Vztahy "nadivoko": Ani manželství, ani singl
Tento způsob partnerství vznikl v Americe a jeho název vyplývá z anglických slov: "married, but single" - tedy Miglia. Není však již výjimkou ani v Česku a zdá se, těší se stále větší oblibě. Ať už se do zbytku světa rozšířil jako módní vlna nebo ho přinesla rostoucí emancipace žen, stále častěji se setkáváme s páry, které si tento životní styl osvojili.
Lepší, či horší?
Společná domácnost může být pro mladé páry přínosem, ale soužití v jedné domácnosti přináší po čase i svá negativa. "Okoukat se", budete si méně vzácní, budou vás stále více rozčilovat partnerovy návyky a možná se i kvůli nim po čase rozejdete. Co však, když přijde dítě? V tom případě musíte Miglia odložit stranou. Děti potřebují oba rodiče a společné soužití je nezbytné pro jejich zdravý vývoj. Podle demografů však trend života Miglia ovlivnil i porodnost, která klesá. Vše má tedy své pro a proti.
Každý sám se sebou a přece spolu
Podívejme se blíže tedy, o co konkrétně při tomto trendu jde. Dva lidé se milují, žijí v pevném partnerském svazku, případně i v manželství, avšak přesto žijí každý sám ve vlastní, ne ve společné, domácnosti. Společné bydlení zůstává tabu, ale - samozřejmě - setkávají se vždy, když si na sebe vyhradí čas.
Co je na tom dobrého?
Možná se vám takové soužití na dálku nezamlouvá, ale laici i odborníci v něm našli nemálo výhod. Hlavní výhodou je, že partneři si mohou zachovat velkou dávku nezávislosti, nemusí se přizpůsobovat zvykům a harmonogramu toho druhého.
Mohou se naplno věnovat svým koníčkům a přátelům, aniž je ze strany partnera zasypou výčitky.
Úžasnou výhodou je, že takový vztah jen tak nezevšední, protože si partneři navzájem "nelezou na nervy" každodenními malichernostmi a jsou si vzácní. Další výhodou je, že čas, který si na sebe vyhradí, prožijí skutečně naplno, protože si ho naplánují tak, aby v něm nerušili pracovní či jiné povinnosti. Ve společné domácnosti toto bývá často úskalím. Takový pár prostě nezatěžuje navzájem běžná rutina, a když mají být spolu, tak skutečně naplno.
Jaká jsou negativa?
I když tyto klady jsou nepopiratelné, psychologové zpochybňují dlouhodobou stabilitu takového vztahu. Společné soužití je totiž jednou ze záležitostí, které prověřují, jak pevný vztah opravdu je. V případě, že jste s někým dlouhá léta, ale znáte ho jen z romantických procházek, večeří a divadelních představení, či koncertů - tohoto člověka vlastně dobře neznáte. Takový vztah je velmi náročný na důvěru a vzájemnou toleranci. Neposkytuje prostředí navozující potřebný pocit bezpečí pro případné potomky.
Nic není pro každého
Tak jak se různé životní styly hodí pro různé lidi a žádný není vyhovující pro všechny, i život Miglia některým vyhovuje, jiným ne.
27letá Iveta říká: "Neumím si představit, že po celém dni stráveném v práci přijdu unavená domů a budou mě tam čekat jen prázdné čtyři stěny. Já jsem člověk, který si večer potřebuje popovídat s partnerem, v noci se k němu přitulit a to, že každý máme svá negativa a stereotypy, které mohou tomu druhému vadit, je normální. Myslím si, že pokud mě opravdu miluje, tak mi je promine. Na klasickém vztahu ve společné domácnosti se mi líbí doslova všechno, i ty méně příjemné chvíle, jako je úklid nebo hašteření. To přece k tomu patří. Nepotřebuji si hrát na věčné "chození" s někým, s kým se vlastně takto vzájemně ani pořádně nepoznáme."
Jiný názor má 34letá Zdenka: "Mám ráda samostatnost a těším se z toho, co jsem si sama vybudovala. Popravdě řečeno, nechci to sdílet s partnerem, raději dám přednost tomu, abychom žili v oddělených domácnostech. Mám ráda své koníčky, přátele, nechci, aby mi někdo každý den kontroloval, s kým a jak trávím čas. Možná jednou přijde situace, kdy budu raději žít s mužem ve společné domácnosti, ale teď mi to opravdu nechybí. S partnerem se vidím, kdy chci, kde chci a oběma nám to vyhovuje. Když chci sex, zavolám mu, když se chci tulit a vyprávět, přijde za mnou."
Autor: Lenka Kostková
