Jak zalévat?
Zamyslíme se spolu nad několika tipy zalévání a zvažme, který by pro nás mohl být případně užitečný.
Začneme nejprve přímo od vody
Každý zahrádkář ví, že květinám i zelenině nejlépe prospívá voda dešťová. I když často její množství na pravidelné zalévání nestačí, určitě bychom si měli koupit vhodnou sběrnou nádobu a alespoň čas od času dopřát své zahrádce závlahu z nebes.
Bez sudu už nebudu
Nejstarší a stále nejužívanější zásobárnou je klasický sud, ať už ze dřeva, plastu nebo plechu. V létě ho stačí postavit pod okap, v zimě uložit do kůlny nebo alespoň obrátit, a hned máme vodu. Tak jednoduché to ale zase není. Když ho včas nevyprázdníte, voda začne protékat a v jeho okolí vytvářet louže. Při déletrvajících deštích docela jednoduše vymele okolní půdu a část zahrádky promění v bahenní lázeň.
Zabránit tomu můžeme tak, že ho postavíme na pevný podklad a v blízkosti sudu vyhloubíme vsakovací jámu. Aby voda stékala přímo do ní, vyřízneme na horním okraji menší "jazyk", kudy bude odtékat v jednom směru jako z konve. Je však možné udělat i malou stoku nebo do země zakopat potrubí ústící blízko kanalizace či větší vsakovací jámu. Je však třeba říci, že dešťové vody je škoda, a tak někteří zahrádkáři propojují hadicí i několik sudů stojících vedle sebe, čímž získávají mnohonásobně větší zásoby.
"Kufr na vodu"
Ve snaze uchovat co nejvíce dešťové vláhy a nezatěžovat okolí přebytkem objemných nádob přišli někteří výrobci s nápadem plastových nádrží, které se zakopou pod zem jako přírodní zásobárna vody. Jejich objem se pohybuje v průměru od 1 m3 do 10 m3, životnost je nejméně 30 let. Protože se obtížně čistí, bývají přítokové cesty vybaveny sadou filtrů, které vodu zbaví všech mechanických nečistot.
Určitou nevýhodou je hloubení jámy, které nás bude stát spoustu potu nebo peněz. Na druhé straně nám v nádrži při správném uložení zhruba 80 cm pod povrchem (měřeno od horní strany) vydrží voda i přes zimu a nezamrzne. Pokud máme větší garáž či sklep, můžeme nádrž umístit i zde. Sud s pivem však v tomto případě bude lepší!
Podzemní jezero
Bohatší majitelé si také nechávají stavět betonové a zděné podzemní nádrže připomínající septik, do kterých se vejde zpravidla 5 m3 až 10 m3 vody. Ty jsou vybaveny přepadovým kanálem s jističi a filtrační komorou, takže z nich lze odebírat i užitkovou vodu pro domácnost.
Montáž není vůbec zdlouhavá. Časově nejnáročnější je hloubení jámy, ostatní už zvládne odborná firma během několika hodin. Musíme však počítat s tím, že nám na pozemku přibude další stavba s hmotností od 4 do 10 tun. Nemusí však být nikde vidět.
Mám křišťálovou studánku
Podzemní voda sice bývá tvrdší, ale je nám k dispozici kdykoliv, a nemusíme za ni už nic platit. Potřebujeme pouze vhodné čerpadlo, ale to je ostatně třeba i při zalévání ze zásob dešťové vody. U studně však budeme potřebovat o něco výkonnější, podle toho v jaké hloubce se voda nachází. Před výběrem si proto nezapomeneme poznamenat základní údaje, jako je hloubka studny nebo vrtu, šířka vrtu, výška hladiny, průměr vrtu a rozloha zahrady, kterou budeme zalévat.
Pokud jsme úplnými laiky, vyplatí se nějakou korunu přidat a namísto do velkoobchodu zamířit přímo do odborné firmy. Zde nám také doporučí další příslušenství, jako je tlaková nádoba nebo tzv. presskontrol, které nám automaticky sepnou čerpadlo při otočení kohoutku nebo spuštění kropičky. Určitě se nechme podrobně seznámit s instalací nebo si přímo objednejme montáž. Při hlubších vrtaných studnách to vřele doporučujeme.
Přímo z vodárny
Zálivka z vodovodní přípojky sice nedosahuje kvality dešťové vody a musí se za ni platit, na druhé straně je velmi rychlá a nenáročná na obsluhu. Nepotřebujeme žádné čerpadlo, stačí připojit hadici s příslušným postřikovačem a otočit kohoutkem. Voda z potrubí však bývá studená, takže je třeba dvojnásob dodržet doporučené zásady a zalévat ráno nebo až pozdě večer. Přes den lze samozřejmě jemně kropit nebo mžít, aby nedocházelo k prudkému ochlazení kořenů ve vyhřáté zemi.
A co přípojka?
Ta by v každém případě měla být vyvedena na vnější straně domu nebo přímo v zahradě, abychom netahali hadici až z koupelny. Pokud ji dosud nemáme, nezapomeneme při její instalaci také na hlavní uzávěr, kterým budeme vypínat venkovní přítok vody v době naší nepřítomnosti, v zimě nebo při výměně zahradního kohoutku se závitem. Ten je dobré umístit přibližně 60 cm nad zemí, aby se pod něj vešly vědra nebo konvice. Moderní vodovodní instalace pak ještě bývají chráněny vypouštěcím ventilem v nejníže položené části potrubí, odkud je možné odstranit případné nečistoty.
Vodní "zásuvky"
Pokud vlastníme větší pozemek, zcela jistě se nám vyplatí krabicové přípojky s odklopnými víky rozmístěny v terénu tak, aby pokryly celou zavlažovanou plochu zahrady. Potrubí je z důvodů případných oprav vedené vodorovně (cca 20 až 30 cm pod zemí) od vodovodní přípojky do vytipovaných úseků zahrady, kde je zakončeno krabicemi. Po zasunutí pojistného stop-ventilu k nim můžeme připojit přenosné postřikovače nebo mikrozávlahy pro terasy a skleníky, kde už mohou zavlažovat bez naší přítomnosti. Pokud chceme, aby technika pracovala zcela nezávisle na nás, můžeme si na rozvod namontovat speciální ventil propojený se závlahovým počítačem. Instalaci takového zařízení je však vhodnější svěřit odborné firmě.
