Jakou vodou zavlažovat?
Voda vhodná na zalévání by měla být především čistá, to znamená bez olejových skvrn, chomáčků, bohaté bílé pěny od saponátů, bez řas a probíhajících hnilobných procesů (což poznáte i podle tmavozeleného až hnědého zbarvení).
Mezi přirozené zdroje vody patří atmosférické srážky ve formě deště, sněhu či rosy. V našich zeměpisných šířkách jsou většinou rozděleny nerovnoměrně. Proto spoléhat se jen na ně není nejjistější způsob, jak zajistit zahradě potřebnou vláhu. Na zavlažování je ale nejvhodnější dešťová voda. Proč? Neboť je poměrně teplá, měkká a nerostné živiny obsažené v půdě se tak snadněji rozpouštějí. Atmosférická voda je nejčistší, ale při průchodu ovzduším se znečišťuje. Proto se v oblastech s velmi znečištěným ekosystémem nedoporučuje na zavlažování. A jak zachytit co nejvíce dešťových srážek? Jednoduše, z okapů střech přímo do plechových nebo dřevěných sudů a nádrží. Ty by neměly být zapuštěné do země, protože okolní půda odebírá vodě potřebnou teplotu. Když jsou umístěny na pevném základě na povrchu, voda se v nich může postupně ohřívat. Pokud takovou nádrž natřete tmavou barvou, bude přitahovat sluneční paprsky, což zvýší a urychlí vyhřívání. Aby dřevěné sudy nezačaly hnít od země, případně aby železné nádrže nerezavěly, postavte je na pevný podklad (na kameny nebo cihly). Sudy a nádrže by měly mít poklop, abychom zabránili zbytečnému znečištění (padajícímu listí, broukům apod.). Dalším vhodným zdrojem je i říční, případně voda z potoku. Pokud čerpáte vodu ze studny nebo z vodovodu, nejprve byste ji měli napustit do sudu nebo nádrže, kde se trochu oteplí (když nemá vhodnou teplotu, příliš ochlazuje půdu a snižuje její biologickou činnost). Navíc voda z vodovodu obsahuje chlór, který rostlinám příliš neprospívá, ten se pobytem na slunci částečně odpaří. Také studna má určité nevýhody - může obsahovat minerály a prvky, které jsou nežádoucí pro zdravý vývoj některých rostlin.
Autor: Lenka Kostková
