Autismus a jeho projevy u dětí
Autismus je celková vrozená vývojová vada, která zasahuje do všech oblastí vývoje dítěte, ale týká se hlavně rozvoje komunikace. Ovlivňuje oblast sociálních vztahů, jeho způsob výchovy, vzdělávání, hraní a jeho představivost.
Autismus se projevuje již v raném dětství
Pro autisty je složité vnímat podněty z okolí a od lidí. Komunikace, běžná na dorozumívání u lidí, je pro ně tak složitá, nepochopitelná a abstraktní, že raději volí existenci ve světě předmětů nebo ve vlastním světě.
Veřejnost by měla vědět,
že autismus není zapříčiněn nesprávnou výchovou, ani přístupem tzv.studených rodičů, i když tento názor dlouho přetrvával (byl odborným výzkumem popřen), a není to ani mentální retardace, ačkoli až 75% lidí s autismem trpí i mentální retardací (SPOSA, 2003). Při mentální retardaci jde o zpoždění vývoje, při autismu jde o kvalitativní narušení vývinu - odchylku od obvyklého vývinu.
Počet dětí, které se rodí s autismem, či s jednou z jeho příbuzných forem,
se odhaduje na 16 z 10-tis., u nás je to čtyři až šest z 10-tis. dětí s tzv. klasickým autismem, v případě méně závažných autistických projevů přibližně 10 až 15 z 10-tis. , počet jedinců, uváděný SPOSA 2003, při tzv. autistických rysech je 15 až 20 na 10-tis. Shodně obě strany uvádějí, že u nás žije přibližně 10-tis. osob postižených autismem, přičemž chlapci jsou postiženi třikrát až čtyřikrát častěji než dívky. Autismus postihuje obyvatelstvo bez ohledu na místo narození, pohlaví nebo rasu.
Existuje několik hypotéz, na základě kterých se vědci snaží objasnit vznik autismu,
avšak stále je diagnostikován, jako jediná z poruch, pouze na základě symptomatických příznaků. Při autismu jde o celoživotní postižení, které se v minulosti diagnostikovalo poměrně pozdě, pokud se vůbec diagnostikovalo. Má pomalý, ale nepřetržitý průběh. Naštěstí časy, kdy se děti s autismem pokládali za nevychované, ale zejména za nevzdělávatelné, se již pominuly. V současnosti se klade velký důraz na včasnou diagnostiku, která stanovením správné diagnózy přináší diagnostikovaným možnost vhodné intervence na zlepšování stavu formou vhodných výchovných a vzdělávacích postupů.
Dítě s autismem se může vlivem speciální-pedagogických metod
ve svých autistických projevech velmi zlepšit. Přesto se v současnosti autismus považuje za nevyléčitelný a autismem postižená osoba potřebuje i v dospělosti během celého života specificky upravené prostředí pro práci a trávení volného času a zvláštní přístup lidí, kteří s ní přicházejí do styku. Dokonce i děti, které dosáhly značného pokroku, vyžadují takovou úroveň dennodenní péče a věnování se ze strany členů rodiny, kterou nelze nazvat jinak než heroickou.
Jak lze zjistit, že dítě trpí autismem
Jde o trojlístek poškození nebo také triádu poškození, kdy dochází u dítěte ke kvalitativním změnám v komunikaci, sociálním chování a imaginaci - stereotypního repetitivního (opakovaného) chování a zájmů.
Z hlediska kvalitativních změn komunikace se často objevuje
- těžko vysvětlitelný pláč
- absence "dialogického" žvatlání
- zpoždění, nerovnoměrnost ve vývinu řeči, příp. absence řeči
- podezření z poruchy sluchu a zraku
- absence napodobování zvuků a gest, chudá mimika, neschopnost rozeznávat výrazy obličeje
- porucha chápání řeči
- nereaguje na oslovení, své jméno
- nevšímá si prosby ani otázky
- chybí iniciativa, udržení komunikace nebo je komunikace nepřiměřená
- stereotypní otázky
- nechápe abstraktní pojmy
- gramatické chyby, záměnu osobních zájmen a koncovek, o sobě říká ve druhé nebo třetí osobě
- echolalia - bezprostřední nebo opožděné opakování slov - na otázku - Co děláš? - Odpoví - Co děláš?
- neologismy (nově vytvořená slova)
- nesrozumitelná verbalizace podobná řeči
- poruchy intonace, důrazu a "osazení" hlasu při aktivní řečové reprodukci
Z hlediska kvalitativních změn sociálního chování
- dítě se jeví jako lhostejný kojenec
- nezvykle popudlivé, požadovačný kojenec
- má zmatené používání očního kontaktu
- reakce k okolí jsou chudé, např. úsměv, gesta
- porucha vytváření kontaktů s vrstevníky i dospělými
- absence selektivních kontaktů, příp. jejich zpoždění
- absence sociálních kojeneckých her
- absence rozdělené pozornosti - tzv. joint attention
- lhostejnost vůči cizím nebo bezvýhradný kontakt s kýmkoli
- nemá rád tělesný kontakt, odmítá ho, nebo mu paradoxně nepřekáží od cizích osob
- neschopnost podělit se o radost
- neorientuje se v pocitech jiných, nereaguje na ně vhodným způsobem
- bez reciprocity při společné činnosti (hře, rozhovoru), nesnaží se o její udržení
- nechce pomoc
- své přání signalizuje vedením ruky dospělého, používá ji jako předmět
- nebere na vědomí osoby ve svém okolí
- nejraději si hraje o samotě
- nechápe pravidla společenského chování
- neadekvátní, bizarní způsob přijímání kontaktů a jejich iniciování
Z hlediska imaginace - stereotypního repetitivní chování a zájmů
- zájem o nefunkcionální části her, stereotypní hra - seřizování, třídění, kroucení
- lpění na neobvyklých předmětech, minimální nebo žádný zájem o hračky přiměřené věku
- zabývání se nedůležitými vlastnostmi předmětů nebo jejich částmi - soustředění na detail
- stereotypní, opakující se pohyby - třepání rukou, koukání na prsty, chození po špičkách, kroucení kolem vlastní osy
- absence symbolické hry a spontánní úkolové hry
- lpění na stálosti, neměnnosti, nefunkčních rutinách a rituálech
Dalšími symptomy
- poruchy projevující se při kojení a pojídání
- poruchy spánku
- poruchy chování - vyzývavé chování - utíkání, kousání, vřískání, bouchání hlavou o zem, sebepoškozování a jiné sociálně neakceptovatelné zvyky
- speciální schopnosti - má je jen malé procento dětí, např. je to výborná mechanická paměť - počítat, znát čísla v telefonním seznamu, pamatovat si složité výrazy a komplikované slova, písně a básničky
- přidružené poruchy - tělesné nebo smyslové poruchy, jako např. Downův syndrom, poruchy řeči, specifické poruchy učení apod.
Čím se vyznačuje autista?
Pro autistické dítě je typická preference neživých předmětů před kontaktem s lidmi. Neudržují zrakový kontakt, i když k nim promlouváte, nebo pokud vám i odpovídají, nehledí na vás. Často nereagují na podněty a působí, jako kdyby neslyšeli nebo neviděli.Nerozumějí našemu světu, mají svůj vlastní svět, kterému rozumí a který dokážou ovládat. Častým příznakem jsou "tantry" - provádění opakovaných činností, kterými jsou fascinovány a dokáží nimi strávit celé hodiny znovu a znovu. Psychologové tomu říkají nevhodné chování. Může to být otevírání a zavírání dveří, kývání se, točení se, ukládání tvarů, přelévání vody ...
Jaká je příčina autismu?
Zatím není jasná odpověď na tuto otázku. Je předpoklad, že je to genetická nemoc. Ale existují i předpoklady (oficiální medicínou silně zpochybněno), že autismus mohou spouštět faktory jako očkování , nemoc, antibiotika. Někteří odborníci se dokonce domnívají, že je to metabolické onemocnění a způsobují ho určité potraviny. Jiní jsou přesvědčeni, že autismus vzniká kombinací několika faktorů.
Dá se autismus léčit?
Většina odborníků považuje autismus za trvalý neléčitelný stav. Přesto výrazná změna zdravotního stavu několika pacientů vyvolala v odborné veřejnosti polemiku. Proto se už někteří odborníci vyjadřují raději opatrněji - hovoří o tom, že autismus je v 98% nevyléčitelný.
Láska a důvěra, nejsilnější záštita vztahu rodič a dítě
Je potřeba pochopit, že pokud chtějí rodiče dítěte postiženého autismem začít efektivně pomáhat, vyžaduje to od nich co nejlepší poznání svého dítěte. Začít třeba pozorováním. Co dělá, v jakých situacích, s jakými emocemi, co rádo jí, co mu naopak nechutná, jak se chová, když spí, jaké druhy oblečení má raději, jaké barvy ho uklidňují, jaké naopak dráždí, jaký druh hudby ho uklidňuje, který ho ruší, jakých předmětů či osob se rádo dotýká, tedy jak se projevuje zevně. Zevnitř poznat své dítě postižené autismem je dost obtížné, zejména proto, že dítě nedává zpětnou vazbu. Navíc, každé dítě postižené autismem je jiné, takže mluvit o nějakých zaručených prostředcích, které by určitě pomohli, je nemožné. Proto by každý rodič měl začít s láskou. Milovat své dítě bezmezně, bez omezení. Jeho dítě totiž nevnímá samo sebe, že je postižené.Nechápe, že některý rodič se začne chovat jinak, obyčejně, když mu oznámí diagnózu. A děti postižené autismem nemají rády změny.A možná i právě proto jsou šokované změnou postoje rodiče k němu samotnému, když není přesně takové, jaké rodič očekává. Dítě totiž od narození důvěřuje svému rodiči. Je to jediný "břeh", který je pevný, o který se může vždy zachytit. Vždy bude při něm a pro něj. A najednou nastane změna, rodič začne jinak chovat, je šokován, je ve strachu, neví, jak s dítětem zacházet. Dítě je frustrované a narušuje se důvěra mezi ním a rodičem. Tento pocit nejistoty, který přežije dítě se svou největší jistotou - rodiči, zanechává v dítěti postiženém autismem zážitek pocitu strachu. A proto, pokud nastává nová změna, má velký strach, jak novou situaci zvládne. Začne se chovat způsobem, který mu navrací jistotu "břehu". Rodiče si někdy vůbec neuvědomují, jakou sílu skrývá jejich láska k dítěti. Je to lék. Ale láska je i vysílání signálu. Ale láska se nedá předstírat. Rodiče ji musí cítit, musí proudit z jejich nejhlubšího nitra. A pokud chtějí, aby jejich dítě získalo nejsilnější motivaci, musí dítě touto láskou zahrnovat, aby v dítěti nevznikly ani ty nejmenší pochybnosti, zda je pro své rodiče darem, štěstím. Proto láska je hlavním bodem v přístupu k výchově dítěte s autismem.
