Chůze, první pády, přiměřené a nepřiměřené reakce dětí
Při nácviku chůze a prvních krůčcích děti poměrně často padají. Ale nebývají to z toho těžké úrazy. Pouze se většinou dítě lekne a výsledkem může být i malá modřina nebo odřenina. Ale dítě potřebuje utěšit. Proto reaguje pláčem nebo křikem. Jen to nesmí přerůst únosnou mez.
Při nehodách dítěte je tedy třeba reagovat přiměřeně
- Když dítě pláče, protože spadlo nebo do něčeho narazilo, měli byste to brát nejdříve vážně a ověřit si, zda nejde o těžké zranění.
- Zůstaňte přitom soucitní, ale střízlivě, a zeptejte se dítěte, kde ho to bolí.
- Vezměte dítě do své náruče a nechte ho vyplakat se. Utěšte ho, ale neprohlbujte v něm bolest přehnaně soucitným chováním nebo nevhodnými poznámkami.
- Když pláč poleví, povzbuďte dítě, aby od vás odešlo: "Už to tak nebolí, že?" Nebo "Pojď, zkusíme, jestli už můžeš chodit."
- Pokud vaše dítě očividně hraje divadlo, a to poměrně často, pak byste to v žádném případě neměli ignorovat, protože tak vyjadřuje potřebu, abyste mu věnovali. Měli byste mu však dát jasně najevo, že víte, že nejde o žádnou skutečnou bolest. Pláč ani naříkání byste neměli hned odměnit pozorností. Když se dítě uklidní a zjistí, že se simulováním nemělo úspěch, měli byste si najít chvilku času a pohrát si s ním, nebo mu něco přečíst z jeho oblíbené knížky.
Tip
Malé děti často spadnou, aniž by je něco bolelo. Pokud dítě rozesmějete namísto toho, abyste dělali kolem pádu zbytečný poprask, zasměje se také a namísto pláče bude pokračovat v započaté činnosti.
