Jak dát vztah do pořádku?
Lidé mají mnoho důvodů, proč udržují vztahy. Toužíme po lásce a blízkosti, hádkách a usmíření. Po bezpečí, dotecích, komunikaci, společných zážitcích…
Duše na rozdíl od toho udržuje vztah k někomu jinému ze dvou důvodů: rozvoj a / nebo náprava. Pokud si chcete uspořádat vztahy podle plánu své duše, může vám při tom pomoci tento základní poznatek. U některých vztahů musíte dát do pořádku něco ve vnějším světě, u jiných pomůže, když něco změníte ve vašem vnitřním světě.
Uspořádání vztahů ve vnějším světě
Je možné, že vaše duše chce spolu s duší někoho jiného dát něco do pořádku. Vaše duše pociťuje svůj sled životů jako jediný život (nezná čas ani prostor). Neví, že vy jako člověk žijící tady a teď to nemůžete pochopit. Neumí si představit, že když vaše tělo a váš rozum potkají tělo a rozum někoho jiného, nevzpomenou si, že se jejich duše už znají. Pro duši je to jen pokračování. Jakoby po dlouhém čase opět potkala dobrého přítele. Vaše duše má dlouhodobou paměť na všechny setkání s jinými dušemi.
Rozum tuto paměť nemá, a dokonce má do ní zakázán přístup (kromě výjimečných případů). Možná proto jsou některé setkání od začátku příjemné, ačkoli rozum neví proč. Je to ozvěna minulého vztahu mezi vaší duší a duší toho druhého.
Tyto ozvěny se postarají, abyste se s tímto člověkem přitahovali a našli. Postarají se, aby se mezi vámi něco dělo. Ať se stane cokoliv, nemá to příčinu tady a teď. Ve většině případů jde o pokračování zahájeného příběhu. Vaše duše chce tento příběh přivést do konce. Chce, aby se napětí, ať je jakéhokoliv druhu, rozplynulo. Proto máte u některých lidí potřebu cosi napravovat, přestože nemáte racionální důvod.
Pokud znáte systém, můžete dát tomu volný průběh. Budete vědět, co se právě odehrává a dopřejete tomu tolik času, dokud neucítíte, že je to přežité a uzavřené.
Praktická rada: Uspořádání vztahů ve vnějším světě
Ujasněte si, co se odehrává mezi vámi a tím druhým člověkem. Všechno je dobré a správné. Musíte přesně rozpoznat, co vás spojuje.
Pokud chcete ve vztahu pokračovat, snažte se více rozvíjet to, co vás spojuje, jak změnit to, co vás rozděluje. Pokud budete hledat spojení a ne změnu, spojí se cesty, které vztah obohacují.
Neudržujte násilím při životě něco, co chce skončit. Zaměřte se raději na nové cesty spojení, které jste ještě neprožili. Vztah je tanec, ne socha. Je ustavičně v pohybu.
Nepokračujte ve vztazích, při kterých se po každém utkání cítíte mnohem hůře než před utkáním. Pokud cítíte, že z vás někdo vysává energii, nejde o nápravu, tu provázejí příjemné pocity. Ztráta energie je jasným varováním duše před zaviněním.
Nespojujte své pocity s pocity druhého účastníka vztahu. Uvědomte si, že svět pocitů vašeho nadřízeného nebo kolegy, nebo někoho jiného, v podstatě cizího člověka, je jeho osobní záležitost. Nedovolte, pokud z toho nemáte dobrý pocit, aby pracovní vztahy nahrazovaly nedostatky v rodinných nebo partnerských vztazích. Není to jejich přirozené místo.
Naučte se opustit mimořádně komplikované vztahy. Zvládat vztah neznamená, že se v něm podřídíte a celou tíhu vztahu převezmete na sebe. Takový výkon nedělá vaši duši šťastnou.
Uspořádání vztahů ve vnitřním světě
Někdy při úklidu ve světě vztahů jde jen o to, že musíte získat konkrétní poznatek o sobě, druhém nebo vašem vzájemném vztahu. Tehdy to je řečeno a bude se cítit svobodně. Nemusíte nic napravovat, máte jen něco poznat. To je smyslem každého setkání. Porostete vy a možná i ten druhý.
Vztah je v pořádku, když je na místě, kam patří. Pokud si nenajde místo sám a vy chcete vytvořit řád, vaším úkolem je zjistit, kde se nachází místo pro tento vztah.
Dát do pořádku neznamená být milý. Znamená to mít jasno. Znamená to vidět a přijmout pravdu takovou, jaká je.
Příklady poznatků o vztahu
Nemám rád / ráda svého otce a málo se vídáme, taková je pravda. Náš vztah má své místo a já nemám pocit, že by toto místo bylo špatné nebo jsme měli na něm něco měnit.
Svého otce miluji nadevše, přestože se v mém dětství nechoval vždy jako milující otec. Vlastně bych ho měl / a nenávidět, ale chápu ho, a proto ho nemohu nenávidět. Podle mě je to zcela v pořádku.
Miluji tuto ženu / tohoto muže, byť někdy říká a dělá divné věci. A někdy nám opravdu není veselo. Ale miluju ji / ho, taková je pravda. Proto proti našemu vztahu nebojuji.
Abych byl / a upřímný / á, jsem osamělý / á. Mám kolegy a známé a jednoho nebo dva lidi bych označil / a za bližší přátele. Ale pravda je, že jsem sám / sama. Kdysi jsem se pokoušel / a to změnit. Chtěl / a jsem být jiný / á. Dnes vím, že alespoň dosud je to přesně tak. Je to v pořádku, takové jsou mé vztahy.
Je mým otcem, ale pouze biologickým. Je to jeho místo, na kterém bude vždy, a já to plně akceptuji.
Tento člověk je můj šéf, a ne můj otec. A já jsem zaměstnanec, a ne dítě. Nepotřebuji, aby mě chválil nebo mi něco vyčítal. Je to pěkné, když se těší. Smutné, když se zlobí. Ale to je jeho život, ne můj.
Moje máma zůstane vždy mojí mámou, ale já už nejsem malá holka. Nemusím ji vždy poslouchat a podřizovat se.
Můj muž není ani můj šéf, ani můj otec. Je to můj muž a já jsem jeho žena. Nemusím ho vždy poslouchat, ani mu nemusím dát vždy za pravdu. Ale když chci pro něj udělat něco dobrého, můžu.
Kombinace vnějšího a vnitřního světa
Některé vztahy zapadnou do nového pořádku až tehdy, když sami o sobě něco zjistíte a budete se podle toho chovat. Někdy se bráníme akceptovat poznatky o sobě a posilujeme řízení ve venkovním životě. Ale toto jednání je spíše výmluvou před sebou a / nebo před jinými. Je to sebeklam. Neosvobozuje. Není to úspěch. Důvodem je špatná posloupnost. Nejprve přichází zkušenost, čili prožití situace. Pak přichází poznatek. Nato přichází rozhodnutí. A následně přichází řízení. Poznatek, rozhodnutí a řízení mohou přijít tak rychle za sebou, že působí jako jediný impuls. Přesto mají přesně tuto posloupnost.
Nepokoušejte se vyhnout tomu, že se pravdě podíváte do očí. Bez toho to nefunguje. Nemyslete si však, že samotný poznatek stačí na změnu ve vztahu. Musíte jednat.
Jakou roli hraje radost?
Radost je vynikající ukazatel cesty a zdroj životní energie. Dejte se vést radostí. Dávejte si přitom pozor, zda se z radosti z cesty života nestává odklon od cesty života. Toto je velmi důležitý bod. Je to jazýček na vahách vnitřní rovnováhy a životního štěstí.
Přesně pocítíte, kdy se v radosti, kterou si dopřáváte, skrývá zárodek žalu. Pak působí i pocit, že něco jiného chcete potlačit.
Autor: Lenka Kostková
