Jak najít toho pravého partnera?
Někteří lidé se domnívají, že při volbě partnera z několika potenciálních uchazečů se uplatňuje něco jako konkurs - vypracujeme seznam racionálně zvolených vlastností, posoudíme jejich přítomnost u jednotlivých kandidátů a rozhodneme se pro toho optimálního. Mnohem častější je však pravý opak - zvolíme si člověka, který by v jakékoliv racionální soutěži prohrál. Důvodem je skutečnost, že ve většině případů nás ovlivňuje příběh, a ne holá fakta!
Láska je příběh
A pokud váš příběh koresponduje s příběhem vašeho partnera (resp. s jeho představou o vztahu), můžete o sobě navzájem prohlásit, že jste vytvořili ideální vztahovou skládačku. Pokud se vyžíváte např. ve válečných příbězích ve vztazích (hádky, výbuchy či bouřlivé emoce), asi byste nebyli šťastní s partnerem, se kterým byste si nemohli nahrávat na slovní smeč.
Tak například Jana s Tomášem jsou typickým příkladem italského soužití.
Jejich okolí absolutně nerozumí tomu, jak mohou letos slavit patnácté výročí, ale jim takový typ adrenalinového vztahu vyhovuje. Nepochopitelné? Vůbec! Jen se spojil pár, který měl stejnou představu o vztahu - láska jako válka. Manželský terapeut by si už o nich založil složku, problém je, že ho tito dva vůbec nepotřebují: jsou totiž pro sebe těmi pravými!
Jakou roli hrajete?
Hrajeme ji všichni, téměř v každé situaci, které se stáváme v životě součástí a partnerský vztah není výjimkou, ne-li rovnou tím nejlepším a nejjasnějším příkladem. Sejdeme se, zamilujeme se (spíše do představy o partnerovi, než do něj samotného) a začneme spolu žít příběh. Rozvíjíme ho, doplňujeme, ale podstata, proč jsme se rozhodli jeden pro druhého, by měla zůstat stejná.
To byl důvod, který dva lidi spojil, ačkoli se často stává, že je to i důvod, který je rozdělí. Pokud jste poznali více partnerů, sami dobře víte, proč a na jakých místech to bylo neudržitelné. Nyní však při vás stojí ten jeden: Vítěz, který se udržel. Vítěz, který bere vše: vaši pozornost, vaši lásku. Vy mu všechno dáte a vše si i vezmete. Oboustranná výměna, absolutní duševní symbióza. Už jste ji někdy s někým zažili? Ano, je to možné, ale pouze do jisté míry, protože Vítěz se přece musí lišit od předešlých kandidátů. Pravdou je, že jistotu, že to skončí teď jinak než při předešlých vztazích, nemáte, ale vy v tomto případě jaksi nepotřebujete důkazy ani nejisté jistoty…
Pravý a "levý"
Mnoho žen má romantickou filmovou představu o tom, že když ten pravý přijde, pocítí to ještě dříve, než se dozví jeho jméno (nebo těsně po tom jménu na první společné večeři). Takové případy jsou však spíše vzácné, a když se to nakonec stane, celý vztah nabude jakýsi nadpozemský rozměr, kde oba účastníci shodně tvrdí, že je doprovázela "silná touha poznat se s tím druhým".
Přesně toto zažila Dominika s přítelem Richardem: "Začali jsme si povídat, jako kdybychom se znali už 4 životy předtím. Zní to až komicky, ale já jsem byla přesvědčená od toho dne, že on je muž mého života a on tvrdil, odkdy to poznal, že budeme spolu navždy a že jsme si souzeni… "Samozřejmě, že na to, aby si Dominika s Richardem vytvořili kvalitní vztah, nestačila pouze intuice, která by jejich vztah plnohodnotně živila. Oba každý den o sebe "bojují", aby se Richardova slova nestala pouze větou, která je náhle spojila, ale větou, která je bude spojovat neustále, den za dnem.
Buď ženou činu!
Musíme nad tím pojmem "pravý partner" déle uvažovat? Má to vůbec smysl? Je to dobrý znak toho, že to myslíme s ním natolik vážně, že je přirozené zamýšlet se nad tím, s kým budeme platit účty? Nebo řešíme toto téma, resp. dilema v případě, že jsme si ne zcela jisté tím mužem po našem ctěném boku? Můžeme si to otáčet ze všech stran, ale nejlepším řešením bude, když začneme vztah prostě žít.
Tehdy se ukáže jasná pravda o všech a o všem: "Musím přiznat, že zpočátku nebyl Martin typ muže, po kterém moje ženská fantazie prahla, ale něco uvnitř mě přesvědčovalo o opaku," začíná své vyprávění Klaudia, která je s Martinem už deset let. “Našemu vztahu jsem dala volný průběh a zpočátku jsem mu připisovala více kamarádský význam. Čím jsme byli spolu déle, tím jsme se měnili i my sami, a samozřejmě i náš vztah. Kamarádství přerostlo v lásku, přestali jsme mluvit jen já a ty, ale my. A kdy jsem zjistila, že je ten pravý? Mé srdce to zjistilo v průběhu celého našeho společného putování životem. "
A takto jsem to zjistila já!
Nebylo to šílené, divoké, ani romantické, ale silné a zlomové. Řekla bych až děsivé, že si s nikým jiným neumím představit společné budování života, prožívání zážitků a sdílení světa radosti i bolesti. Podle mého názoru nás pravý partner učí (a stejně i my jeho), dennodenně nám nastavuje naše duševní zrcadlo, je naším stínem - toto mám na sobě změnit, ale i světlem - och, taková úžasná umím být.
Dovolí nám vnímat svět bez omezení a sebe jako individuální bytost, která je kompletní i bez toho, když zůstane včas sama, dokud se on chopí své zahraniční příležitosti. Když jeden druhému nebrání navzájem ve své vnitřní svobodě a osudu. V tomto smyslu já vidím význam spojení pravý partner… Celý život je o učení (neskončilo to maturitou či státnicemi), naše osobnost se formuje především přes mezilidské vztahy, přičemž můj partner je v tomto směru pro mě tím klíčovým vztahem.
Autor: Martina Dvořáková
