Základy zahradní kompozice
Pokud si chcete vytvořit zajímavou zahradu, důležitý je nejen výběr jednotlivých rostlin, ale i jejich rozmístění, pomocí kterého se dá uspořádat prostor zahrady. Na to můžete využít osvědčené kompoziční principy, z nichž některé Vám dnes představíme.
V zahradě ovlivňují člověka samotný prostor, hra světla a stínu, způsob seskupení rostlin podle jejich proporcí, barevnosti, struktury. V kompozici zahrady se mohou použít různé principy - například harmonie, kontrast, rytmus nebo gradace jednotlivých prvků. Vizuální zážitek je nejdůležitější, ale na člověka mohou působit i zvuky či vůně. Celková kompozice zahrady se dá pozorovat z několika pozic a nelze ji obsáhnout z jednoho místa, proto je organizace prostoru velmi důležitá.
Výhled
Pokud máte ze zahrady výhled do krajiny či na město, bylo by škoda takovou možnost nevyužít. Hlavním cílem je začlenit výhled do zahrady, potlačit skutečné hranice pozemku a navodit tak dojem velikosti a spojení zahrady s okolní krajinou. Panoramatický výhled však může být příliš široký a pro oko pozorovatele obtížně zvladatelný, někdy je třeba z výhledu vybrat jen vhodné části a šikovně skrýt například tovární komín či nevzhlednou budovu. Přechod země do kultivovaných ploch zahrady bude nejkrásnější, když budete vidět pouze část pěkného výhledu zarámovaného vegetací. Ohraničení dřevinami v blízkosti místa, z něhož má být výhled, dává větší možnosti pro orientaci pohledu. Výhled můžete komponovat z vyvýšeného místa, ale také z nižší pozice v modelovaném terénu směrem na výše položené plochy, z uměle vytvořené vyvýšeniny, z cestičky, z terasy.
Průhled
Pokud máte zahradu dostatečně dlouhou či hlubokou, můžete v ní vytvořit průhledy na zajímavá místa. Průhledy musí mít opodstatnění - měly by být ohraničené určitým bodem nebo zajímavým místem, například sochou, vázou, zahradním posezením, zajímavou kompozicí stromů.
V průhledu vnímá člověk boční kulisy stromů a jeho pohled končí na bodě v dálce, který je umístěn před takzvaným pozadím průhledu. Pozadí by mělo v pozorovateli vyvolávat pocity dálky, nostalgie, vzpomínek a mělo by tvořit podklad pro ústřední kompoziční prvek průhledu. Vhodným pozadím je například výsadba s jemnou texturou a neutrální barvou.
Takzvané popředí nemusí být vždy nejširší částí průhledu, protože by ho pozorovatel neodrážel ve svém zorném poli. V popředí by se měly soustředit dřeviny s hrubou texturou a zajímavé prvky, ale ne ve velkém množství. Střed průhledu by měla tvořit nepříliš výrazná vegetace, s nenápadnou barevností a přiměřenou texturou. Tato část by měla být neutrální, uklidňující. Zajímavé prvky jsou v popředí a na pozadí.
V průhledu se dá vhodnou volbou proporcí, barevnosti a textury jednotlivých prvků navodit iluze prostoru - při tom je třeba využít zákonitosti perspektivy a optického klamu.
Směrování průhledů:
Přímý - je nejúčinnější.
Šikmý - je velmi příjemný; mění se úhel pohledu a tím se dosáhne větší rozmanitosti kompozice.
Boční - podmínkou je, aby měl opodstatnění a význam, teprve potom upoutá.
Pokud máte například zahradu ve tvaru L, není vhodné soustředit zeleň po obvodu tak, aby kopírovala její tvar. Mnohem lepší je přizpůsobit výsadbu místu, které se bude v zahradě nejvíce využívat - na něj je dobré zaměřit pohledy.
Světlo a stín
Světlo a stín působí v kompozici způsobem, který lze přirovnat k intenzitě zvuku. Nejsvětlejší plochy vytváří voda, v níž se zrcadlí obloha, nejtmavší jsou jehličnaté dřeviny. Světlo a stín jsou důležité při vnímání prostoru, ale umí vytvářet i určité nálady. Do stínu - například pod koruny stromů - se umísťuje posezení, protože je zde nejen příjemný chládek, ale i uklidňující atmosféra. Stejně průhledy a výhledy se lépe pozorují ze stínu než z osvětleného stanoviska.
