Kuchyně v Turkmenistánu
Turkmenistán patřil vždy k nejchudším a nejméně rozvinutým oblastem ruského Turkestánu (sovětské Střední Asie), a tomu odpovídá i nepříliš druhově rozmanitý jídelníček. Ještě zhruba před sto lety bylo pro většinu turkmenských kmenů maso a mléko alfou a omegou jejich jídelníčku.
Pro žádnou jinou středoasijskou kuchyni nejsou tolik typická čistě masitá a čistě mléčná jídla. Právě tato jídla odlišují původní turkmenskou kuchyni od té dnešní. Dnešní Turkmenská kuchyně je výrazně ovlivněná uzbeckou a tádžickou kuchyní.
S těmito kuchyněmi má původní turkmenská kuchyně společnou úpravu masa, která se nazývá govurma. Jedná se o opékání malých kousků masa v bavlníkovém a sezamovém oleji nebo vlastním tuku. Dalším typickým masitým pokrmem je např. kebab, což je druh šašliku, která je znám i u nás.
S Turkmenským postupem konzervace masa se nesetkáte u žádných sousedních národů. Tradiční postupy sušení masa totiž vycházejí z místních specifických přírodních podmínek. Je to vysoká teplota vzduchu, suchý a horký vítr a hodně rozpálený písek. Jedním z těch původních způsobů konzervace masa, je jeho vysoušení na prudkém slunci. Což se dělalo tak, že se velké kusy masa i s kostí nabodly na špice tyčí a několik dní se sušily. Takto upravené maso se nazývá „kakmač“. Tento způsob konzervace masa byl rozšířen hlavně u Jomudů.
Další způsob konzervace masa je o mnoho vynalézavější a nazývá se „garyn“. Při tomto postupu se očištěný beraní nebo kozlí žaludek nasolí, silně potře paprikou, a nacpe se kousky masa a sádla. Potom se žaludek zašije a několik dní se suší v rozpáleném písku. Na noc se ale musí vyhrabat a zavěšuje se na kůl. Na druhý den se opět zahrabe do rozpáleného písku a tak to jde pořád dál, dokud není maso vysušené. Touto úpravou získá maso zvláštní, ale příjemnou chuť, a které se dlouhou dobu nekazí.
S rybami se zde setkáte pouze u Ogurdžalinců, kteří žijí v blízkosti Kaspického moře. Tito místní lidé si ryby opékají dle tradičních receptura to buď v tuku, nebo nad ohněm. Při přípravě ryb používají pro nás hodně netradiční suroviny. Můžete se zde setkat s např. s jeseterem na meruňkách a rýži nebo s candátem s granátovou šťávou a rozinkami.
Nejoblíbenějším ovocem v Turkmenistánu je turkmenská sladká dýně, která roste i v poušti. Toto ovoce má dokonce i svůj vlastní svátek. Mezi další časté ovoce, které se zde používá, jsou také melouny, meruňky a hroznové víno. Ze zahuštěné dýňové a vinné šťávy se vyrábí sladkosti pod názvem nabat a bekmes, které jsou svou konzistencí hodně podobné medu.
Velice zvláštní turkmenskou pochoutkou a pro evropana jedna neznámá jsou liliové cibulky rozvařené ve vinném sirupu na hustá povidla.
Autor: Lenka Kostková
