Návrhy a kritéria zakládání staveb
Základové nosné konstrukce přenášejí zatížení z nosných svislých konstrukcí do podloží. Při jejich návrhu a volbě jsou rozhodujícími kritérii únosnost základové půdy a výška hladiny podzemní vody. Proto je při jednodušších stavbách vhodné poradit se s geology, při složitějších stavbách je třeba provést inženýrsko-geologický průzkum. Je důležité, aby si stavebníci na této části stavby dali velmi záležet - je třeba dodržovat projekt, podání a typ předepsané izolace proti vodě, rozměry základů atd..
Základové nosné konstrukce se člení na plošné a hloubkové. Mezi hloubkové základy patří piloty, šachty, komory a studny, které se používají zejména v extrémních podmínkách a ve větších budovách a při stavbě rodinných domů se s nimi téměř nestřetneme. Plošné základy jsou charakteristické tím, že jejich šířka je větší než výška (tloušťka). Patří sem základové pásy a rošty, základové patky, základové desky a krabicové základy. Základové pásy a rošty se používají zejména při nižších budovách (většinou se stěnovým nosným systémem) a poměrně dobře únosných podloží (štěrk, štěrkopísky). Mohou být monolitické nebo montované, nejčastěji se zhotovují z betonu nebo ocelobetonu. Jejich výhodou je zejména ekonomičnost.
Základové patky jsou základové konstrukce pod sloupy a pilíře. Používají se zejména pod skeletové nosné soustavy při poměrně dobře únosných podložích. Jsou ekonomické do rozměrů 3 × 3 m. Mohou být monolitické nebo montované, z betonu (při menších zatíženích) nebo ocelobetonu, z důvodu úspory materiálu se realizují také jako stupňovité (spodní část je z prostého betonu a horní z ocelobetonu). Základové desky se používají při nízkém dovolení namáhání dělené (tedy málo únosných podloží). Jsou to tuhé ocelobetonové desky, odolné proti rozdílům. Základová deska může mít rovnoměrnou tloušťku nebo žebrování. Krabicové základy tvoří základová deska, stěny podzemního podlaží a stropní konstrukce, které jsou tuze spojené.
Jaký druh základů je vhodný pro konkrétní objekt, závisí od konstrukčního systému objektu, velikosti zatížení budovy a druhu, složení a únosnosti základové půdy. Obecně však platí, že hloubka základů musí být taková, aby základová spára (to znamená místo, kde se spojuje spodní úrovně základů s půdou pod nimi) ležela v nezamrzající hloubce, což závisí na oblasti, v níž se bude nacházet objekt. V našich zeměpisných šířkách to je 50 cm, pokud je půda pod základy složená ze skalnatých hornin, 80 cm, pokud je podkladová půda z písků a štěrkopísků, 120 až 140 cm, pokud podklad tvoří jíl.
Autor: Lenka Kostková
