Čajové zahrady Dárdžilingu Indie
Zelené plantáže čajovníku naleznete na svazích okolo Dárdžilingu. Keříky byly vysázeny teprve v polovině devatenáctého století, a za sto padesát let pěstování čaje v Indii zdomácnělo.
V dnešní době je dárdžilinský čaj jedním z hlavních vývozních artiklů v tomto regionu. Pokud se budete v Indii pohybovat v tomto okolí, určitě si nenechejte ujít exkurzi této plantáže. Pozor ale, konec čajové sezony je na přelomu listopadu a prosince.
Sklizeň čajových lístků
Během čajové sezóny, tj. zhruba od března do poloviny prosince uvidíte na čajových plantážích stovky žen, které v hustých čajových keřících sbírají mladé čajové lístky. Sběračky se prodírají orosenými čajovníky a s malým srpem v ruce stínají jeden vzrostlý vrcholek lístků za druhým. Na čele, na popruhu mají zavěšenou proutěnou nůši, do které házejí seříznuté lístky čaje. Jako sběračky na plantážích pracují jen ženy.
Majitelé plantáží mají pro muže totiž jinou práci, která je méně náročná a lépe placená. Vykonávají dohled nad pracujícími sběračkami. Většinou chodí muži s rukama za zády a občas vykřiknou nějaký povel směrem k ženám.
Ženy mají určeno, kolik kilo za den musí natrhat čajových lístků, aby dostaly plnou denní mzdu, které činí 50Rs. V této oblasti Indie je to v plné sezonně osm kilogramů čajových lístků za den. Pilné trhačky dostávají za další kila navíc finanční odměnu a ty nejlepší dokážou nasbírat i osmdesát kilogramů za den. Na konci sběrné sezony se již čajové lístky nesklízí celý den. Ženy pracují pouze dopoledne.
Návštěva továrny
Nejblíže městu Dárdžiling stojjí továrna Happy Valley Tea Estate. Výhodou této exkurze je, že je na návštěvy turistů jsou zde zvyklí. Naleznete zde vyčleněné pracovníky, kteří se snaží svou né moc dobrou angličtinou vysvětlit cizincům proces vzniku čaje. Za návštěvu v čajové továrně zaplatíte zhruba kolem 5 Rs a nezapomeňte několik rupek i pro průvodce.
Natrhané čajové lístky se musí nejprve částečně sušit v mělkých korytech, do kterých proudí horký a studený vzduch na střídačku pomocí obrovských větráků. Potom jsou čajové lístky vhozeny do prvního stroje, který je zkroutí do ruličky. Následuje fermentace vlhkým vzduchem. Ta zelené čajové lístky změní na barvu hnědou a zároveň se rozvíjí charakteristická vůně a chuť. Pak se čaj dosuší na běžícím pásu, který prochází horkovzdušnou komorou s teplotou kolem 120°C. Proces trvá asi 25 minut.
V poslední fázi jsou lístky rozdrceny a pomocí několika důmyslných sítí roztříděny podle velikosti na čaj různé jakosti. Výsledkem tohoto procesu je čaj například z nelámaných lístků, který je nejkvalitnější, potom zde uvidíte méně cenný čaj, který je z lámaných lístků a jako odpad na podlaze zůstane čajový prach, který je použit na výrobu sáčkových čajů.
Madam Kusum
Pokud navštívíte továrnu, jistě nepřehlédnete plechovou boudu, která stojí u továrny a v ní milou a čilou madam Kusum. Tato madam vaří prý turistům čaj z těch nejlepších čajových lístků. K malému šálku čaje za 10 Rs vám madam Kusum přibalí i velkou dávku divadelního vysvětlení o výrobě a zpracování čaje a pro zájemce má vždy dveře otevřené k povídání o čemkoliv i v angličtině, kterou velmi dobře ovládá.
Během odpoledních procházek na čajových plantážích uvidíte mnoho vesnických žen, které se prodírají čajovými keříky. Některé z nich plejí čajovníky od kopřiv a bodláků. Jiné ženy zase sbíraly v dolních patrech keřů dříví na podpal. Díky těmto zásahům a v sezoně nekonečné práce jsou dárdžilinské čajové plantáže krásně zelené, husté a čisté.
Autor: Lenka Kostková
