápad inspirovaný dobrými příklady realizovanými v městském či parkovém prostředí u nás nebo v zahraničí. Přenos do prostoru individuální zahrady spočívá zpravidla ve zmenšení prvku nebo zjednodušení motivu.
Autor: Lenka Kostková
