Co považujeme za úspěch?
Člověk může za úspěch považovat leccos a časem se tato představa mění. V dětství chceme být ideální. Máme ideální představy o povoláních, o vlastnostech lidí.
Chceme být tím, co sami uznáváme. Tím, co by uznávali naši kamarádi. Chceme uspět ve svých očích i před okolím. Zpěváky, lékaři, vědci, letci, sportovci, strojvedoucími, baletka, hlasateli a jinými profesemi, které v daném období prožívají uznání. Pak dospějeme.
Přichází práce.
Akorát pod pojmem úspěch začínáme tušit trochu jiné hodnoty. Například mít dost času a peněz. A vy jste přitom strojvedoucí, nebo učitel. Pak se začínáte cítit neúspěšní, protože jste v jiném stavu, než byste chtěli. Čas a peníze se u lidí často nenacházejí najednou. Buď máte hodně času, ale málo peněz, nebo máme hodně peněz a téměř žádný čas. Ani jeden z těchto stavů není příliš příjemný. Nejhůře jsou na tom ti, kteří mají špatně placenou a ještě i časově náročnou práci.
Úspěch je pro každého něco jiného.
Já za úspěch považuji stav, kdy můžu dělat alespoň zhruba to, co chci a přitom na to mám peníze. Ale je tu problém. Velká většina profesí vysněných z dětství se do této definice vůbec nevejde. Třeba lékaři, právníci, manažeři - to vše jsou lidé značně časově vytíženi. Možná mají rodinu, ale nemohou se svým blízkým či dětem věnovat denně několik hodin, protože svůj život musí trávit na svých pracovištích.
V minulosti se velká část práce musela provádět manuálně. Dnešní doba přinesla neuvěřitelnou sílu pomocníků v podobě strojů, energií, technologií, takže práce se dá vykonávat mnohem efektivněji. A co se změnilo? Nic! Většina lidí dále pracuje během větší části dne. Jak to je možné? Možná tak, že jsme tak zvyklí. Je opravdu třeba celé dny pracovat za nepříliš přátelskou cenu?
Autor: Martina Dvořáková
