Balkon či terasa by neměly být noční můrou
Výstavba nových bytů a domů dosahuje v současnosti závratné tempo, a byt bez balkonu, lodžie nebo terasy je už jen málokdo ochoten kupovat. A právě tato stavební konstrukce se často vzpomíná v souvislosti s nesprávným provedením či projektováním detailů. Někteří projektanti a stavitelé se zřejmě příliš nezabývají základními principy fyziky a v mnoha případech ignorují fakt, že voda teče vždy pouze směrem dolů a porézní materiály ji mohou nasávat.
Konstrukce balkonu, lodžie nebo terasy
by měla být navržena a zrealizována tak, aby při požadované údržbě měla stejnou životnost jako ostatní části fasády. V současnosti jsme však svědky toho, že prakticky všechny balkony a lodžie zrealizované v rámci hromadné bytové výstavby vykazují již v prvních letech či měsících po dokončení závažné poruchy. Do interiéru například často zatéká - ať již přes balkonové dveře, nebo v místě styku balkonu a obvodové stěny. Problémy často způsobuje nedostatečná nebo dokonce chybějící hydroizolace, protože se předpokládá, že ji může nahradit pouze soklík z keramického obkladu. V oblasti osazení balkónové konstrukce se pak mohou tvořit plísně. Proto vás chceme upozornit alespoň na takové poruchy, které byste si mohli při realizaci či přebírání bytu všimnout a případně žádat nápravu.
Terasy
Terasa je v podstatě pochůzná plochá střecha, musí se proto konstruovat jako plochá střecha se zvýšenými nároky na zátěž.Je to nákladná a technicky náročná konstrukce, i proto jsou terasy místem častých problémů, způsobených technickými nedostatky. Nejvíce opakované stížnosti se týkají stejného problému jako při balkónech a lodžiích - odvodnění a netěsností. Pro vodotěsnost terasy je zásadní (jako při každé ploché střeše) kvalitní hydroizolace, zejména správné provedení všech spojů a detailů. Pro terasy platí stejné pravidlo jako pro balkony - správné odvodnění a sklon v úrovni hydroizolace ve velké míře zabrání vzniku poruch. Dešťové vpusti se dimenzují podle plochy terasy, minimální průměr vpusti by měl být 80 mm. Důležité je, aby terasa s hydroizolací ve tvaru vany měla minimálně jeden nouzový propadák, který musí být umístěn tak, aby se nahromaděná voda k němu dostala dříve, než by zaplavila práh dveří. Stejně jako u balkónů se nesmí zanedbat výška prahů dveří vedoucích na terasu - práh by měl být minimálně 60 mm nad povrchem nášlapné vrstvy. Bezprahovým řešení, která jsou v současnosti moderní, lze realizovat například prostřednictvím vhodného žlabu, umístěného před dveřmi a zakrytého roštem. Takový východ na terasu je však vhodný pouze tehdy, pokud není orientován přímo proti směru převládajících větrů. Měl by také chráněn větším přístřeškem.
Na terase si všímejte:
- správný a dostatečný sklon terasy (po dešti nesmí na terase zůstávat louže);
- dostatečně velké a přístupné vpusti, kterými bude odtékat dešťová voda (pozor, abyste je nepřekryli například květináčem!);
- při terasách s hydroizolací ve tvaru vany dejte pozor na výšku umístění nouzového přepadu;
- těsné napojení hydroizolace na vpusti, chrliče nebo nouzové přepady projíždějící zdivo zábradlí - těsnost je důležitá, aby se voda nedostala pod tepelnou izolaci obvodové stěny;
- z jakého materiálu je vytvořena nášlapná vrstva nebo vrstva nad hydroizolací (materiál vázaný cementem může způsobit postupné zanesení a ucpávání vpustí);
- detaily napojení hydroizolace na obvodovou stěnu a detaily ukončení okraje teras (musí být vodotěsné, aby se voda nedostala do vrstev konstrukcí, kde může způsobit vážné problémy)
Tyto rady nemají být návodem, jak správně vyhotovit balkon nebo terasu,
ale chtějí spíše upozornit, na co všechno se třeba ptát ještě ve fázi výstavby vašeho domu či bytu. Nenechte se odbýt známou frází: To nechte na nás, určitě budete spokojeni. Pokud si chcete zkrátit seznam oprav po nastěhování do nového bytu nebo rodinného domu, musíte se přímo na stavbě ptát a žádat vysvětlení. I když se vám zdá, že tomu nerozumíte.
Balkóny a lodžie
Nejčastějším problémem balkonů, lodžií a zejména teras, které se nacházejí nad obytnými místnostmi, je netěsnost proti vodě, většinou způsobena nevhodným řešením detailů. Ty se obvykle ukáží až po vzniku větších poruch. Balkony se nejčastěji provádí jako železobetonové konstrukce, které se naštěstí pod tlakem prosazování stavebních postupů šetřících energii, již neřeší jako prodloužení mezipodlažních stropů přes fasádu. Relativně výrazné tepelné mosty způsobené takovou betonovou deskou v minulosti způsobovaly v bytech vážné problémy a hygienické nedostatky v podobě typických vlhnoucích a plesnivějících koutů v jejím okolí. Dnes se odstraňují vložením tepelně izolačních prvků do železobetonové desky v úrovni obvodové zdi. Jako podklad pod povrchovou nášlapnou vrstvu se obvykle používá vodotěsný cementový potěr, který musí mít sklon více než 1,5% a musí se zvažovat směrem od obvodové konstrukce, aby voda z balkonu skutečně odtékala. Až překvapivě často je to právě naopak.
Několik základních zásad, které by se měly dodržovat při výstavbě balkonů
- je třeba si uvědomit rozdíl v konstrukční skladbě balkonu a terasy, protože terasu třeba chápat jako průchozí plochou střechu;
- zábradlí balkonu nesmí být kotveny shora, ale z boku nebo zespodu;
- úroveň horní hrany nášlapné vrstvy (dlažby) musí být minimálně 10 cm pod úrovní horní hrany prahu dveří;
- pokud se jako nášlapná vrstva použije keramická dlažba, měla by mít rozměry maximálně 30 × 30 cm;
- dlažba se nesmí ukládat na koso, ani na vazbu, vždy jen na průběžné spáry. Důvodem je roztažnost všech vrstev, která by bez správně umístěné dilatace poškodila dlažbu;
Dlažba
- vhodnější je světlá dlažba. Během letních dnů na výsluní může totiž teplota dlažby dosáhnout i 80 ° C a pokud by náhodou zapršelo, materiál by se v důsledku tepelného šoku porušil;
- dlažba by se měla podlepit na více než 95 procent, nesmí pod ní zůstávat dutiny, kde by se mohla zadržovat voda. Je proto třeba použít lepidlo, které se rozteče a na jeho rozetření je třeba použít hřeben s okrouhlými zuby;
- pokud teplota materiálů klesne pod 5 ° C, není vhodné lepit dlažbu, platí to zejména, pokud se dlažba na balkoně klade během zimního období;
- velikost spár mezi jednotlivými kusy dlažby musí být minimálně 5 až 6 mm, ideálně 10 až 12 mm;
- na spárování se musí použít hydrofobní spárovací hmota;
- po 14 dnech od nalepení a zaspárování dlažby je třeba celou plochu balkonu omýt vodou, vysušit a následně natřít hydrofobizačním nátěrem (penetrovat);
- celkový spád balkonu směrem od budovy by měl být alespoň 1,5%;
- pokud třeba vytáhnout přes konstrukci balkonu armatury, měly by se obezdít do výše potřebné k vytažení hydroizolace;
- přesah dlažby nad okapem by měl být 5 až 10 mm;
- boční okraje balkonu musí být vyspádované směrem dovnitř balkonu, aby voda nestékala po stranách balkonu;
- pro balkonové konstrukce není vhodná dilatace pomocí silikonu, protože po dvou letech přestává být funkční. Na dilataci jsou určeny dilatační lišty;
- dilatace se na dlouhém a úzkém balkoně umisťuje každý jeden a půl násobek hloubky balkónu. To znamená, že pokud je balkon hluboký 1 m, musí být dilatace každého 1,5 m délky;
- velkým problémem, který si málokdo uvědomí, je rašelina v květináčích nebo truhlících na balkoně, protože při dešti se z nich vyplavuje a rozpouští spárovací hmotu.
Další typický problém způsobuje nevhodně vyřešené odvádění vody z balkonů a lodžií
Odvodnění se řeší pomocí chrliče na fasádu, často umístěných buď nad oknem, nebo nad balkonem či lodžií nižšího podlaží. Přitom vyhláška předpisuje odvodnění do dešťových odpadních potrubí. K zachycování vody jsou vhodné žlaby a zabudované vpusti s napojením na dešťové svody. Přes chrliče lze odvádět vodu pouze v takovém případě, pokud se pod balkonem nenachází komunikace, voda z chrliče se nesmí odvádět na fasádu a nesmí kapat ani na zábradlí balkonu nacházejícího se pod ním.
K častým problémům patří i špatné napojení hydroizolace balkonu na obvodovou stěnu
V takových místech vniká dešťová voda do konstrukcí (například pod tepelnou izolaci a podobně), které se jí působením pomalu znehodnocují, a přes netěsnosti se často dostává až na povrchy v interiéru - ať už podlahy nebo stěny. Hydroizolace má být na obvodové stěně ukončena 120 až 150 mm nad okrajem nášlapné vrstvy balkonu. I spodní hrana prahu balkónových dveří by měla být ve výši 120 až 150 mm nad nášlapnou vrstvou podlahy balkonu. Pokud je z architektonického hlediska nutné umístit práh v menší výšce, musí být zajištěna vodotěsnost styku hydroizolace a detailu osazení balkónových dveří. Příčinou těchto poruch je voda, která se v důsledku nesprávného provedení balkonu nebo terasy dostala na místa, kam nepatří. Buď se dostala přes spáry povrchové vrstvy pod ni nebo pod povrchovou vrstvou zůstala zabudovaná příliš vysoká vlhkost ještě z dob výstavby. Nesprávný detail ukončení balkonu, který brání odtoku vody, může také způsobit poškození dlažby. Zadržována voda, která na povrchu zmrzne, poruší nášlapnou vrstvu. Pokud se vám začne vydouvat a vlhnout podlaha v blízkosti obvodové stěny a na stěně nacházíte pravidelně mokré fleky, hledejte příčinu v nesprávném napojení hydroizolace balkonu na obvodovou stěnu, nebo v opačně vyspádované ploše balkonu.
U balkonů a lodžiích si třeba dát pozor na
- tepelné mosty, které by mohly vzniknout prodlouženou železobetonovou deskou stropu,
- sklon, který by měl být více než 1,5%, a to směrem od budovy,
- odvod vody z plochy balkonu musí být pomocí žlabů nebo vpustí napojených na dešťové svody,
- průměr vpustí - při zastřešených balkonech by měli mít světlost (vnitřní průměr) alespoň 57 mm a při nezastřešených minimálně 80 mm,
- potřebnou hydroizolaci pod dlaždicemi, která musí být odvodněna,
- detaily styku balkónové konstrukce s obvodovým zdivem (např. výška ukončení hydroizolace na obvodové zdi, detaily napojení hydroizolace, způsob osazení balkónových dveří),
- detaily ukončení balkonu u okapu, zejména k zajištění vodotěsnosti styku hydroizolace a oplechování
