Maminko, těšíš se na mě?
Než přijde děťátko na svět, vše je ukryto před tváří veřejnosti za clonou mámina bříška. I když už víme mnoho o tom, co se děje během devíti měsíců s naším malým zázrakem a ultrazvuk nám přijde stejně přirozený jako výběr jména pro naše děťátko, mnoho informací stále přichází z vědeckých institucí proudem - a jsou úžasným svědectvím o tom, jak tandem matka - dítě nebo dítě - okolí vtiskuje svou nesmazatelnou pečeť malému stvoření od prvních okamžiků bytí. Tedy i na nás záleží, jakou výbavu dáme svému potomkovi do života…
Mami, těšíš se na mě?
První a nejdůležitější informací pro počaté dítě je postoj jeho mámy k němu samému. To, zda se na něj máma těší nebo je z jeho příchodu minimálně zklamaná, ovlivní nejen vztahy mezi ním a matkou po narození, ale i vztahy dítě - společnost. Pokud je přijímáno s láskou od svého početí, bude i ono mít předpoklady vytvořit si důvěru, sebejistotu, otevřenost a vstřícnost k jiným - stejně, jak ji pociťuje od své mámy. Opačný postoj znamená předpoklady pro nedůvěru, nejistotu, podezřívání a problémy při navazování kontaktů s jinými kolem sebe. Investice do dítěte v podobě laskavého a pozitivního přijetí se rodičům určitě vyplatí i jinak než vzájemně dobrým vztahům: dítě nemá problém začlenit se, je klidnější a má lepší výsledky ve škole - zvlášť ve čtení a matematice.
Neviditelného celoživotní pouto
Stát se matkou a dárcem života pro své dítě neplatí jen v čistě fyziologické rovině: stejně totiž chování, pocity, projevy, rozhovory matky ovlivňují dítě už v jejím lůně. Je neuvěřitelné, jak maličké děťátko přesně vnímá matčiny pocity, dokonce i její stres a neklid, či špatný fyzický stav. Tyto negativní věci, které prožívá jeho máma, ho ovlivňují úplně opačným způsobem, než pozitivní, vyrovnané, klidné chování mámy, které mu pomáhá k zdravému vývinu. Je zjištěno, že i prenatální dítě reaguje na negativní "zprávy" od mámy obranným systémem - kope nožičkama a neklidně mění polohu v děloze. Vědci se ptali, jak může takové malé dítě rozlišit dobré a špatné pocity a takto přesně na ně reagovat. Odpověď přišla v podobě pochopení biochemických procesů v organismu matky a dítěte. V případě stresu nebo jiných rizikových situací se v organismu uvolňují neurohormony, schopné vyvolat fyziologické reakce zodpovědné za pocity strachu a úzkosti. Že tyto neurohormony přecházejí z matky na dítě, ovlivňují jeho biologickou citlivost a nervový systém, který je v případě stresu již u takového dítěte značně přecitlivělý. Fyziologickou odpovědí na působení stresových neurohormonů jsou například problémy dítěte se žaludkem a střevy a jejich mobilitou, nízká porodní váha, nervozita nebo hyperaktivita, mrzutost nebo problémy v chování dítěte, také právě zde mohou mít příčinu neurologické problémy dítěte. Všechny stresové situace matky se na fyziologické reakce dítěte mění až do jeho šestého měsíce od početí, kdy je dítě samo schopno při své zralosti mozku tyto signály zpracovat kognitivně. Dítě velmi pozorně vnímá i takové negativní jevy, jako je matčin neklid, neshody mezi manžely, smrt či vážné onemocnění v rodině a znovu je přenáší do svého fyziologického obrazu. V případě vážných stresových situací, např. úmrtí otce nebo narození během války, může být vliv takového silného stresu příčinou sebedestrukčního chování nebo schizofrenie v pubertě. V konečném důsledku dlouhodobé působení stresu neovlivňuje jen dítě, ale i jeho matku: je obecně dokázáno, že ženy, které měly problematické prožívání těhotenství, měly podstatně těžší porod než ty, které těhotenství prožívaly vyrovnaně, klidně, vdané, s radostí a bez větších výkyvů.
Uvolněte se, prosím!
Ne všechna těhotenství začínají jednoduše a s úsměvem, mnoho jich je komplikovaných zdravotně, mnoho existenčně, mnoho emocionálně… Své dělá i strach o to, jaké děťátko bude, zda zdravé, zda je v pořádku. Navzdory všem pochybnostem uvnitř a mimo ženu je pro mámu od okamžiku vědomí přítomnosti nového života důležité, aby se k ní dostávaly dobré zprávy, pohoda, vyrovnanost, radosti z očekávání a vnitřního klidu. Toto je přesně to, co drobeček kdesi v útrobách dělohy nyní nejvíce potřebuje a co mu patří.
Autor: Lenka Kostková
