Kohoutí zápasy na Filipínách
Kohoutí zápasy jsou v dnešní době oficiálně zakázány. Skutečnost je ale jiná. V jihovýchodní Asii pořád výchova bojových a následujících soubojů jen kvete.
Tyto zápasy jsou oblíbenou a drahou zábavou místních obyvatel. Je to atrakce, která Filipínce proslavila po celém světě. Kohoutí zápasy se nepořádají jen tak na zaprášeném rynku, ale existují na ně veliké arény, kde najdete gigantické hlediště a bojiště pro zápasy. Celý krátký zápas je doprovázen strašným křikem Filipínců, povzbuzováním a povykem. Pozor! Vstup na tyto zápasy nejsou zrovna nejlevnější. Před každým samotným bojem se uzavřou sázky – publikum mezi sebou a s pořadatelem. Kohoutí zápasy nebyly vždy jen v asijských zemích. Zápasilo se v Latinské Americe i v Novém Mexiku. V devatenáctém století se zápasilo i v Anglii, kde již mají jen ilegální zápasy psů.
Kohouti, kteří jsou chováni na zápasy, jsou vypěstované speciální bojové druhy z divokých plemen z džungle. Potají se mluví i o injekcích steroidů a pilulkách kofeinu. Kohouti, kteří se utkávají na život a na smrt jsou vypulírovaní jak nový model kabrioletu. Mají ustřihnutý hřebínek a masivní pařáty a peří se jim blýská ve všech duhách barvy. O skutečného kohoutího šampiona je staráno lépe než o manželku a těší se velice pohodlnému životu. Vychovávat bojového kohouta není vůbec jednoduché, dostávají speciální krmení a mají speciální výcvik.
Spešl výcvik spočívá v tom, že si majitel kohouta musí vypěstovat ke zvířeti mimořádný vztah. Dělá to tak, že mu několikrát denně fouká na hlavu. Pořádný kohoutí zápasník vypadá velice působivě. Oproti kohoutům, kteří pobíhají po dvorku, jsou o mnoho větší a mohutnější. Nemá skoro žádný hřebínek, nohy má vypracované, šlachovité a jeho tělo je samý sval.
V kruhové aréně, která je obehnána skleněnou stěnou cítíte ve vzduchu krev a smrt. Kohoutí bojovníci se s žiletkami, které mají připevněné na pařátech, vůbec nešetří. Pro Filipínce jsou kohouti zápasníci něco jako olympionici. Před každým zápasem se musí kohouti nejdříve hodně rozdráždit. Majitelé kohouty přikládají k sobě a ti se mohou zbláznit. Hned jak jsou bojovníci připraveni k boji, odmotá jim majitel z pařátů kůže, které chrání nasazené kovové velmi často jedem pokapané ostruhy. V tu dobu nastane v aréně ticho.
Na krku se jim načepýří peří, a jakmile uvidí jiného kohouta, jsou v bojovém transu. Oba kohouti do sebe velmi tvrdě narazí a změní se v jeden rozmazaný tvar, který se velmi rychle otáčí. Je to klubko zuřivosti. Z hromady peří se stala načepýřená koule – bojová mašina, která zuřivě poletuje vzduchem. Sem tam se ozve břinknutí, jak ostruhy do sebe narazí. Na podlahu v aréně se snáší peříčka a potom se najednou ozve suché křupnutí. Šup. Jeden z kohoutů padl na zem jako hruška a ze zobáku se mu řine krev, až je z ní veliká kaluž. Je konec. Zásah ostruhou byl zničující. Po necelé minutě zdrcujícího boje leží jeden z kohoutů mrtvý v písku. Potom začíná neskutečná vřava, jak se oslavuje vítězný kohout. Vzduchem létají nemalé částky vyplacených sázek. Ty jsou uzavírány před zápasem na dálku i přes celou arénu. Za odpoledne proběhne i několik zápasů. Extra prémie, která činí zhruba 50.000 korun je vypsána pro vítězného kohouta, který zabije soupeře v co nejkratším čase. Rekord je zhruba 6. vteřin.
Pokud se stane, že jeden z kohoutů v aréně uteče, je diskvalifikován a prohrál. Toto se ale stává velmi málo. Kohoutí zápasy jsou součástí místní kultury a nikdo v Nepálu nebere jako týrání zvířat. Pro místní obyvatele je to oblíbená kratochvíle a velký business. Tyto kohoutí zápasy jsou výhradně mužskou záležitostí a turistům se říká, že pokud je požár domu, tak se nejprve z něj vynese kohout, který vítězí a teprve potom manželka a děti. Tyto zápasy můžete navštívit každou neděli v městečku Panglao, nebo v sobotu na ostrově Boracay.
Autor: Martina Dvořáková
