V pohodlí vzniká neúspěch
Každý z nás má nějakou zónu pohodlí. V ní se cítíme dobře. A do ní se pokoušíme vtěsnat všechny své aktivity. Je to lidské a přirozené. Ale nejdříve se podívejme na to, jak vypadá zóna pohodlí v praxi.
Mnoho lidí přibere a pak chtějí zhubnout. Je to velký sen, ambiciózní cíl. No nechtějí opustit svou zónu pohodlí. Jsou zvyklí dělat to, co se jim chce. Nedělat, když se jim nechce. Takže nebudou se o hubnutí nic učit, nebudou cvičit, nechtějí si vážit potraviny na váze, ani počítat energetickou hodnotu. To vše jim připadá příliš nepohodlné. Už by se to nevešlo do jejich zóny pohodlí. A tak tito lidé najdou nějaký časopis s dietním rozpisem na hubnutí. Zkusí to pár týdnů. Něco shodí. Něco se vrátí. Po pár měsících jsou tam, kde byli na začátku. Jsou tlustí a chtěli by zhubnout. Jak? Nejlépe rychle. Jsou povrchní a netrpěliví. Jdou a koupí si pilulky na hubnutí. Doufají, že nějaký lék zhubne za ně. Takto mohou hubnout i celý život. Celý život se vystavují mírnému nepohodlí. Je to ale nepohodlí, které jsou ochotni akceptovat. Je v zóně jejich pohodlí. Celý život "tak trochu" bojují proti obezitě. "Tak nějak" neúspěšně. Ale představa, že by opustili zónu pohodlí a radikálně změnily životní styl, je pro ně nepřijatelná. Dokud to však neudělají, nikdy nedosáhnou úspěch. Zóna pohodlí je to, co již mají zažité. Dokud budou dělat to, co dělali dosud, dostanou to, co dostávali dosud. Obezitu.
Úspěch nelze zapnout dálkovým ovladačem.
Autor: Martina Dvořáková
