Plánujeme maličkosti, ne život
Lidé dnes většinou mají přesně naplánovanou dovolenou, umí přesně určit, jaké vybavení by chtěli v kuchyni, jaké parametry by mělo mít jejich nové auto.
Ale obvykle neumí ani přibližně říci, co plánují udělat se zbytkem svého života. Jaké výsledky by chtěli dosáhnout. A tak většinou setrvávají ve stavu, který jim sice nevyhovuje, ale už ho znají. Stojí proto za opakované zvážení, co to vlastně je úspěch. Nemusí to být vždy dosažení určité profese, nebo úspěchu ve sportu, či výsledky ve vědecké oblasti. Pro někoho může být úspěchem "jen" klidný život v kruhu rodiny. Moci se věnovat dlouhé hodiny svým blízkým. No kde na to vzít peníze? Protože je hezké být v kruhu rodiny, ale ta rodina někde chce bydlet, chce nějaké věci, chce jídlo. A dostáváme se tak k pojmům jako ekonomická nezávislost, finanční svoboda. Je jen málo lidí, kteří si dokázali zařídit život tak, aby byli svobodní v systému, ve kterém se za všechno platí od narození až po smrt. Většina lidí podstatnou část svých dnů musí dělat něco, co je možná až tak nebaví, aby získali peníze. Stát je různými formami daní obratně připraví zhruba o polovinu toho, co vydělají.
Život, na který nás připravila společnost, škola a často i rodiče, vede přesně k takovému obrazu. K nesvobodnému životu od výplaty k výplatě. Poslouchali jsme to od malička - uč se, ať si najdeš dobré zaměstnání. Snili jsme o tom stát se architekty, piloty, fyziky. Chtěli jsme "dobré zaměstnání". Nenapadlo nás zeptat se na prostou otázku "je zaměstnání dobré?". A tak jsme připraveni na zaměstnání. Nejsme naučeni na nic jiného. Málokdo umí podnikat. Podnikání se na školách neučí.
Často se dá slyšet věta: Žijí tak všichni, takže asi to tak musí být. Mnoho lidí se snaží ukrýt ve stádě, jinými slovy žít tak jako ostatní, netrčí z davu. Je to sociální bezpečná strategie. Žijte tak jako ostatní a za odměnu s nimi můžete žít. Dostanete to, co mají všichni kolem vás. Vyhovuje vám to? Být ve stádě zní dost hloupě. Proto použijme hezčí slovo. Konformita. V minulosti i dnes to bylo vždy stejné: většina lidí se chová tak jak se chová většina lidí. Proč se tak chovají? Protože i ostatní se tak chovají. Je to sociální past, která potlačuje tvořivost. "Jak se máte? Dost k ničemu? I já. Plat nestojí za nic. Ani váš, však? No, no. Takový je život. Co už. Nějak bylo, nějak bude. "Když jsem stejný jako deset tisíc mých vrstevníků, jsem chráněný stádem. Před ohrožením. Ale i před úspěchem. Pokud je nás dost, snadněji se pro nás najde nějaká práce. Podnikateli se vyplatí kalkulovat s existencí větší skupiny lidí.
Je nás mnoho, takže asi budeme potřebovat nakupovat. Dá se s námi počítat jako s kupci různého zboží. Pokud jsme si podobní, budeme spokojeni se stejným zbožím. Podnikatel doveze levně kontejner výrobků z Asie a my to rádi koupíme.
Je nás hodně, takže si navzájem konkurují. To pěkně sníží naše platy. Kdybych chtěl více peněz, ihned může mou práci zastat někdo levnější.
Stádo se snadněji ovládá, snadněji manipuluje. Člověk se v davu chová jinak, než by se choval sám. Pokud je většina lidí neúspěšných a vy nechcete být, opusťte stádo.
Autor: Lenka Kostková
